Sportovní gymnasta, veslař, cyklista nebo další vrcholní sportovci, kteří reprezentují Českou republiku na mezinárodních akcích a potřebují k tomu drahé vybalení, si na něj budou muset přispívat. Obrazně řečeno, neboť právě tato povinnost nyní padla na jejich národní svazy. Jedná se o nákup nářadí a náčiní, dopravních prostředků a přívěsů, ale také přenosných povrchů, strojů, technických prostředků jako jsou časomíry a podobně. Konkrétně se jedná o 20% spoluúčast na nákupu potřebného materiálu pro reprezentaci v hodnotě nad 40 tisíc korun, což může přinést zejména pro juniorské reprezentace velký problém. Na podmínce podle MŠMT trvá ministerstvo financí.
Národní sportovní svazy vyzvaly Českou unii sportu, aby nastalou situaci řešila a upozornila na vzniklé problémy příslušná ministerstva. „Poslechli jsme si argumenty od představitelů svazů a považujeme dvacetiprocentní spoluúčast u těchto investic za vážnou komplikaci. V minulosti jsme bojovali za sportovní kluby a tělovýchovné jednoty, aby se pro ně zřídilo přímé financování v rámci dotačních programů. Poté jsme urgovali ministerstvo o zjednodušení administrace nově vyhlášeného programu, a vždy argumenty sportovců obstály. Nyní pro kluby usilujeme o obnovení Programu IV na provoz a údržbu sportovišť. Rozhodně se postavíme také za sportovní svazy,“ prohlásil Miroslav Jansta, předseda ČUS.
Skoro čtyřicet sportovních svazů pod záštitou ČUS proto vyzvalo dopisem ministryni financí Alenu Schillerovou o přehodnocení podmínek v klíčovém dotačním programu pro státní reprezentace. A požaduje, aby se tato spoluúčast zcela zrušila, neboť ani v minulosti nastavena nebývala. Svazy opakovaně požadovaly vypsání samostatného programu „Rozvoj materiálně technické základny sportovních svazů pro potřeby reprezentace a talentované mládeže,“ protože jej už třetím rokem Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy nevypsalo. Býval vždy pravidelnou složkou dotačních programů v systému podpory státní reprezentace. Nyní jej MŠMT po tříleté odmlce vypsalo, což svazy vítají, ale ne s touto novou podmínkou.
"Je nesystémové požadovat po svazech spoluúčast na investicích pro státní sportovní reprezentaci, aby sportovci hradili něco, co si u nich stát objednává. Nepamatujeme si, že by kdykoliv v minulosti takovou povinnost svazy měly," píše se v dopise, který podepsali zástupci ze skoro čtyřiceti sportů. Pokud sportovní svaz nesežene žádné sponzory, jeho fungování se tak odvíjí od státní podpory z MŠMT, z krajů, měst nebo příspěvků od členské základny. Dvacet procent na zajištění sportovního náčiní shání pak velice složitě.
"V podstatě musíme sáhnout do peněz, které bychom mohli věnovat mládeži. Nejlevnější dětská loď vychází na 40 tisíc korun. Mistr světa Ondřej Synek jezdí na lodi za 400 tisíc korun a loď pro osm veslařů vychází na 1,6 milionu korun," vypočítal Josef Johánek z Českého veslařského svazu.
Lodě si musí svaz půjčovat
Jaká je tedy praxe u tohoto úspěšného olympijského sportu? Lodě pro své reprezentanty si svaz nemůže dovolit koupit, ale musí si je půjčovat.
"To je však velice nehospodárné. Platíme čtvrtinu z celkové ceny jedné lodě na jeden rok, pak jí musíme vrátit. Přitom má životnost patnáct let. V jiných zemích si lodě kupují. Spoluúčast nám vůbec nevyhovuje, tak jsme se museli vydat cestou pronájmů," dodal Josef Johánek, generální sekretář veslařského svazu.
V podobných částkách a problémech budou také čeští gymnasté. Gymnastická podlaha vychází na milion korun, kladina a přeskokový stůl na 150 tisíc korun a kvalitní žíněnky stojí dvacet tisíc korun. Nově si budou muset nové palubovky pořídit basketbalisté.
"Světová federace po nás chce nové palubovky a koše pro konání mezinárodních zápasů. Když to sečtu dohromady, pohybujeme se v řádu 15 milionů korun. Při vypsání programu ministerstva školství v podstatě my nejsme schopní vůbec 20% spoluúčasti dát dohromady," prohlásil Michal Konečný, generální sekretář České basketbalové federace.
Startovací zařízení vychází na miliony korun
Pokud se stane 20% spoluúčast v nákupu strojních investic pro reprezentaci standardem, sportovní svazy to dostane do komplikací. Vlastních zdrojů nazbyt nemají. Hradí z nich totiž jiné potřebné výdaje, na které nemohou použít dotace.
"Pár věcí bychom s touto podmínkou určitě pořídit mohli, ale ve většině případů to bude u reprezentace velký problém. Jak máme koupit třeba auto s přívěsem na lodě, čtyřkajaky po třistatisících, startovací zařízení pro závodní dráhu za tři miliony, nebo systém na zavěšení slalomových branek? To už jsou výdaje v milionech korun, tam je trvalá spoluúčast pro svaz nereálná. Dovedu opatření ještě pochopit u investic pro talentovanou mládež, u reprezentace mi podmínka ze strany státu úplně smysl nedává,“ potvrdil Jan Boháč, předseda Českého svazu kanoistů.
Sportovní prostředí tak vyzývá ministryni financí o přehodnocení tohoto připravovaného opatření. Před vyhlášením otevřené výzvy to však nestihlo, program již byl s podmínkou 20% spoluúčasti příjemce vyhlášen. Svazy věří, že podmínky pro pořizování zařízení pro reprezentaci mohou být ještě upraveny ve znění rozhodnutí ministerstva o přidělení dotace.
„...aby nebyla na pořizování investic nezbytných pro reprezentaci ČR (zařízení strojního charakteru) vyžadována spoluúčast sportovních svazů. Jde o státní sportovní reprezentaci, nikoliv o činnost soukromé povahy, pro ryzí potěchu sportovců," píše se doslovně.
Národní sportovní svazy vyzvaly Českou unii sportu, aby nastalou situaci řešila a upozornila na vzniklé problémy příslušná ministerstva. „Poslechli jsme si argumenty od představitelů svazů a považujeme dvacetiprocentní spoluúčast u těchto investic za vážnou komplikaci. V minulosti jsme bojovali za sportovní kluby a tělovýchovné jednoty, aby se pro ně zřídilo přímé financování v rámci dotačních programů. Poté jsme urgovali ministerstvo o zjednodušení administrace nově vyhlášeného programu, a vždy argumenty sportovců obstály. Nyní pro kluby usilujeme o obnovení Programu IV na provoz a údržbu sportovišť. Rozhodně se postavíme také za sportovní svazy,“ prohlásil Miroslav Jansta, předseda ČUS.
Skoro čtyřicet sportovních svazů pod záštitou ČUS proto vyzvalo dopisem ministryni financí Alenu Schillerovou o přehodnocení podmínek v klíčovém dotačním programu pro státní reprezentace. A požaduje, aby se tato spoluúčast zcela zrušila, neboť ani v minulosti nastavena nebývala. Svazy opakovaně požadovaly vypsání samostatného programu „Rozvoj materiálně technické základny sportovních svazů pro potřeby reprezentace a talentované mládeže,“ protože jej už třetím rokem Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy nevypsalo. Býval vždy pravidelnou složkou dotačních programů v systému podpory státní reprezentace. Nyní jej MŠMT po tříleté odmlce vypsalo, což svazy vítají, ale ne s touto novou podmínkou.
Jak říkám...
"Je nesystémové požadovat po svazech spoluúčast na investicích pro státní sportovní reprezentaci, aby sportovci hradili něco, co si u nich stát objednává. Nepamatujeme si, že by kdykoliv v minulosti takovou povinnost svazy měly," píše se v dopise, který podepsali zástupci ze skoro čtyřiceti sportů. Pokud sportovní svaz nesežene žádné sponzory, jeho fungování se tak odvíjí od státní podpory z MŠMT, z krajů, měst nebo příspěvků od členské základny. Dvacet procent na zajištění sportovního náčiní shání pak velice složitě.
"V podstatě musíme sáhnout do peněz, které bychom mohli věnovat mládeži. Nejlevnější dětská loď vychází na 40 tisíc korun. Mistr světa Ondřej Synek jezdí na lodi za 400 tisíc korun a loď pro osm veslařů vychází na 1,6 milionu korun," vypočítal Josef Johánek z Českého veslařského svazu.
Lodě si musí svaz půjčovat
Jaká je tedy praxe u tohoto úspěšného olympijského sportu? Lodě pro své reprezentanty si svaz nemůže dovolit koupit, ale musí si je půjčovat.
"To je však velice nehospodárné. Platíme čtvrtinu z celkové ceny jedné lodě na jeden rok, pak jí musíme vrátit. Přitom má životnost patnáct let. V jiných zemích si lodě kupují. Spoluúčast nám vůbec nevyhovuje, tak jsme se museli vydat cestou pronájmů," dodal Josef Johánek, generální sekretář veslařského svazu.
V podobných částkách a problémech budou také čeští gymnasté. Gymnastická podlaha vychází na milion korun, kladina a přeskokový stůl na 150 tisíc korun a kvalitní žíněnky stojí dvacet tisíc korun. Nově si budou muset nové palubovky pořídit basketbalisté.
"Světová federace po nás chce nové palubovky a koše pro konání mezinárodních zápasů. Když to sečtu dohromady, pohybujeme se v řádu 15 milionů korun. Při vypsání programu ministerstva školství v podstatě my nejsme schopní vůbec 20% spoluúčasti dát dohromady," prohlásil Michal Konečný, generální sekretář České basketbalové federace.
Startovací zařízení vychází na miliony korun
Pokud se stane 20% spoluúčast v nákupu strojních investic pro reprezentaci standardem, sportovní svazy to dostane do komplikací. Vlastních zdrojů nazbyt nemají. Hradí z nich totiž jiné potřebné výdaje, na které nemohou použít dotace.
"Pár věcí bychom s touto podmínkou určitě pořídit mohli, ale ve většině případů to bude u reprezentace velký problém. Jak máme koupit třeba auto s přívěsem na lodě, čtyřkajaky po třistatisících, startovací zařízení pro závodní dráhu za tři miliony, nebo systém na zavěšení slalomových branek? To už jsou výdaje v milionech korun, tam je trvalá spoluúčast pro svaz nereálná. Dovedu opatření ještě pochopit u investic pro talentovanou mládež, u reprezentace mi podmínka ze strany státu úplně smysl nedává,“ potvrdil Jan Boháč, předseda Českého svazu kanoistů.
Sportovní prostředí tak vyzývá ministryni financí o přehodnocení tohoto připravovaného opatření. Před vyhlášením otevřené výzvy to však nestihlo, program již byl s podmínkou 20% spoluúčasti příjemce vyhlášen. Svazy věří, že podmínky pro pořizování zařízení pro reprezentaci mohou být ještě upraveny ve znění rozhodnutí ministerstva o přidělení dotace.
Jejich přání je v dopise formulováno
„...aby nebyla na pořizování investic nezbytných pro reprezentaci ČR (zařízení strojního charakteru) vyžadována spoluúčast sportovních svazů. Jde o státní sportovní reprezentaci, nikoliv o činnost soukromé povahy, pro ryzí potěchu sportovců," píše se doslovně.
(ps, Česká unie sportu, SportovníListy.cz, foto: Petr Skála)
