Státník, politik, filozof, pedagog a hlavně první prezident Československé republiky.

Narodil se v roce 1850 v Hodoníně. Po studiích ve Strážnici, v Brně a ve Vídni roku 1876 promoval filosofickou prací o Platónovi. Habilitoval ve Vídni v roce 1878 sociologickou prací o sebevraždě. Po vzniku české univerzity v Praze byl v roce 1882 jmenován profesorem filosofie.

Roku 1890 vstoupil s přáteli do mladočeské strany a v dalším roce byl zvolen poslancem Říšské rady. Hájil jak větší autonomii českých zemí, tak také zájmy jihoslovanských národů, ale pro spory s radikálním vedením strany se roku 1893 mandátu vzdal. Roku 1900 založil Českou stranu pokrokovou, za niž byl roku 1907 a 1911 znovu zvolen (jejím jediným) říšským poslancem.V červnu 1915 v Ženevě poprvé veřejně vyhlásil požadavek samostatného státu. Byl na něho vydán zatykač a jeho žena byla uvězněna. Žil pak v zahraničí.

Zpráva o revoluci v Praze a vzniku Československa dne 28. října 1918 zastihla Masaryka ještě v Americe, stejně jako zpráva o jeho zvolení prezidentem. Cestou domů navštívil už jako prezident Anglii, Francii a Itálii i české legionáře a 21. prosince 1918 byl triumfálně uvítán v Praze. Hned po volbách roku 1920 byl znovu zvolen prezidentem a podobně i v dalších volbách roku 1927 a 1934. Koncem roku 1935 Masaryk ze zdravotních důvodů abdikoval a 14. září 1937 zemřel. Jeho pohřeb byl velkou národní manifestací za svobodu a demokracii.

Jeho vztah ke sportu můžeme rozdělit na dva směry. Jednak jako aktivního sportovce a pak jako podporovatele sportovní činnosti při každé i sebemenší příležitosti.

Ve svém mládí rád bruslil na zamrzlém jezeře. Jezdil daleko a sám, protože širá ledová hladina na něho působila stejně přitažlivě, jako zase v létě krásná jezerní rovina a příroda vůbec. Pravidelně vycházel z města na dlouhé procházky jako turista. Býval nejraději sám nebo jen ve společnosti osoby duševně blízké. O působení přírody pak říkával, že pobádá k myšlení. Rád si prý také „zapytlačil“ a podle vypravování jeho bratra byl střelcem dokonalým. Od roku 1890 až do nastoupení poslanecké dráhy ve Vídni byl členem Sokola v Praze III. Kromě toho v tu dobu také hodně jezdil na kole.

To vše mělo příznivý vliv na jeho celkový poměr ke sportu a přiklonění se k současnému, skutečnému životu. Jeho agitace, projevy a rozhodnutí na podporu sportovně – tělovýchovné činnosti si pro svoji obsáhlost zasluhují podstatně větší prostor a bylo by určitě velmi zajímavé si je připomenout a zajímat se jimi.

A tak závěrem jen ještě jeden sportovní pohled na našeho prvního prezidenta. Všichni známe jeho fotografie, kdy důstojně sedí na koni. Své oblíbené vyjížďky konal každodenně až do vysokého věku. Málo známé je však to, že jezdit na koni začal až v roce 1915, ve svých šedesáti pěti letech, v době svého „vyhnanství“ ve Švýcarsku.