Pořád je co nacházet a přesně tahle premiéra má význam. Příběh, duch, atmosféra, příroda, skvělý servis. Žádná nabubřelá gesta a trachtace. Jen běžecká euforie. Zrodila se Zátopkova 10, v Lomené aleji na kraji Staré Boleslavi, jejíž stezky zkrápěl legendární běžec svým potem i krví.

Mít svůj závod chce teď, zdá se, každý. Město, klub, závoďáci i podivní zlatokopové s agenturami. U řady z nich jen krčíte rameny po smyslu konání. Ale tady ho nasajete hned, jak vplujete do závodního rumraje. Historie se prolíná s moderní dobou, jako byste proběhli z jedné do druhé.

Dana Zátopková přijela druhou srpnovou sobotu jako dáma v doprovodu přátel na start včas. Nejdéle „úřadující“ olympijská vítězka na světě usedla do křesílka a mezi rozdáváním podpisů stačila zavzpomínat. "Vždyť já tady běhala taky. Jen jsem ale vždycky zabloudila," usmívala se.

Pak se chopila startovní pistole a její výstřel vyslal na trať první běžkyni. Z koridoru vyráželi další po dvaceti vteřinách, nezpozdil se nikdo i díky chytrému detailu: čas svého startu jste měli natištěný na svém čísle.

Měkkoučké lesní stezky i s kořeny včerejší hustý déšť zpestřil ještě několika hlubokými kalužemi. Ale pozor, úplná rovina to nebyla, místy zatahovalo, navíc i mezi stromy pofukovalo. Bezproblémové značení posilovali ještě lidé z pořadatelského štábu. Jen gps tu místy nešla, ostatně ani Zátopek ji neměl, tak co.

Při náběhu do druhého kola byl k dispozici ionťák i voda. V cíli ještě meloun, banány a vedle stojící historická dodávka citroënu nabízela báječné šťavnaté burgry. To by ani mlsný Emil neodolal!

Snad jediná výtka, nastavení původního okruhu o 72 metrů na certifikovanou pětku se vypomohlo kratičkou vracečkou. Zbytečnou pro plynulý rytmus, příště ji ředitel závodu David Dvořák jistě vytočí do malého „pytlíku“, klidně ve stejném místě, u voňavých čerstvě složených klád.

Děti od těch nejmenších běžely celou pětistovku a dokončili i tříletí mrňousové. Proč ne, jsme u vytrvalců. Kdo si netroufl na celou desítku, mohl dát dvě pětky ve dvojici s parťákem. Celý program odbavil víc než tři sta účastníků příjemně za čtyři hodiny, žádné prodlevy.

A vítězové? Všichni včetně věkových kategorií se potěšili z designových hodinek Prim v krabičce s logem závodu. Takové ceny tu nenabídnou ani zdejší megazávody s megastartovným.

Vlastimil Flegl, král nedávného Miřejovického půlmaratonu, přesto nebyl moc spokojen. "Chtěl jsem běžet aspoň o minutu rychlejc (než 35:39, poznámka autora), nějak se pořád trápím. Ale bylo to tady mochezký, a nechat za sebou olympijského vítěze to se taky počítá," povídal Vrchlabák od Neratovic.

Ano, ale bývalého. Pětibojař David Svoboda, vítěz z Londýna 2012, právě ukončil kariéru. "Už jsem nějak neměl radost ze závodění, potřebuju změnu, od podzima začnu jako trenér na Dukle. Těším se na to," připustil. Sem přijel za kamarády a závodní radostí. Běžel svižně, ale „aby mě to nebolelo,“ a skončil o dvanáct vteřin třetí. Před něj se dostal ještě kadaňský Borek Požár.


Mezi ženami vládla teprve 17letá Gabriela Veigertová z nedaleké Sobotky, všestranná běžkyně, která zvládá steeple na dráze i kopcovité štreky. „Vždycky si před víkendem vyberu závod, který mě zaujme a jedu. Tady to bylo opravdu nádherný. Jen jsem málem nenašla start. Ale pak jsem si běžela, co to šlo, na nikoho se neohlížela. Počítala jsem, že bych to okolo čtyřiceti minut měla dát,“ komentovala svůj výkon.

Skoro o minutu za ní skončila Petra Bulecová, o generaci starší, která se srovnala z těžkého Krkonošského půlmaratonu KTRC minulou sobotu. Třetí pak „muší váha“ Michaela Vojteková z Hodkovic. Stejně tak i ony se prostředí moc pochvalovala. Požár s Bulecovou si ještě stihli střihnout výhru ve štafetě!