Podpora sportovců se často bere jako samozřejmost a považuje se za pozitivní přínos pro společnost. Avšak zamysleme se nad tím, jaký reálný přínos mají sportovci pro ekonomiku země. Pokud se na to podíváme z ekonomického hlediska, vyvstanou některé zajímavé otázky a paradoxy.
Příklad cyklisty může být výmluvný. Cyklista je z hlediska ekonomiky takřka katastrofa. Nekupuje auta a nepůjčuje si na ně peníze, čímž oslabuje automobilový průmysl a finanční sektor. Neplatí pojistky, nekupuje palivo, nevystavuje auto potřebné údržbě a opravám. Nepoužívá placené parkoviště, nezpůsobuje závažné nehody, nevyžaduje více pruhů dálnic. A co je nejhorší, nestane se obézní.
Zdraví lidé jako celek nejsou pro ekonomiku užiteční. Nekupují léky, nechodí do nemocnic ani k doktorům. Nic nepřidávají k HDP země. Naopak nemocní a nezdravě žijící jedinci podporují celou řadu průmyslových odvětví, od farmaceutického průmyslu přes zdravotní péči až po různé diety a fitness programy.
A turisté? Ti jsou na tom ještě hůř. Často si ani to kolo nekoupí, ale přesto putují krajinou a využívají veřejné prostory, aniž by přímo přispívali k ekonomice stejným způsobem jako motoristé.
Kontrastem k tomu je každý nový obchod McDonald's, který vytvoří nejméně 30 pracovních míst pro různé odborníky: 10 kardiologů, 10 stomatologů, 10 odborníků na stravu a výživu, a také pro samotné pracovníky v obchodě. Je tedy paradoxní, že instituce jako fastfoodové řetězce mohou mít z ekonomického hlediska větší přínos než podpora sportovních aktivit.
Z těchto úvah plyne, že by možná stálo za to přehodnotit, jaké oblasti bychom měli podporovat pro skutečný ekonomický rozvoj země. Podpora sportu a zdravého životního stylu může mít nesporné výhody pro kvalitu života, ale z ekonomického pohledu se jedná o zbytečně vynaložené finance.
Olympijská katastrofa: Češi nesmí do Paříže
Olympijská kolekce ve znamení úspor
Fousek a Šmicer kajícně: Náš fotbalový debakl jen tak nezapomeneme!