Každoročně se pozornost veškerého tenisového světa soustředí k wimbledonskému turnaji, který nabyl postupným vývojem tradici neoficiálního mistrovství světa. Tímto turnajem vlastně a jeho počátky začíná historie pravého, dokonalého tenisu, a to nejen anglického, ale světového vůbec.
Poprvé se toto jméno objevuje v historii bílého sportu roku 1877 a tento rok je vlastně počátkem éry dokonalého tenisového sportu. V tomto roce bylo zahájeno pořádání anglických mistrovství, k nimž All-EhglandCricket and Lawn-Tennis Club propůjčil svoje hřiště. První mistrovství se stalo kořistí SpenceraGose, který dovedl porazit všechny své soupeře. Účastníků bylo 22.
Mistrovství začalo mít stále větší přitažlivost, hlavně i pro hráče okolních zemí, takže jeho význam mohutněl, až se konečně z wimbledonského turnaje stalo jakési neoficiální mistrovství světa. Roku 1925 bylo již 100 přihlášek pro pánskou dvouhru, kteréžto číslo vzrostlo v roce 1927 na 128. I v jiných disciplínách, které průběhem času byly k programu přidány, byl počet přihlášek vysoký.
Turnaj v roce 1927 měl rekordní účast. Více než 378 přihlášek bylo podáno ke všem disciplínám. Tento turnaj měl pro nás tu zajímavost, že se ho poprvé zúčastnili i českoslovenští hráči, a sice mistr republiky Koželuh a Gottlieb. Koželuhovi byla věnována zvláště velká pozornost. Byl pořadateli vybrán mezi 8 nejlepších hráčů a postaven do čela jedné z osmi skupin, do nichž byli všichni účastníci pánského singlu rozděleni. Tuto důvěru Koželuh nikterak nezklamal, porazil jistě a lehce všechny soupeře ve svém kole a stal se rázem miláčkem veškerého vybraného publika, které nesmírně litovalo, když v semifinále byl Koželuh vyřazen světovým mistrem a vítězem Wimbledonu z roku 1925, Francouzem Lacostem. Lacoste zvítězil 6:4, 6:3, 6:3. Koželuh hned v prvém setu za stavu 4 : 4, šel ostře po míči, sklouzl a narazil na bariéru mezi diváky, kterými byl sice zachycen; utrpěl však přesto zranění na noze, takže silně kulhal. Lacoste nabídl Koželuhovi, aby přerušil hru a odpočal si, ale ten odmítl a zápas dohrál, ač ustavičně kulhal. Je ovšem více než jisté, že mistra Lacosta by stěží porazil, ale byl by mu za normálních okolností jistě kladl velmi houževnatý odpor.
Do konečných bojů se tedy kvalifikovali Tilden, který porazil Brugnona 6:3, 6:1, 3:6, 7:5 v zápase, který byl ustavičně přerušován pro přívaly deště, dále Lacoste, zmíněným vítězstvím nad Koželuhem, Borotra (wimbledonský vítěz z r. 1924 a 1926), který zdolal Holanďana Timmera 6:1, 3:6, 6:3, 6:0 a konečně Cochet, který porazil po tuhém boji Američana Huntera 3:6, 3:6, 6:2, 6:2, 6:3.
V semifinále pak došlo ke dvěma velkým překvapením. Tilden, světový mistr, favorit turnaje, byl poražen Cochetem v poměru 2:6, 4:6, 7:5, 6:4, 6:3. Američan měl v prvých třech setech zřejmou převahu. Ve třetím již vedl 5:1, takže se všeobecně očekávalo ukončení zápasu v jeho prospěch. Tilden však, přesvědčen o svém vítězství, se dopustil několika chyb, které jej připravily nejen o výhru, ale i o možnost dobýt mistrovství světa. Cochet vyrovnal na 5:5 a vyhrál pak sadu 7:5, udělal 17 dobrých míčů za sebou. Tilden se zdál být tímto nečekaným obratem značně deprimován. Hrál nervózně a nemohl zabránit tomu, aby i čtvrtou sadu nevyhrál Cochet v poměru 6:4. V páté rozhodující hře byl Cochet již na výši situace. Jeho hra byla jistá, bezvadná. Hrál vše a nabýval převahy nad ochabujícím Tildenem, aby konečně zvítězil 6:3. Po posledním, rozhodujícím úderu vyhodil Cochet z radosti raketu do vzduchu a obecenstvo propuklo v nepopsatelný jásot. Tento zápas byl všeobecně považován za nejlepší, který se kdy ve Wimbledonu hrál. Tilden předvedl v prvých dvou sadách hru tak skvělou, že podobná v Evropě ještě vidět nebyla.
Podobný průběh mělo i druhé utkání Lacoste-Borotra. Borotra se unavil výhrou prvých dvou setů a nedovedl ve 3. a 4. klást velký odpor svému soupeři. Teprve v pátém, rozhodujícím setu ohromným vypětím vůle a energie strhl vítězství na svou stranu. Ve finále pak konečně zdolal Cochet Borotru po neobyčejně tuhém boji 4:6, 4:6, 6:3, 6:4, 7:5.
V dámské dvouhře excelovala favoritka, Američanka Helenka Wilsová, která porazila ve finále Španělku ďAlvares 6:2 a 6:4. Překvapením tohoto turnaje byla mladičká Angličanka, slečna Nutthall, která dovedla porazit americkou šampionku, paní Mallory 2:6, 6:2, 6:0. Postup Willsové byl nezadržitelný a všechna její vítězství poměrně hladká.
(Časopis JAS 1937)
Poprvé se toto jméno objevuje v historii bílého sportu roku 1877 a tento rok je vlastně počátkem éry dokonalého tenisového sportu. V tomto roce bylo zahájeno pořádání anglických mistrovství, k nimž All-EhglandCricket and Lawn-Tennis Club propůjčil svoje hřiště. První mistrovství se stalo kořistí SpenceraGose, který dovedl porazit všechny své soupeře. Účastníků bylo 22.
Mistrovství začalo mít stále větší přitažlivost, hlavně i pro hráče okolních zemí, takže jeho význam mohutněl, až se konečně z wimbledonského turnaje stalo jakési neoficiální mistrovství světa. Roku 1925 bylo již 100 přihlášek pro pánskou dvouhru, kteréžto číslo vzrostlo v roce 1927 na 128. I v jiných disciplínách, které průběhem času byly k programu přidány, byl počet přihlášek vysoký.
Turnaj v roce 1927 měl rekordní účast. Více než 378 přihlášek bylo podáno ke všem disciplínám. Tento turnaj měl pro nás tu zajímavost, že se ho poprvé zúčastnili i českoslovenští hráči, a sice mistr republiky Koželuh a Gottlieb. Koželuhovi byla věnována zvláště velká pozornost. Byl pořadateli vybrán mezi 8 nejlepších hráčů a postaven do čela jedné z osmi skupin, do nichž byli všichni účastníci pánského singlu rozděleni. Tuto důvěru Koželuh nikterak nezklamal, porazil jistě a lehce všechny soupeře ve svém kole a stal se rázem miláčkem veškerého vybraného publika, které nesmírně litovalo, když v semifinále byl Koželuh vyřazen světovým mistrem a vítězem Wimbledonu z roku 1925, Francouzem Lacostem. Lacoste zvítězil 6:4, 6:3, 6:3. Koželuh hned v prvém setu za stavu 4 : 4, šel ostře po míči, sklouzl a narazil na bariéru mezi diváky, kterými byl sice zachycen; utrpěl však přesto zranění na noze, takže silně kulhal. Lacoste nabídl Koželuhovi, aby přerušil hru a odpočal si, ale ten odmítl a zápas dohrál, ač ustavičně kulhal. Je ovšem více než jisté, že mistra Lacosta by stěží porazil, ale byl by mu za normálních okolností jistě kladl velmi houževnatý odpor.
Do konečných bojů se tedy kvalifikovali Tilden, který porazil Brugnona 6:3, 6:1, 3:6, 7:5 v zápase, který byl ustavičně přerušován pro přívaly deště, dále Lacoste, zmíněným vítězstvím nad Koželuhem, Borotra (wimbledonský vítěz z r. 1924 a 1926), který zdolal Holanďana Timmera 6:1, 3:6, 6:3, 6:0 a konečně Cochet, který porazil po tuhém boji Američana Huntera 3:6, 3:6, 6:2, 6:2, 6:3.
V semifinále pak došlo ke dvěma velkým překvapením. Tilden, světový mistr, favorit turnaje, byl poražen Cochetem v poměru 2:6, 4:6, 7:5, 6:4, 6:3. Američan měl v prvých třech setech zřejmou převahu. Ve třetím již vedl 5:1, takže se všeobecně očekávalo ukončení zápasu v jeho prospěch. Tilden však, přesvědčen o svém vítězství, se dopustil několika chyb, které jej připravily nejen o výhru, ale i o možnost dobýt mistrovství světa. Cochet vyrovnal na 5:5 a vyhrál pak sadu 7:5, udělal 17 dobrých míčů za sebou. Tilden se zdál být tímto nečekaným obratem značně deprimován. Hrál nervózně a nemohl zabránit tomu, aby i čtvrtou sadu nevyhrál Cochet v poměru 6:4. V páté rozhodující hře byl Cochet již na výši situace. Jeho hra byla jistá, bezvadná. Hrál vše a nabýval převahy nad ochabujícím Tildenem, aby konečně zvítězil 6:3. Po posledním, rozhodujícím úderu vyhodil Cochet z radosti raketu do vzduchu a obecenstvo propuklo v nepopsatelný jásot. Tento zápas byl všeobecně považován za nejlepší, který se kdy ve Wimbledonu hrál. Tilden předvedl v prvých dvou sadách hru tak skvělou, že podobná v Evropě ještě vidět nebyla.
Podobný průběh mělo i druhé utkání Lacoste-Borotra. Borotra se unavil výhrou prvých dvou setů a nedovedl ve 3. a 4. klást velký odpor svému soupeři. Teprve v pátém, rozhodujícím setu ohromným vypětím vůle a energie strhl vítězství na svou stranu. Ve finále pak konečně zdolal Cochet Borotru po neobyčejně tuhém boji 4:6, 4:6, 6:3, 6:4, 7:5.
V dámské dvouhře excelovala favoritka, Američanka Helenka Wilsová, která porazila ve finále Španělku ďAlvares 6:2 a 6:4. Překvapením tohoto turnaje byla mladičká Angličanka, slečna Nutthall, která dovedla porazit americkou šampionku, paní Mallory 2:6, 6:2, 6:0. Postup Willsové byl nezadržitelný a všechna její vítězství poměrně hladká.
(Časopis JAS 1937)
(kp, sportovnilisty.cz, foto: arch.)
