Několik posledních let jsme masírováni názory, jak olympijské hry jsou tím hlavním sportovním vrcholem, a proto olympijský výbor musí být hlavním subjektem, který bude zastupovat sport.

Olympijské hry v Riu jsou za dveřmi, olympijská symbolika díky velkolepé kampani Českého olympijského výboru, resp. jeho obchodní společnosti Česká olympijská na každém rohu.

Vydavatelství Vltava Labe Press si zadalo u společnosti SANEP výzkum, jak nadcházející sportovní maraton vnímají občané České republiky. Výzkum byl proveden ve všech krajích, respondenti byli ve věkových kategoriích nad 20 let. Zde je možná argument pro odpůrce výsledků, že aktivity ČOV jsou primárně zaměřeny na mládež, ale to odporuje stanovám ČOV.

Zpět k výsledkům. Ty jsou velmi nelichotivé. Více než polovina dotázaných zpochybnila konání a sportovní hodnotu her, přitom dalších 20% respondentů nedokázalo vyjádřit názor. Opravdu jsou tedy olympijské hry sportovním svátkem pro každého? Je olympismus onou nosnou ideou?



Bohužel, sled událostí kolem her v Riu podrývají naprosto zásadním způsobem hodnotu her. Chaos, jakým nakládá vedení Mezinárodního výboru s řešením dopingových kauz, je naprosto neuvěřitelný. Ani starý král z Pyšné princezny neodvolával, co slíbil, a slibuje, co odvolal. Sportovní fanoušci rychle ztrácí důvěru v čistotu olympijských ideálů. A to ani nemusíme zmiňovat nenaplněné sliby pořadatelů o rapidní zlepšení životního prostředí, co den, to zpráva o katastrofickém stavu tu vod, tu ovzduší…

Nutno podotknout, že ani Peking jako pořadatelské město v roce 2008 neřešil své sliby ohledně smogu. Ruské Soči slovo ochrana přírody snad ani neznalo. Proto se nemohou činovníci olympijského hnutí divit, když více než čtvrtina dotázaných označila hry jako politickou frašku. A to v olympijské chartě je zanesena přísná apolitičnost.



Stav, kam dokázal německý předseda MOV Bach během krátké doby dostat olympijské hnutí, připomíná anarchii, ve které se nacházel MOV pod vedením irského funkcionáře lorda Killanina. Pro připomenutí, za jeho vládnutí byli pořadatelé olympijských her rovnou vybráni, bez jakékoliv soutěže. Pouze desetina dotázaných pak věří, že sport je čistý, naproti tomu třetina je přesvědčena, že sport je dopingem totálně prorostlý napříč sporty a sportovci po celém světě. To je výsledek společného boje proti dopingu, důvěryhodnost na bodě nula. Místo obdivování vítězných gladiátorů jsme svědky boje právníků, kdo ještě může a kdo už ne. Zřejmě se jedná o moderní verzi motta zakladatele novodobých olympijských her Pierra de Couberina, není důležité vyhrát, ale zúčastnit se. Proto na startu olympijských her se neví, kdo vůbec bude bojovat o medaile. Bach a spol. zřejmě pojali celou olympiádu jako jeden velký a opravdový brazilský karneval.

To nesmí bránit tomu, abychom drželi našim reprezentantům palce, aby dokázali při svých startech ze sebe dostat své maximum, važme si každé medaile, kterou naši borci získají, stejně jako umístění v elitní desítce. Sport se stal tvrdým byznysem, naprosto přirozeně, komerce není hanlivé slovo. Jen si to musíme přiznat. Je však otázkou, zda to je ten nejlepší vzor pro děti a mládež. Průzkum ukázal, že mínění většiny lidí není olympijským hrám pozitivně nakloněno.

(kp,sportovnilisty.cz,foto:arch.)