Po krachu Sazky se stalo módou svalit veškerou vinu na jejího šéfa Aleše Hušáka. Mnoha jeho bývalým spolupracovníkům to vyhovuje, protože tím mají pocit, že se zbavili své spoluviny.

Ke krachu Sazky ale Hušák nepřispěl sám a nebyl to jen samotný krach Sazky, který poškodil na dlouhá léta sportovní prostředí. Neblahé dědictví Sazky je především ve způsobu hospodaření, v metodách řízení a vytváření celé řady metod, kterak ze společných sportovních prostředků, ze státních či sponzorských zdrojů vytvářet privátní zisky.

Zatímco většina bývalých akcionářů – sportovních spolků se vlastní restrukturalizací a reorganizací a zejména personální očistou neblahého dědictví Sazky zbavila, mezi ty, které tak neučinily vůbec nebo jenom jako, patří zejména Autoklub ČR a Česká obec sokolská. A není náhodou, že právě Autoklub a ČOS a někteří jejich představitelé jsou nejbližšími spolupracovníky předsedy ČOV. 

Ač se předseda ČOV mediálně staví do řady těch, kteří kritizují zejména bývalého šéfa společnosti Sazka, kterého sportovní prostředí vnímá, jako člověka, který poškodil český sport, sám se v mnoha věcech chová jako dobrý Hušákův žák a navíc se obklopuje těmi, kteří si osvojili jeho metody práce a v činnosti současného vedení ČOV je prosazují.

Sám Kejval v médiích kritizuje Hušáka za to, že „byl guru, kterého všichni poslouchali“.  Diktátorský způsob řízení však Kejval sám vyznává a propaguje. Na rozdíl od většiny sportovních spolků je např. v rejstříku zapsaných spolků uveden u ČOV jako jediný statutární zástupce, v médiích potom prohlašuje: „Morální právo rozhodovat o sportu mají šéfové sportovních svazů.“

Stejně tak Kejval kritizuje v médiích způsob jednání valné hromady Sazky, když prohlašuje: „Hušák de facto řídil jako v celém sportu všechno, zejména rozdělování peněz, byť de iure o financích rozhodovala valná hromada akcionářů Sazky. To ale nebyla ani valná hromada. Tam všichni přišli a zvedali ruce, to bylo neuvěřitelné, akcionáři neměli o projednávaných bodech ani ponětí, Hušák jim prý jen předkládal dokumenty a oni je odhlasovali.“

Ovšem praxe v činnosti ČOV je věrným odrazem toho, co Kejval na Sazce kritizuje. Členům VV ČOV a pléna ČOV předkládány jakési seznamy výdajů a příjmů pod názvem rozpočet, které slučují hospodaření ČOV , ČO, a.s. i nakládání s loterijními asignacemi do jednoho nepřehledného balíku, u některých výdajů dokonce není ani zřejmé, z které instituce budou hrazeny. Členové VV ČOV ani pléna ČOV nerozhodují o výběru dodavatelů, způsobu úhrady, jednotlivé úhrady neschvalují, a to ani u mnohamilionových položek, nejsou jim předkládány rozvahy a výsledovky, ani podrobná vyúčtování v rámci jednotlivých druhů výdajů, jsou nepravdivě informováni o „auditech“ a auditech, atd.  

U některých významných výdajových položek (např. Olympijský park Letná 2014 byla VV ČOV i plénu ČOV předložena pouze „předběžná“ vyúčtování, zprávu o hospodaření ČOV za roky 2013 i 2014 schvalovalo plénum ČOV bez předložení ročního auditu, vykazuje nepřeberné množství chyb, nepřesností a nepravdivých údajů.

Způsob projednávání a hlasování o stamilionových rozpočtech a jejich plnění na VV ČOV a na plénu ČOV a jejich podobnosti s průběhy valných hromad v Sazce jsou nepřehlédnutelné. Tady máte podklady a hlasujte.

Kejval Hušáka obviňuje i ze zneužívání institutu obchodního tajemství, když tvrdí: „Před jednáním jsem neměl čas na dostatečné studium podkladů, protože většina z nich údajně kvůli obchodnímu tajemství nemohla opustit sídlo firmy.“

Sám se však chová úplně stejně. Např. v rámci jednání VV ČOV v červnu 2014 o vyúčtování projektu Olympijský park Soči – Letná obdrželi členové tuto informaci:

„VV ČOV se předkládá vyúčtování v rozšířené formě. Stále se jedná o předběžné vyúčtování, které může doznat ještě finálních změn. Tento dokument je pracovní verzí, která může být měněna a doplňována. Na základě tohoto dokumentu tak nelze požadovat jakékoliv plnění a obsah není závazný. Tento dokument není určen pro veřejné užití či sdělování třetím osobám. Dokument je podkladem pouze pro členy orgánů ČOV, popř. jiné určené osoby, a je přísně zakázáno jeho šíření či distribuce.

Osoby nakládající s tímto dokumentem jsou vázány mlčenlivostí ve vztahu k informacím obsaženým v tomto dokumentu, které mají charakter obchodního tajemství ve smyslu § 504 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Za důsledky neoprávněného nakládání s tímto dokumentem, popř. informacemi obsaženými v tomto dokumentu, nese výlučnou odpovědnost osoba, která s dokumentem nakládá v rozporu s výše uvedenými pravidly.

Tento postup J. Kejvala je o to překvapivější, že část výdajů Olympijského parku Letná byla hrazena ze státního rozpočtu.

A ještě v dubnu 2015, tedy 14 měsíců po skončení akce, byl ve Výroční zprávě ČOV za rok 2014 dle Stanov ČOV nejvyšší orgán ČOV – plénum ČOV informován o tom, že vyúčtování Olympijského parku Letná je stále ještě předběžné, které může doznat ještě finálních změn.

Analýza vs. audit. Když se pletou pojmy s dojmy

Vyúčtování podléhá auditu KPMG za rok 2014, který bude ukončen k 30. 6. 2015. ČOV tedy schvaloval zprávu o hospodaření za rok 2015 na základě předběžného vyúčtování 14 měsíců po skončení akce a bez slibovaného auditu, který pokud vůbec existuje, nikdo z členů pléna ČOV neviděl. Přitom se jedná o vyúčtování akce za 65 mil. Kč.

Další, co vyčítá J. Kejval A. Hušákovi je, že plýtval penězi za marketingové a poradenské služby. Je tedy jistě s podivem, že výdaje na právní a poradenské služby (bez výdajů, které pro ČOV hradí ČO a.s.) vzrostly mezi lety 2006 a 2014 o 2 548 %, a to ještě navíc bez výdajů na marketing.

Ač se Kejval osobně podílel na obrovském předražení výstavby Sazka arény, když za téměř 400 mil. Kč (!) vybavil Sazka arénu kancelářským nábytkem, tvrdí, že byl proti výstavbě haly. Jeho sklony k nesmyslně drahým nákupům či pořizováním zbytečně drahých zbytečností mu však v řízení ČOV zůstaly.

Stačí jen připomenout nerealizovaný projekt na výstavbu Olympijského centra v Nymburce za 12 mil. Kč, nerealizovaný projekt Centrálního registru sportovců za 23 mil. Kč, nevytvořené návrhy zákonů o sportu, o dobrovolnictví či o společenské odpovědnosti firem za téměř milion Kč, vydávané knihy Českou olympijskou akademií, které téměř nikdo nečte za miliony Kč a především Potěmkinovy vesnice v podobě Olympijských parků a Olympijských domů za poslední čtyři roky.

Za pět třítýdenních akcí typu Olympijský dům Londýn 2012, Olympijský dům Soči 2014, Olympijský dům Rio 2016 a Olympijské parky Letná 2014 a Lipno 2016, po kterých sportovnímu hnutí nezbylo, resp. nezbyde nic kromě vzpomínek, utratí ČOV, stát, kraje a sponzoři více než 350 mil. Kč, tedy dvojnásobek částky, kterou ze státního rozpočtu na provoz a údržbu obdrží za jeden rok všechny TJ a SK v České republice.

Od roku 1990 je evidentní, že ve sportu v ČR je peněz zoufale málo, ale přesto se najdou jedinci, kteří na rozdíl od většiny dokáží ze sportu žít velmi pohodlně a velmi luxusně a navíc dokáží peníze do sportu vkládané využít ve svůj vlastní prospěch, ve své soukromé zisky.

Otázkou je, jak dlouho ještě.