Rok 2015 považuje bikrosařka Romana Labounková za úspěšný, byť loni zdaleka nebyla tak vyrovnanou soupeřkou současné české BMX jedničky Anety Hladíkové, jako předtím. Minulý rok však nebyl v podání závodnice ÚAMK Bikrosklubu Jeseník pouze o sportu, především zdařile dokončila studium na Masarykově univerzitě v Brně.

Čerstvá bakalářka se přes zimu poctivě připravuje na novou sezonu a také trénuje bikrosařské talenty. O víkendu se Romana shodou okolností potká ve slovenských Šenkvicích s nejlepším českým BMX závodníkem z ÚAMK Bikrosclubu Řepy Janem Švubem, který do místní haly zavítá ve stejném termínu se svým pražským svěřencem Otou Bartůňkem.

Oba špičkoví sportovci pocházejí z lázní Jeseník a ještě po letech se náramně baví vzájemnými vzpomínkami na Jihoafrickou republiku, kde na přelomu desetiletí bojovali o body do Světového poháru a také neplánovaně o svršky a doklady. Funkci kameramana a fotografa zdatně plnil na černém kontinentu Honza, Romana se předvedla v hlavní roli malého mořského dramatu, který se odehrál nedaleko Durbanu v jihovýchodním cípu JAR.

"Tsunami" zlodějka
„Byli jsme na svěťáku v Pietersmaritzburgu spolu s Hanesem Švubem, Štěpánem Tumpachem a Janou Horákovou. Jeden den nám vybyla chvilka času, tak jsme společně odjeli na výlet k Indickému oceánu, abychom se vykoupali. Na pláži nikde nikdo, silně foukalo, a tak se na nás valily docela slušný vlny. Osobní věci jsme naházeli na pláž,“ začíná vyprávění Romana.

Bohužel české reprezentační bikrosové kvarteto neodhadlo s dostatečnou rezervou nebezpečné záplavové pásmo. Když se k jejich svrškům dostala extrémní odlivová vlna, propukli všichni panice a honem se snažili zachránit, co se dalo. „Oceán měl opravdu sílu. Už už jsem chňapala po telefonu, ale snad o deset centimetrů byla na místě dřív vlna,“ pokračuje Romana.

Jenže bouřlivý odliv se nespokojil jen s telefonem, ale v jeho spárech skončil i batoh s doklady Labounkové.


„To byl průšvih. Ostatní svršky jsem nechala být a valila jsem do moře zachránit, co se dalo. Chvilku mi trvalo, než se batoh na mžik objevil. Skočila jsem po něm bez ohledu na pusu plnou slané vody a vyrvala jsem ho na poslední možnou chvíli. Napřed se mi fakt ulevilo, ale na dlouho to nebylo. Jen co se vlna vrátila, kam patří, sčítali jsme osobní ztráty. Honza a Jana celkem dobrý, sice všechno durch mokrý, ale o nic nepřišli. Nepatrně hůř na tom byl Štěpán, musel se rozloučit s jednou botou. Zato já! Telefon fuč, stejně jako ručník, tepláky i drahé kompresní elasťáky,“ lituje ještě dnes Romana.

Ještě, že bikrosaři nechali vypůjčené auto stát na bezpečném místě.  „Oba kluci seděli při návratu do hotelu vzadu a přikryté měli jen inkriminované partie, my s Janou jsme byly na předních sedadlech jen v kalhotkách a mikině,“ teď již bez uzardění pokračuje hvězda jesenického BMX.

Přišla o všechno
Aby toho nebylo dost, zastavila zanedlouho spoře oděnou posádku silniční kontrola místních policistů. „Nevím, jestli byli tak decentní, ale do auta nám naštěstí moc nekoukali. Všimnout si nás ale museli. Kdo ví, co si o nás mysleli. Zřejmě je ale dostal mezinárodní řidičák Jany. Hleděli na něj vykuleně, nechápali, která bije a za chvíli nás raději pustili. My jsme zase nerozuměli tomu, proč jsme si museli vyřídit mezinárodní řidičák do země, kde o podobném dokladu nemají potuchy,“ kroutí hlavou nechápavě Romana a s šibalským úsměvem uzavírá: „Já ale měla i jiné starosti. Jak budu domů volat z cizího čísla, což může rodiče stresovat, že mám asi problém. „Ahoj, přišla jsem o všechno,“ jsem prý ze sebe ve zmatku vyhrkla. Doteď si ze mě všichni dělají legraci…“

Ponaučení
Příběh 26leté mistryně Evropy i vicemistryně světa ve fourcrossu a bronzové medailistky ze světového šampionátu v bikrosu nese v sobě stopy ponaučení. Podle Ženevské úmluvy z roku 1949 a Vídeňské úmluvy z roku 1968 o silničním provozu je třeba se při řízení motorového vozidla mimo území Evropské unie prokazovat mezinárodním řidičským průkazem. Na to, že budete mít štěstí na neinformovanou polici jako čeští sportovci v Jihoafrické republice, se spoléhat opravdu nedá.