V posledních dnech mě zaujaly články kolem obnovení Svazarmu a jako pilot, vycvičený v Aeroklubu, který mimochodem v roce 2009 slavil již 100. výročí svého vzniku, bych rád popsal několik pohledů na snahu oživit bývalý Svazarm, píše v komentáři Vlastimil Dvořák, prezident Aeroklubu ČR a pokračuje.
Od doby svého vzniku prošel Aeroklub jednak svým technickým vývojem uvnitř a pak i velmi podstatným vývojem organizačním, kdy byl několikrát vnější silou přetransformován na jinou organizační platformu. Byla zde například za první republiky tzv. Masarykova letecká liga, dále již v předchozích příspěvcích vzpomenutá akce „Tisíc pilotů republice“ a v neposlední řadě Svazarm. Všechny změny měly jeden společný atribut, a to celospolečenskou poptávku vzhledem k vojensko-politické situaci ve světě.
Popisovat zde, jaké byly nálady a postoje členů Aeroklubu k těmto změnám, není nyní až tak důležité, je ale potřeba zmínit, že tehdejší členové, a to nejen Aeroklubu, se dělili na dvě základní skupiny. První skupinou byli ryzí sportovci a tou druhou pak byla skupina mladých lidí, kteří se v případě Aeroklubu vedle sportovních zážitků připravovali i na kariéru vojenského pilota.
A tady mi dovolte alespoň krátce srovnat dnešní situaci s dobou ne dávno minulou. Někteří se mnou jistě nebudou souhlasit, ale dle mého názoru se ve společnosti vytratil pocit nebezpečí z války a s tím i odpovědnost k obraně své rodiny, majetku, státu a hlavně svobody. Když se dnes podíváme na migrační vlnu ze zemí postihnutých válkou, musíme si zde nutně položit otázku, co by nastalo, kdyby k válečnému konfliktu došlo i u nás. Proč utíkají převážně mladí lidé, kteří klidně doma nechávají v nebezpečných podmínkách své rodiny a příbuzné. Utíkají, protože nebyli vychováni k obraně svého domova a nechat za sebe bojovat cizí profesionální vojáky jim pravděpodobně připadá správné.
Mám obavu, že stejná situace by nastala i v naší zemi. Máme sice profesionální armádu, kterou někdo nedávno nazval expediční, ale v případě podobného konfliktu nemáme koho rekrutovat. Dnešní mládež, v tomto směru „vzdělaná“ pouze z počítačových her, není na tuto situaci vychovávaná a už vůbec nemá praktickou, dovednostní a systematickou přípravu. Není to ale její vina, je to vina systému výchovy. Pravděpodobně by mladí muži, stejně jako dnešní migranti, opustili republiku a počkali, až to za ně někdo vyřeší.
Tuto přípravu mládeže řešil tehdejší Svazarm a je nutné si přiznat, že i jeho prostřednictvím se vybudovala silná materiální základna jak pro sport, tak i pro přípravu mládeže k obraně vlasti. Jsem proto přesvědčen, že otázka zda obnovit Svazarm či nikoliv je špatně položená. Nástupnickou organizací bývalého Svazarmu je dnes Sdružení sportovních svazů České republiky, které svým zaměřením současnou celospolečenskou poptávku na přípravu mládeže na obranu vlasti, na správné chování v krizových situacích a jak mládež na tyto situace připravit, splňuje. Obnovovat původní Svazarm je tedy zbytečné, jen je potřeba zhodnotit, jak tuto nástupnickou organizaci ještě více využít k systému branné výchovy obyvatelstva, zejména mládeže.
Členskou základnu Sdružení sportovních svazů České republiky tvoří sportovci organizovaní celkem v 17 sportovních svazech zaměřených zejména na technické sporty. Aeroklub je jedním z nich a myslet si, že se během krátké doby přetransformují na brannou organizaci není reálné.
Naši mládež organizovanou ve Sdružení sportovních svazů České republiky spojuje především láska ke sportu, zkusme proto využít zkušenosti a profesní potenciál v těchto 17 sportovních svazech a zadejme jim tuto celospolečenskou objednávku. Není třeba budovat další nové organizační struktury, ale podpořme již ty stávající a tím se zefektivní naplnění potřeby branné připravenosti obyvatelstva a především mládeže, dodává Vlastimil Dvořák, prezident Aeroklubu ČR.
Od doby svého vzniku prošel Aeroklub jednak svým technickým vývojem uvnitř a pak i velmi podstatným vývojem organizačním, kdy byl několikrát vnější silou přetransformován na jinou organizační platformu. Byla zde například za první republiky tzv. Masarykova letecká liga, dále již v předchozích příspěvcích vzpomenutá akce „Tisíc pilotů republice“ a v neposlední řadě Svazarm. Všechny změny měly jeden společný atribut, a to celospolečenskou poptávku vzhledem k vojensko-politické situaci ve světě.
Popisovat zde, jaké byly nálady a postoje členů Aeroklubu k těmto změnám, není nyní až tak důležité, je ale potřeba zmínit, že tehdejší členové, a to nejen Aeroklubu, se dělili na dvě základní skupiny. První skupinou byli ryzí sportovci a tou druhou pak byla skupina mladých lidí, kteří se v případě Aeroklubu vedle sportovních zážitků připravovali i na kariéru vojenského pilota.
A tady mi dovolte alespoň krátce srovnat dnešní situaci s dobou ne dávno minulou. Někteří se mnou jistě nebudou souhlasit, ale dle mého názoru se ve společnosti vytratil pocit nebezpečí z války a s tím i odpovědnost k obraně své rodiny, majetku, státu a hlavně svobody. Když se dnes podíváme na migrační vlnu ze zemí postihnutých válkou, musíme si zde nutně položit otázku, co by nastalo, kdyby k válečnému konfliktu došlo i u nás. Proč utíkají převážně mladí lidé, kteří klidně doma nechávají v nebezpečných podmínkách své rodiny a příbuzné. Utíkají, protože nebyli vychováni k obraně svého domova a nechat za sebe bojovat cizí profesionální vojáky jim pravděpodobně připadá správné.
Mám obavu, že stejná situace by nastala i v naší zemi. Máme sice profesionální armádu, kterou někdo nedávno nazval expediční, ale v případě podobného konfliktu nemáme koho rekrutovat. Dnešní mládež, v tomto směru „vzdělaná“ pouze z počítačových her, není na tuto situaci vychovávaná a už vůbec nemá praktickou, dovednostní a systematickou přípravu. Není to ale její vina, je to vina systému výchovy. Pravděpodobně by mladí muži, stejně jako dnešní migranti, opustili republiku a počkali, až to za ně někdo vyřeší.
Tuto přípravu mládeže řešil tehdejší Svazarm a je nutné si přiznat, že i jeho prostřednictvím se vybudovala silná materiální základna jak pro sport, tak i pro přípravu mládeže k obraně vlasti. Jsem proto přesvědčen, že otázka zda obnovit Svazarm či nikoliv je špatně položená. Nástupnickou organizací bývalého Svazarmu je dnes Sdružení sportovních svazů České republiky, které svým zaměřením současnou celospolečenskou poptávku na přípravu mládeže na obranu vlasti, na správné chování v krizových situacích a jak mládež na tyto situace připravit, splňuje. Obnovovat původní Svazarm je tedy zbytečné, jen je potřeba zhodnotit, jak tuto nástupnickou organizaci ještě více využít k systému branné výchovy obyvatelstva, zejména mládeže.
Členskou základnu Sdružení sportovních svazů České republiky tvoří sportovci organizovaní celkem v 17 sportovních svazech zaměřených zejména na technické sporty. Aeroklub je jedním z nich a myslet si, že se během krátké doby přetransformují na brannou organizaci není reálné.
Naši mládež organizovanou ve Sdružení sportovních svazů České republiky spojuje především láska ke sportu, zkusme proto využít zkušenosti a profesní potenciál v těchto 17 sportovních svazech a zadejme jim tuto celospolečenskou objednávku. Není třeba budovat další nové organizační struktury, ale podpořme již ty stávající a tím se zefektivní naplnění potřeby branné připravenosti obyvatelstva a především mládeže, dodává Vlastimil Dvořák, prezident Aeroklubu ČR.
(kp,sportovnilisty.cz,foto:arch.)
