Nejlepší příjmy z profesionálů, provozujících sportovní výkony, měli letci a boxeři.

Pégoud vydělal jako tvůrce loopingu za několik měsíců skoro milion franků. Mezi letci to byl finanční rekord. Ve starší letecké generaci byla ale řada lidí, kteří v době velikých cen, se mu svými výdělky přibližují. Paulhan získal například v roce 1910 letem Londýn - Manchester 200.000 Kč, v Lyonu 40.000 franků, v Pešti 13.000 Kč, za největší cestovní let 20.000 Kč, celkem tudíž během roku 273.000 Kč. Téhož roku Latham, který zahynul pod kopyty buvola v Africe, měl příjem 273.000 Kč, Graham White, hrdina nezapomenutelného souboje Paulhan - White na trati z Londýna do Manchestru, získal toho roku 205.000 Kč a Leblanc 139.200 Kč.

Kapitán francouzského námořnictva Beaumont vylétal během čtyř měsíců v roce1911 vítězstvími v letech Paříž - Řím, evropském a anglickém okruhu 400.000 Kč. Tyto výdělky však neplynuly celé do kapes letců, kteří pro ně nasazovali často životy. Často jim zůstala jen třetina, kdežto lví podíl na zisku měly továrny, které ovšem musely hradit výlohy a dát letadla k disposici. Ostatně zlatá doba leteckého řemesla pomalu končila, stejně jako časům dávno minulým náleželo období velkých cen v cyklistice, kdy někdy i vteřinový spurt vynášel tisíce a tisíce, stejně jako v automobilismu, kdy králové volantu byli odměňováni královskými donceury od vděčných továren, pro něž vítězství v Gordon Bennett-Cupu nebo Grand prix znamenalo statisícové a milionové obchody. Jediná opravdu velká cena čekala ještě na svého dobyvatele, bylo to 200.000 Kč vypsaných na přelet přes Atlantický Oceán. „Obyčejným“ létáním, byť vyžadovalo i neobyčejného umění a ještě neobyčejnější odvahy, se jmění už vylétat nedalo.

Helen na příklad tím, že nalétal 21.000 km v roce 1913, získal jen 16.000 franků, za úžasný let v jediném dnu z Paříže do Varšavy dostal Brindejonc des Moulinais jen 8000 franků, a Garros za let přes Středozemní moře nic, kromě stužky čestné legie. Bonnier, Vedrinnes se promenovali nad Evropou, Asií a Afrikou za denní diety. Většina letců nasazovala život (neboť aviatika dosud nebyla řemeslem, při němž měl člověk jistotu, že zemře na své posteli) za měsíční služné 500-600 Kč.

Řemeslo, kterému doba tehdy nevyrazila zlaté dno, byl box. Slušné peníze například roku 1910 vydělali Jack Johnson a jeho soupeř Jim Jeffries v San Renu. Poražený Jeffries vydělal onoho dne 768.000 Kč, vítěz Jack Johnson pak dostal jen 572.000 Kč, za co mohl poděkovat mrzuté náhodě, že se nenarodil s bílou kůží. Pořadatelé zápasu pak získali pěknou sumu 480.000 Kč.

Ač tyto čísla jsou výjimkou, byl boxer světové třídy v nebezpečí, že neopatří-li si čilého impresaria a houf přátel a přítelkyň, které by se s ním dělili, že se za několik let stane milionářem. V takové situaci byl na příklad mladistvý francouzský mistr Georges Charpentier, který, ač teprve 21 roků starý, roku 1912 vydělal 140.000 Kč, roku 1913 pak 176.000 Kč. Naše fotografie je z mistrovství Evropy, které se konalo 29. února 1912 v Monte Carlu. Georges Charpentier zde slavil snadné vítězství na Jimem Sullivanem z Anglie. Vyhrál 40.000 franků.

9. prosince 1913 například vydělal dobrou ranou, která sklátila anglického šampiona Bombardiera Wellse, za 73 vteřin 68.000 Kč. Na jinocha, který před třemi roky vydělával v dolech měsíčně 150 franků, příjmy jistě královské.

V Americe, která si za svou národní hru zvolila baseball, byla celá řada hráčů, kteří ročně vydělávali 50-60.000 Kč.

Běžci a veslaři měli výdělky tak hubené, že svou „sportovní“ činnost museli doplňovat trenérstvím. Řemeslo, které dosud velmi dobře živilo své muže, byl turf. Zde všichni, mimo sázející publikum, tedy jockeyové i majitelé stájí se mohli spolehnout na to, že najdou svůj zlatý důl.

Jen pro představu uvádíme úrovně platů u nás v té době, tak roční plat obecního lékaře byl 1.800 Kč, začínajícího úředníka 1.000 až 1.200 Kč.