Dle jeho soudu atleti evropští, a němečtí zvlášť, nedbají ani při tréninku, ani při závodech určité míry, nepopřejí si po celý rok odpočinek, a proto při zvláště důležitých příležitostech nemají dost fyzické a energické síly.
K výcviku je ovšem třeba náležitého tréninku, ale pro závod má být pěstováno jen málo cviků, nejlépe jen jeden, pro nějž má borec zvláštní talent, k čemuž ovšem je třeba rady. Dále se má atlet zúčastnit jen málo, ale za to důležitých závodů a svou práci sportovní i životosprávu tak zařídit, aby v určitý den bylo možno ukázat všechnu schopnost. O Němcích se vyjádřil, že jsou dobrým materiálem, disciplinovaným a slibujícím mnohé úspěchy. Úsudek Kränzleina ovšem platí měrou tím větší pro naše poměry.