Nové velocipédy, zvané bicykly, podstatně odlišné od dřívějších nízkých, francouzských se objevily v Čechách v roce 1879. V konstrukci kol to byl ohromný krok kupředu, neboť vysoké bicykly s kaučukovými obroučkami rozhodly o budoucnosti jízdy na velocipédech.

První bicykl dovezený do Čech patřil Angličanu Williamu Crowlovi, který se současně s rodinou anglického faráře Jamese Pirieho přistěhoval do domu továrníka Jana Kohouta na Smíchově. Časté vyjížďky tohoto mladíka brzy vzbudily velkou pozornost okolních obyvatel. Synům továrníka Kohouta se jízda na vysokém bicyklu zalíbila tak, že brzy následovali příkladu jejich anglického hosta a přidali se k jeho vyjížďkám po okolí.

Továrníka Jana Kohouta nový sport také velmi zaujal a rozhodl se dokonce ve své továrně podobné stroje vyrobit. Jejich výroba však nebyla tak snadná. Sestrojení každé součástky vyžadovalo řadu technických porad i praktických zkoušek. Když pak vše bylo hotovo, tak sestavení všech těch částí v jediný dokonalý celek znamenalo značné obtíže. Značné problémy způsobilo například upevnění kaučukových obručí v ocelovém ráfku. Kolik jen úsilí a zkoušek předcházelo tomu, než bylo vynalezeno lepidlo, které dostatečně pevně drželo kaučukovou obruč. Konečně přece byla práce šťastně ukončena a na jaře roku 1880 již první bicykly vyrobené českými dělníky opustily brány továrny na Smíchově. Zavedením bicyklů nastala u nás nová doba, mohli bychom říci, zlatá doba, velocipedistického sportu v Čechách.

Díváme-li se dnes na tuto první práci českého strojírenství v novém oboru, tak se neubráníme lehkému úsměvu na naší tváři. Po zhotovení prvních českých bicyklů však následovalo stálé zdokonalování těchto strojů. Velocipedistický sport se šířil velkou rychlostí, velké cesty českých cyklistů a jejich úspěchy na různých závodech způsobily, že příznivců tohoto sportu rychle přibývalo. Se sportem pak rostla i výroba, české bicykly si získaly zvučné jméno i za hranicemi naší vlasti a vyvážely se proto ve velkém počtu do ciziny.

V roce 1885 byl nový velocipéd již znám a rozšířen po celých Čechách. V různých krajích naší vlasti lidé humorně nazývali bicykl velocíp, velocípek, rychloběh, samolet, lucipér, velocipón, dvoukolka atd., až konečné v tomto boji o zčeštění cizího jména bicykl zobecnělo na našem venkově prosté slovo kolo.