V roce 1924 se olympijské hry konaly ve Francii v Paříži a zúčastnili se jich také naši fotbalisté.
Tato událost se předem řešila na veřejnosti i v kruzích odborných. Řešilo se, kteří fotbalisté by měli jet a také jak má být náš národní fotbalový tým trénován. Časopis „Sportsman“ k těmto otázkám dokonce uspořádal anketu.
Zde je názor k tomu jak by měli trénovat od pana Lapiéra z Plzně:
Hráči, vybraní pro olympijský tým, by trénovali 1-2 krát v týdnu běh (sprint i vytrvalost, 1-2 krát v týdnu tréning v plavání, žádný tréning ve hře na jednu branku a pouze jednou týdně fotbalový zápas. Za soupeře budou vybírány jen silné týmy, které by se mohly doplňovat vždy vybranými hráči pro národní tým, kteří by se ten den do národního mužstva nestavěli. Několik zápasů venku, snad Bratislava, Brno, Hradec, Plzeň. V Praze zápasy s kombinovanými mužstvy Sparty a DFC, Sparty a Unionu Žižkov, Slavie a Sparty. V posledním týdnu před Olympiádou žádný zápas, tréning v plavání 2-3 krát v týdnu a 1-2 krát v týdnu tréning v běhu.
Z vybraných hráčů ať jsou vysláni pak pouze ti, kteří se nutné životosprávě, požadované kázni a tréningu v plném rozsahu podrobí. Nebude-li možné za těchto podmínek dobré mužstvo sestavit, nechť se od obeslání olympijských her fotbalovým týmem raději upustí.
Dodatek: Ježto známe velice dobře krásné poměry v naší milé kopané, myslím, že dobře míněná anketa naše bude zcela zbytečnou.
Očekávám najisto, že velké kluby, kterým se té cti dostane, že jejich hráči budou vybráni hájit čest našich barev, nezřeknou se účasti svých hráčů při svých četných fotbalových zápasech. A tak jsem si jist, že někdy 3 týdny před Olympiádou budou vybráni přetrénovaní již hráči Sparty a Slavie, kteří kromě svých obligátních 2 zápasů v týdnu za klub sehrají s nechutí ještě další tréningový zápas „národního“ mužstva a věc bude ke spokojenosti velkých odbyta. Třicet nula i tak snad přece nedostanou.
Kdyby byly Olympijské zápasy konány v Praze, myslím, že bychom musili rádi vzít za vděk tím, co by se v posledních okamžicích (t. j. čtvrt hodiny po oficiálním ohlášení počátku zápasu) na hřišti sehnalo.
Za zvláště dobré bych považoval, kdyby opravdu dobré a již sehrané mužstvo hrálo pak na venkově: Plzeň, Bratislava, Brno a snad v Hradci a Kladně. Slavná kdysi pověst pražského fotbalu silně na venkově povadla. Zásluhu o to mají oba naše přední kluby a pak chvalně známé representační týmy ČSF v Praze, které jsou za nekřesťanské peníze na meziměstské zápasy vysílány.
Na příklad v Plzni nebyla Slavia kdysi přijímána bez sympatií ale, tu si musila vystoupením a hrou získat. Nyní se ovšem již poměry silně změnily. Ale přece nemůže nikdo vyžadovat, aby někdo sympatizoval s cizím mužstvem, když toto nehraje o nic lépe než domácí a snad ještě hůře. Již celou řadu let jsme zde neviděli vynikajícího pražského fotbalu. Čestnou výjimku tvoří německý DFC z Prahy a Maccabi Brno u nichž alespoň útok předvedl zde skutečně prvotřídní hru. Vezme si to snad Sparta a Slavia k srdci?
(Časopis Sportsman 20. února 1924)
(kp,sportovnilisty.cz, foto: arch.)
Tato událost se předem řešila na veřejnosti i v kruzích odborných. Řešilo se, kteří fotbalisté by měli jet a také jak má být náš národní fotbalový tým trénován. Časopis „Sportsman“ k těmto otázkám dokonce uspořádal anketu.
Zde je názor k tomu jak by měli trénovat od pana Lapiéra z Plzně:
Hráči, vybraní pro olympijský tým, by trénovali 1-2 krát v týdnu běh (sprint i vytrvalost, 1-2 krát v týdnu tréning v plavání, žádný tréning ve hře na jednu branku a pouze jednou týdně fotbalový zápas. Za soupeře budou vybírány jen silné týmy, které by se mohly doplňovat vždy vybranými hráči pro národní tým, kteří by se ten den do národního mužstva nestavěli. Několik zápasů venku, snad Bratislava, Brno, Hradec, Plzeň. V Praze zápasy s kombinovanými mužstvy Sparty a DFC, Sparty a Unionu Žižkov, Slavie a Sparty. V posledním týdnu před Olympiádou žádný zápas, tréning v plavání 2-3 krát v týdnu a 1-2 krát v týdnu tréning v běhu.
Z vybraných hráčů ať jsou vysláni pak pouze ti, kteří se nutné životosprávě, požadované kázni a tréningu v plném rozsahu podrobí. Nebude-li možné za těchto podmínek dobré mužstvo sestavit, nechť se od obeslání olympijských her fotbalovým týmem raději upustí.
Dodatek: Ježto známe velice dobře krásné poměry v naší milé kopané, myslím, že dobře míněná anketa naše bude zcela zbytečnou.
Očekávám najisto, že velké kluby, kterým se té cti dostane, že jejich hráči budou vybráni hájit čest našich barev, nezřeknou se účasti svých hráčů při svých četných fotbalových zápasech. A tak jsem si jist, že někdy 3 týdny před Olympiádou budou vybráni přetrénovaní již hráči Sparty a Slavie, kteří kromě svých obligátních 2 zápasů v týdnu za klub sehrají s nechutí ještě další tréningový zápas „národního“ mužstva a věc bude ke spokojenosti velkých odbyta. Třicet nula i tak snad přece nedostanou.
Kdyby byly Olympijské zápasy konány v Praze, myslím, že bychom musili rádi vzít za vděk tím, co by se v posledních okamžicích (t. j. čtvrt hodiny po oficiálním ohlášení počátku zápasu) na hřišti sehnalo.
Za zvláště dobré bych považoval, kdyby opravdu dobré a již sehrané mužstvo hrálo pak na venkově: Plzeň, Bratislava, Brno a snad v Hradci a Kladně. Slavná kdysi pověst pražského fotbalu silně na venkově povadla. Zásluhu o to mají oba naše přední kluby a pak chvalně známé representační týmy ČSF v Praze, které jsou za nekřesťanské peníze na meziměstské zápasy vysílány.
Na příklad v Plzni nebyla Slavia kdysi přijímána bez sympatií ale, tu si musila vystoupením a hrou získat. Nyní se ovšem již poměry silně změnily. Ale přece nemůže nikdo vyžadovat, aby někdo sympatizoval s cizím mužstvem, když toto nehraje o nic lépe než domácí a snad ještě hůře. Již celou řadu let jsme zde neviděli vynikajícího pražského fotbalu. Čestnou výjimku tvoří německý DFC z Prahy a Maccabi Brno u nichž alespoň útok předvedl zde skutečně prvotřídní hru. Vezme si to snad Sparta a Slavia k srdci?
(Časopis Sportsman 20. února 1924)
(kp,sportovnilisty.cz, foto: arch.)
