Kdo vymyslel takový sport -ragby? Je to vůbec sport? Vezměte jen jednou jedenkrát ragbyový míč do rukou, rozběhněte se po zeleném trávníku a dokažte se vyhnout dvěma či více soupeřům usilujícím o jedno - zastavit vás a dostat míč. Až poznáte, co je to za požitek, radovat se z toho všeho, co dává a může dát jen a jen ragby, poznáte, proč ragby hraje tisíce a tisíce mužů po celém světě. Je to hra pro ně - pro muže!
V roce 1823 předvedl W. Web Elis v anglickém městečku Rugby poprvé tuto hru. Hrálo se s 20 hráči v týmu a teprve o 44 let později snížili jejich počet na 15. Počátky rugby- ragby splývají se vznikem fotbalu, zřejmě původ obou je v jedné hře. Kolébkou byla Anglie - na universitě v Cambridgi zavedl A. Pell ragby již v roce 1839. Prvním ragbyovým klubem Albionu byl F. C. Blackheath, založený v roce 1862. Hra se rychle šířila po celém souostroví a již 27. března 1871 byl sehrán první zápas mezi zeměmi Anglií a Skotskem. V témže roce zvítězil poprvé Oxford v dnes již tradičním utkání s Cambridge.
Na kontinentě začali první hrát ragby Němci. Heidelberg Flagg trénovali již v letech 1873-74. Potom se přidali i Francouzové a v roce 1892 uviděla Paříž také anglické ragbisty. Rosslyn Park zvítězil nad Stade Francois „jen“ 72:0. Teprve o 19 let později dokázali Francouzi prvně vyhrát v mezistátním utkání. Porazili Skotsko 16:15, když rok předtím prohráli 0:27! Ragby se šířilo. Připojilo se Holandsko, Belgie, Španělsko, Švýcarsko (Grasshopers Curych), Itálie, Rakousko, Rumunsko a téměř naposled jsme přišli my Čechoslováci a Švédové.
V Čechách to byl, jak jinak, „otec českého sportu“ Rössler-Ořovský, který se v roce 1895 snažil s řadou nadšenců nacvičit hru v Českém Yacht Clubu. Zůstalo jen při snaze, veřejný zápas sehrán nebyl. V roce 1912 uviděla sice Praha propagační zápas dvou anglických mužstev na hřišti DFC, ale víc nic. Stačil nám fotbal. Až po první světové válce britský konsul pan Dowden propaguje v Bratislavě ragby a tak v roce 1925 zahajuje činnost první československé mužstvo Š. K. Slávia Bratislava. Bratislavští ragbisté navázali styky s Wiener Amateure, kde hrál i známý brankář obr Lohrmann, a s úspěchem. Prohráli sice v prvním zápase doma 3:8, ale ve Vídni zvítězili 6:4. A i výsledek s Heidelberg 5:8 byl pěkný. Zatím se ze studií v Paříži vrátil do Brna známý kreslíř a redaktor Ondřej Sekora a okamžitě uplatňoval to, co se mu ve Francii tolik líbilo - ragby. V roce 1925 vznikají v Brně dva kluby Moravská Slavia a K. A. Žižka.
Tož, Praha ale nesměla zůstat pozadu! V roce 1927 se hraje v Bratislavě utkání Československo-Rumunsko, které jsme prohráli 8:22, ale hrál za nás i pan Dowden a někteří jeho krajané u nás žijící..Pak do Prahy přichází hráč Š. K. Slávia Bratislava Ing. Karel Ludvík a jeho zásluhou je založen ragbyový odbor S. K. Slavia Praha.
Letná vidí exhibiční utkání Slavií - moravské a bratislavské. V Praze vznikají i další kluby I. Rugby club Praha a Vysokoškolský všestudentský klub. V něm hraje naše tehdejší sportovní studentská elita bratří Hromádkové, Boris Milec, bratří Kabátníkové, Budín, Čína - Vondrovič, Muller, Brusil, Mann, Frühauf a další.
A tak se rozvíjí československá ragbyová selanka ve znamení bohatýrských klání. Trenéři Sekora, Ing. Ludvík a Francouz Canellas měli plné ruce práce s nadšenými hráči, kteří dávali zásadně ve hře přednost síle před technikou a taktikou. Tehdejší ragby bylo opravdu ve znamení „tvrdé" spolupráce!
Revolucí ve vývoji našeho ragby byla návštěva mistrovského mužstva Branibor a Středního Německa S. V. Siemens Berlín v roce 1929, které na jaře porazilo v Praze naše mistrovské mužstvo S. K. Slavia 32:8, ale o půl roku později v Berlíně si domácí museli velmi těžce vybojovat hubené vítězství 13:8. Poznali jsme, že ragby není jen hrou síly, ale hlavně hbitosti - tělesné i duševní. Začali jsme si znovu připomínat starou pověst o Davidu a Goliášovi - hrst chytrosti je lepší než pytel svalů!
Národní mužstvo ČSR před utkáním s Itálií 12. února 1933 v Miláně
Národní mužstvo ČSR před zápasem s Německem v září 1934 na Spartě
Znovu jsme si to ověřiti při startu „starých pánů!“ Stade Francois Paris, kteří v procházkovém tempu porazili Slavii v roce 1930 15:7. V příštím roce je to mužstvo A. C. Sparta, které je nejlepší, ovšem samotné nestačilo k reprezentaci v prvním oficiálním utkání s Německem, hraném v Lipsku právě v den, kdy Slavia hostovala v Berlíně. S Německem jsme neslavně prohráli 34:0 a ani slávisté na svém klubovém zájezdu nepochodili lépe.
Mistrovství ČSR 1932 dobyla opět Slavia a zimní příprava byla zaměřena k mezistátním zápasům s Itálií. V prvním, hraném v Miláně 12. února 1933 jsme prohráli těsně 3:7, v odvetném 16. dubna na Letné měli Italové větší úspěch a zvítězili 12:3. Mistrovství obhájila Slavia. Rok 1934 přinesl pro naše ragby největší úspěch. V utkání s Německem jsme dokázali obětavou a nadšenou hrou překvapit prohrou 8:19, což byla evropská senzace. Mistrovský titul získala opět Slavia, žel naposledy. Hospodářské poměry těžce dolehly jak na hráče, tak i kluby a ragby se po deset dalších let neprobudilo ze zimního spánku, k němuž ulehlo na sklonku roku 1934. Předzvěstí byl katastrofální neúspěch naší vysokoškolské reprezentace na světových akademických hrách v Turíně. Zájezd uspořádal velmi neodpovědně Svaz studentstva. Naši jistě dobří ragbisté-vysokoškoláci odjížděli na hry bez přípravy a po téměř čtvrtletním odstupu od sezóny.
V následujících letech jsme na šišatý míč jenom vzpomínali. Až za okupace jsme se několikrát pokoušeli hru znovu oživit, zvláště neúnavní byli Zeda a Sláma, ale teprve na jaře 1944 jsme začali doopravdy. Na Strahově, díky porozuměni klubu Radostně vpřed, jsme vycvičili téměř na stovku hochů, kteří rozděleni do několika mužstev znovu začali ragby propagovat. Samozřejmě, že se kolem nich sešli i všichni ti „staří“ milovníci vejčitého míče. Přišel Sekora, Bauše, Ing. Ludvík, J. M. Horáček a desítky bývalých hráčů, kteří neváhali znovu navléknout dres a změřit své sily s nastupujícím mládím. A i za těžkých okolností se udělal hezký kousek práce. Bylo tu víc mužstev než kdykoliv v minulosti Radostně vpřed, Blesk, Veleslavín, Melantrich, Meteor Říčany, Letov, Viktoria Žižkov a XV. bývalých internacionálů. Sehrál se i turnaj. Staří jej vyhráli. Pak přišla květnová revoluce. A v té byli noví ragbisté na místě!
Národní mužstvo ČSR před utkáním s Itálií 12. února 1933 v Miláně
Národní mužstvo ČSR před zápasem s Německem v září 1934 na Spartě
Po revoluci se hráči rozešli do nových klubů LTC, l. ČLTK, A. C. Sparta, S. K. Slavia, Čechie Karlín, zůstala Viktoria Žižkov a Říčany. V Brně se ozval bývalý reprezentant Slávek Binar a netrvalo dlouho a i tam byla mužstva Moravská Slavia, Arsenal Husovice, Sokol Brno a VS. Ustavil se znovu celostátní svaz, ministerstvo školství a osvěty projevilo svůj zájem a porozumění tím, že umožnilo uspořádání státního kurzu, kterého se zúčastnili i zástupci armády a tak v roce 1946 se hrála i první vojenská soutěž za účasti 9 vojenských jednotek. Dvacetiletý sen Sekorův a Ludvíkův se splnil!
A na podzim jsme navázali i první mezinárodní styky. Uvítali jsme v Praze mužstvo Britské okupační armády z Rakouska, mistrovské mužstvo Rumunska SportulStudentscescu a zajeli jsme do Holandska k mezistátnímu utkáni. Nezapomeneme den 14. listopadu 1946! To jsme poprvé zvítězili v mezistátním zápase, porazili jsme Holandsko v Bussumu u Amsterodamu 14:6.
Tak se u nás rodilo, rostlo a sílilo ragby. Hra mužů, ale nejen pro muže, které hraje tisíce a tisíce mužů po celém světě. Ragby!
Na kontinentě začali první hrát ragby Němci. Heidelberg Flagg trénovali již v letech 1873-74. Potom se přidali i Francouzové a v roce 1892 uviděla Paříž také anglické ragbisty. Rosslyn Park zvítězil nad Stade Francois „jen“ 72:0. Teprve o 19 let později dokázali Francouzi prvně vyhrát v mezistátním utkání. Porazili Skotsko 16:15, když rok předtím prohráli 0:27! Ragby se šířilo. Připojilo se Holandsko, Belgie, Španělsko, Švýcarsko (Grasshopers Curych), Itálie, Rakousko, Rumunsko a téměř naposled jsme přišli my Čechoslováci a Švédové.
V Čechách to byl, jak jinak, „otec českého sportu“ Rössler-Ořovský, který se v roce 1895 snažil s řadou nadšenců nacvičit hru v Českém Yacht Clubu. Zůstalo jen při snaze, veřejný zápas sehrán nebyl. V roce 1912 uviděla sice Praha propagační zápas dvou anglických mužstev na hřišti DFC, ale víc nic. Stačil nám fotbal. Až po první světové válce britský konsul pan Dowden propaguje v Bratislavě ragby a tak v roce 1925 zahajuje činnost první československé mužstvo Š. K. Slávia Bratislava. Bratislavští ragbisté navázali styky s Wiener Amateure, kde hrál i známý brankář obr Lohrmann, a s úspěchem. Prohráli sice v prvním zápase doma 3:8, ale ve Vídni zvítězili 6:4. A i výsledek s Heidelberg 5:8 byl pěkný. Zatím se ze studií v Paříži vrátil do Brna známý kreslíř a redaktor Ondřej Sekora a okamžitě uplatňoval to, co se mu ve Francii tolik líbilo - ragby. V roce 1925 vznikají v Brně dva kluby Moravská Slavia a K. A. Žižka.
Tož, Praha ale nesměla zůstat pozadu! V roce 1927 se hraje v Bratislavě utkání Československo-Rumunsko, které jsme prohráli 8:22, ale hrál za nás i pan Dowden a někteří jeho krajané u nás žijící..Pak do Prahy přichází hráč Š. K. Slávia Bratislava Ing. Karel Ludvík a jeho zásluhou je založen ragbyový odbor S. K. Slavia Praha.
Letná vidí exhibiční utkání Slavií - moravské a bratislavské. V Praze vznikají i další kluby I. Rugby club Praha a Vysokoškolský všestudentský klub. V něm hraje naše tehdejší sportovní studentská elita bratří Hromádkové, Boris Milec, bratří Kabátníkové, Budín, Čína - Vondrovič, Muller, Brusil, Mann, Frühauf a další.
A tak se rozvíjí československá ragbyová selanka ve znamení bohatýrských klání. Trenéři Sekora, Ing. Ludvík a Francouz Canellas měli plné ruce práce s nadšenými hráči, kteří dávali zásadně ve hře přednost síle před technikou a taktikou. Tehdejší ragby bylo opravdu ve znamení „tvrdé" spolupráce!
Revolucí ve vývoji našeho ragby byla návštěva mistrovského mužstva Branibor a Středního Německa S. V. Siemens Berlín v roce 1929, které na jaře porazilo v Praze naše mistrovské mužstvo S. K. Slavia 32:8, ale o půl roku později v Berlíně si domácí museli velmi těžce vybojovat hubené vítězství 13:8. Poznali jsme, že ragby není jen hrou síly, ale hlavně hbitosti - tělesné i duševní. Začali jsme si znovu připomínat starou pověst o Davidu a Goliášovi - hrst chytrosti je lepší než pytel svalů!
Znovu jsme si to ověřiti při startu „starých pánů!“ Stade Francois Paris, kteří v procházkovém tempu porazili Slavii v roce 1930 15:7. V příštím roce je to mužstvo A. C. Sparta, které je nejlepší, ovšem samotné nestačilo k reprezentaci v prvním oficiálním utkání s Německem, hraném v Lipsku právě v den, kdy Slavia hostovala v Berlíně. S Německem jsme neslavně prohráli 34:0 a ani slávisté na svém klubovém zájezdu nepochodili lépe.
Mistrovství ČSR 1932 dobyla opět Slavia a zimní příprava byla zaměřena k mezistátním zápasům s Itálií. V prvním, hraném v Miláně 12. února 1933 jsme prohráli těsně 3:7, v odvetném 16. dubna na Letné měli Italové větší úspěch a zvítězili 12:3. Mistrovství obhájila Slavia. Rok 1934 přinesl pro naše ragby největší úspěch. V utkání s Německem jsme dokázali obětavou a nadšenou hrou překvapit prohrou 8:19, což byla evropská senzace. Mistrovský titul získala opět Slavia, žel naposledy. Hospodářské poměry těžce dolehly jak na hráče, tak i kluby a ragby se po deset dalších let neprobudilo ze zimního spánku, k němuž ulehlo na sklonku roku 1934. Předzvěstí byl katastrofální neúspěch naší vysokoškolské reprezentace na světových akademických hrách v Turíně. Zájezd uspořádal velmi neodpovědně Svaz studentstva. Naši jistě dobří ragbisté-vysokoškoláci odjížděli na hry bez přípravy a po téměř čtvrtletním odstupu od sezóny.
V následujících letech jsme na šišatý míč jenom vzpomínali. Až za okupace jsme se několikrát pokoušeli hru znovu oživit, zvláště neúnavní byli Zeda a Sláma, ale teprve na jaře 1944 jsme začali doopravdy. Na Strahově, díky porozuměni klubu Radostně vpřed, jsme vycvičili téměř na stovku hochů, kteří rozděleni do několika mužstev znovu začali ragby propagovat. Samozřejmě, že se kolem nich sešli i všichni ti „staří“ milovníci vejčitého míče. Přišel Sekora, Bauše, Ing. Ludvík, J. M. Horáček a desítky bývalých hráčů, kteří neváhali znovu navléknout dres a změřit své sily s nastupujícím mládím. A i za těžkých okolností se udělal hezký kousek práce. Bylo tu víc mužstev než kdykoliv v minulosti Radostně vpřed, Blesk, Veleslavín, Melantrich, Meteor Říčany, Letov, Viktoria Žižkov a XV. bývalých internacionálů. Sehrál se i turnaj. Staří jej vyhráli. Pak přišla květnová revoluce. A v té byli noví ragbisté na místě!
Po revoluci se hráči rozešli do nových klubů LTC, l. ČLTK, A. C. Sparta, S. K. Slavia, Čechie Karlín, zůstala Viktoria Žižkov a Říčany. V Brně se ozval bývalý reprezentant Slávek Binar a netrvalo dlouho a i tam byla mužstva Moravská Slavia, Arsenal Husovice, Sokol Brno a VS. Ustavil se znovu celostátní svaz, ministerstvo školství a osvěty projevilo svůj zájem a porozumění tím, že umožnilo uspořádání státního kurzu, kterého se zúčastnili i zástupci armády a tak v roce 1946 se hrála i první vojenská soutěž za účasti 9 vojenských jednotek. Dvacetiletý sen Sekorův a Ludvíkův se splnil!
A na podzim jsme navázali i první mezinárodní styky. Uvítali jsme v Praze mužstvo Britské okupační armády z Rakouska, mistrovské mužstvo Rumunska SportulStudentscescu a zajeli jsme do Holandska k mezistátnímu utkáni. Nezapomeneme den 14. listopadu 1946! To jsme poprvé zvítězili v mezistátním zápase, porazili jsme Holandsko v Bussumu u Amsterodamu 14:6.
Tak se u nás rodilo, rostlo a sílilo ragby. Hra mužů, ale nejen pro muže, které hraje tisíce a tisíce mužů po celém světě. Ragby!
(kp, sportovnilisty.cz,foto: arch.)
Email
Tisk
