Volleyball, česky podbíjená, je hra, která má svůj původ u hasičů v Americe.
Hasiči, čekající po dlouhé hodiny na svých stanovištích, až budou povoláni k ohni, krátili si dlouhou chvíli hrou, která dala vzniknout dnešnímu volejbalu. Původně se hrálo přes natažený provaz a také rozměry hřiště byly různé. Teprve později dostala hra přesná pravidla, přesto ale zůstala v Americe i ve většině ostatních zemí hrou rekreační, pěstovanou hlavně staršími lidmi, toužícími po pohybu a mírném závodění.
V některých evropských státech se však volejbal stal hrou závodní, plnou napínavých technických momentů a dosáhl vynikající úrovně. Takto závodně se hrál volejbal hlavně u nás, v severských státech a v Polsku. Nejvyšší úroveň byla u nás, v Estonsku a v Lotyšsku. Nejlepší družstvo jednoho z těchto tří národů, s největší pravděpodobností naše, by bylo tedy při neúčasti Ameriky v této hře mistrem světa. To byl ovšem pouze teoretický předpoklad, protože chyběl dostatek mezinárodních styků.
K nám se volejbal dostal v prvních letech po skončení první světové války. Prvními průkopníky této hry byli F. M. Marek, Frank Rosner, J. First a redaktor Horáček. Hrálo se hlavně na Kampě a ve Strakově akademii. V té době již také vznikala první závodní družstva, která mezi sebou sváděla soutěžní zápasy. Nejslavnější družstva té doby byly VVKa Strakova akademie.
Po utvoření českého Svazu bylo urputně bojováno o titul mistra ligy, mistra Čech a Moravy, mistra Prahy apod. Mistrovství Čech vyhráli VVK, Strakovka, Sokol Kroměříž v době dřívější, nebo VS Marathon, SK Slavia Praha, Sokol Vysočany, Sokol Plzeň V a Sokol Pardubice, jako poslední mistr z roku 1939, v době novější. Každé z těchto jmen znamená kus volejbalové tradice, nový přínos do vývoje tohoto sportu, znamená mistra, který ve své době byl jedním z nejlepších na světě. Také ženy ve stejném kroku s muži bojovaly o nejvyšší pocty. Na mistrovském vrcholu se vystřídala za tu dobu jen čtyři družstva VVK, VS Marathon, VBVS a pak Sokol Plzeň V.
Kromě mistrovství plných družstev, to znamená týmů o šesti hráčích, hrálo se také mistrovství dvojic pánských, smíšených a dámských. Prvními mistry v tomto oboru byli Běhal-Mádlo (VVK), pak Mádlo-Hackl (Strakovka), Klíma-Pečeně (SK Slavia) - celkem pětkrát, Klíma-Lachman (SK Slavia), Klíma-Würfel (SK Slavia) a v roce 1939 Kafka-Čeněk (SKEP). Ve smíšených dvojicích byly mistry plzeňské páry Mudra-Votrubcová a Janeček-Machotková. V dámských soutěžích vyhrály většinou Jeníková s Jedličkovou a Šafránková s Kubrovou.
Volejbal mezi světovými válkami došel velké obliby hlavně u studentstva a u trampů. Tuto hru hráli stovky družstev a tisíce hráčů. Mezi studenty byli hlavními instruktory a propagátory profesoři Šimon, dr. Vojta a dr. Hála. Přibývalo nových a nových příznivců, formovaly se nové kluby a volejbal se stal pro svoje malé provozní náklady nejoblíbenějším rekreačním sportem.
Hasiči, čekající po dlouhé hodiny na svých stanovištích, až budou povoláni k ohni, krátili si dlouhou chvíli hrou, která dala vzniknout dnešnímu volejbalu. Původně se hrálo přes natažený provaz a také rozměry hřiště byly různé. Teprve později dostala hra přesná pravidla, přesto ale zůstala v Americe i ve většině ostatních zemí hrou rekreační, pěstovanou hlavně staršími lidmi, toužícími po pohybu a mírném závodění.
V některých evropských státech se však volejbal stal hrou závodní, plnou napínavých technických momentů a dosáhl vynikající úrovně. Takto závodně se hrál volejbal hlavně u nás, v severských státech a v Polsku. Nejvyšší úroveň byla u nás, v Estonsku a v Lotyšsku. Nejlepší družstvo jednoho z těchto tří národů, s největší pravděpodobností naše, by bylo tedy při neúčasti Ameriky v této hře mistrem světa. To byl ovšem pouze teoretický předpoklad, protože chyběl dostatek mezinárodních styků.
K nám se volejbal dostal v prvních letech po skončení první světové války. Prvními průkopníky této hry byli F. M. Marek, Frank Rosner, J. First a redaktor Horáček. Hrálo se hlavně na Kampě a ve Strakově akademii. V té době již také vznikala první závodní družstva, která mezi sebou sváděla soutěžní zápasy. Nejslavnější družstva té doby byly VVKa Strakova akademie.
Po utvoření českého Svazu bylo urputně bojováno o titul mistra ligy, mistra Čech a Moravy, mistra Prahy apod. Mistrovství Čech vyhráli VVK, Strakovka, Sokol Kroměříž v době dřívější, nebo VS Marathon, SK Slavia Praha, Sokol Vysočany, Sokol Plzeň V a Sokol Pardubice, jako poslední mistr z roku 1939, v době novější. Každé z těchto jmen znamená kus volejbalové tradice, nový přínos do vývoje tohoto sportu, znamená mistra, který ve své době byl jedním z nejlepších na světě. Také ženy ve stejném kroku s muži bojovaly o nejvyšší pocty. Na mistrovském vrcholu se vystřídala za tu dobu jen čtyři družstva VVK, VS Marathon, VBVS a pak Sokol Plzeň V.
Kromě mistrovství plných družstev, to znamená týmů o šesti hráčích, hrálo se také mistrovství dvojic pánských, smíšených a dámských. Prvními mistry v tomto oboru byli Běhal-Mádlo (VVK), pak Mádlo-Hackl (Strakovka), Klíma-Pečeně (SK Slavia) - celkem pětkrát, Klíma-Lachman (SK Slavia), Klíma-Würfel (SK Slavia) a v roce 1939 Kafka-Čeněk (SKEP). Ve smíšených dvojicích byly mistry plzeňské páry Mudra-Votrubcová a Janeček-Machotková. V dámských soutěžích vyhrály většinou Jeníková s Jedličkovou a Šafránková s Kubrovou.
Volejbal mezi světovými válkami došel velké obliby hlavně u studentstva a u trampů. Tuto hru hráli stovky družstev a tisíce hráčů. Mezi studenty byli hlavními instruktory a propagátory profesoři Šimon, dr. Vojta a dr. Hála. Přibývalo nových a nových příznivců, formovaly se nové kluby a volejbal se stal pro svoje malé provozní náklady nejoblíbenějším rekreačním sportem.
(kp,sportovnilisty.cz, foto: arch.)
