16. mistrovství světa v ledním hokeji probíhalo ve dnech 12. – 20. března 1949 ve Stockholmu ve Švédsku.
Na turnaj se přihlásilo 10 mužstev, rozdělených do 3 kvalifikačních skupin. První dvě mužstva postoupila do finále, ostatní mužstva hrála o umístění v soutěži útěchy. Hrálo se jednokolově systémem každý s každým.
Na fotografii jsou mistři světa 1949: stojící zleva: místopředseda LIHG Josef Loos, rozhodčí Herman, brankář Jirka, delegát na kongres LIHG doc. dr. Rektořík, Mizera, Zábrodský, coach Vodička, ing. Modrý, O. Němec, Trousílek, zdravotník MUDr. Handzo, vedoucí Matějka, Charouzd. V druhě řadě: Macelis, zraněný Bouzek, Roziňák, Konopásek, Vacovský, Bubník, za ním Pícha, Kobranov a Hajný.
Největší slabinou měla být na šampionátu obrana našeho mužstva. Jediný Trousílek byl starý harcovník, ale ani jemu se příliš nevěřilo, křivka jeho výkonu byla prý již na sestupu. A zatím Trousílek hrál a bojoval jako snad nikdy v životě, byl hrdinou a jedním ze strůjců našeho úspěchu. A o tom, že má porouchaná, možná že zlomená žebra, se dověděl od lékaře až ve vlaku, na cestě domů.
Druhým hrdinou, jehož zásluhy byly rovné těm Trousílkovým a ostatním obráncům, byl ing. Boža Modrý. Byl nejlepším brankářem soutěže, pustil jen 6 branek. Kdo znal Modrého, ten to očekával. V rozhodujících okamžicích uměl zabrat se soustředěností závidění hodnou.
Po celé cestě, při návratu, od pohraniční čáry až do Prahy tisíce lidí radostně zdravilo naše hokejisty.
Na turnaj se přihlásilo 10 mužstev, rozdělených do 3 kvalifikačních skupin. První dvě mužstva postoupila do finále, ostatní mužstva hrála o umístění v soutěži útěchy. Hrálo se jednokolově systémem každý s každým.
Na fotografii jsou mistři světa 1949: stojící zleva: místopředseda LIHG Josef Loos, rozhodčí Herman, brankář Jirka, delegát na kongres LIHG doc. dr. Rektořík, Mizera, Zábrodský, coach Vodička, ing. Modrý, O. Němec, Trousílek, zdravotník MUDr. Handzo, vedoucí Matějka, Charouzd. V druhě řadě: Macelis, zraněný Bouzek, Roziňák, Konopásek, Vacovský, Bubník, za ním Pícha, Kobranov a Hajný.
Největší slabinou měla být na šampionátu obrana našeho mužstva. Jediný Trousílek byl starý harcovník, ale ani jemu se příliš nevěřilo, křivka jeho výkonu byla prý již na sestupu. A zatím Trousílek hrál a bojoval jako snad nikdy v životě, byl hrdinou a jedním ze strůjců našeho úspěchu. A o tom, že má porouchaná, možná že zlomená žebra, se dověděl od lékaře až ve vlaku, na cestě domů.
Druhým hrdinou, jehož zásluhy byly rovné těm Trousílkovým a ostatním obráncům, byl ing. Boža Modrý. Byl nejlepším brankářem soutěže, pustil jen 6 branek. Kdo znal Modrého, ten to očekával. V rozhodujících okamžicích uměl zabrat se soustředěností závidění hodnou.
Po celé cestě, při návratu, od pohraniční čáry až do Prahy tisíce lidí radostně zdravilo naše hokejisty.
(kp,sportovnilisty.cz,foto:arch.)