Smyku musí být se strany řidiče věnována zvýšená pozornost, neboť není-li dobře ovládán, působí celé řady nehod.
Začátečník, jedoucí na voze s pneumatikami již hodně ojetými, ohlazenými, zpozoruje náhle, že na mokré cestě činnost vozu stoupá, zrychluje se, ale výkonnost jeho, abych tak řekl vnější, viditelná, se zmenšuje a vůz zvolňuje svoji jízdu. To je působeno vlhkou silnicí, na níž hnací kola vozu se otáčejí, aniž by však poháněly vůz, jak je jejich funkcí. Někdy vůz zůstane dokonce i stát, ač motor pracuje a kola se otáčejí s plnou rychlostí.
Když nastane podobný případ, tu nutno zavříti hned přívod plynu, aby se zmenšila rychlost otáčení; kola zvolní tempo a „zakousnou se" pak a uvedou vůz v pohyb, je-li přívod postupně otevřen. Řidič pozná pak v praxi, že rozumnou regulací přívodu může udržovat vůz v pravidelném chodu. Znovu zapínání přívodu plynu nesmí se dělat prudce, neboť vůz při zabrání vyrazí prudce vpřed.
Dále nutno pamatovat, že na silnici mokré je síla brzdění hnacími koly značně zmenšena, čili že k zastavení vozu bude potřeba delší doby a tím i delší vzdálenosti, než na silnici suché. Zabrzdění nesmí být též náhlé, prudké. Prudce zabrzděná kola, zvláště při větší rychlosti, změní se v brusle a kloužou. Kloužou-li jen zadní kola, možno vůz okamžitě ovládnout a uvést znovu ve správný směr. Někdy však počnou klouzat a smýkat i přední kola.
V případě tomto je třeba rychlého a rozhodného jednání. Brzdy nutno v rychlosti uvolnit a jen poněkud jemně a opatrně znovu zapnout, čímž se klouznutí kol značně zmenší nebo i zastaví. Není-li však na to někdy čas, nutno strhnutím předních kol dát vozu jiný směr, aby nedošlo k případné srážce; neboť i když přední kola kloužou, mohou přece ještě, byť ne plně, řídit vůz v žádaném směru.
Otáčejí-li se zadní kola, pozbývají schopnost nechat se v jízdě ovládat a smýknou se, je-li silnice vyklenutá, k její levé straně. Přední kola budou pokračovat tedy ve své určené dráze, ale zadek vozu bude strháván vlevo. Zastavení tohoto smyku děje se pozvolným otočením předních kol rovněž vlevo, což má za následek, že zadek vozu je stržen vpravo, čímž je dřívější bočení napraveno a vůz může klidně pokračovat ve své dráze. Stržení předních kol musí se ale dít pozvolna, tedy ihned, jakmile zadní projeví tendenci ke smyku. Prudkost smyku na věci nic nemění. I ten největší smyk možno zastavit a regulovat tímto způsobem, je-li ovšem dost místa, jehož manévr tento potřebuje. Rychlost nemusí být měněna. Stačí jedině uvolnit přívod, aby se zastavil prázdný chod kol, který smyk zavinil. Brzd netřeba při tom použít.
Když však počnou klouzat všechna čtyři kola a vůz dostane smyk, pak zamezení tohoto je velmi nesnadné. Jediná cesta je, je-li smyk předních kol jen nepatrný, řídit jimi jako v případě prvním, kdy klouzala jen kola zadní, uvolnit přívod a čekat, až zase zadní kola zaberou. Nikdy však neřídit vůz v opačném směru smyku, to jest, smýkne-li zadek vozu vlevo, abyste hleděli zregulovat vůz smýknutím předních kol vpravo. Omyl tento velmi často se dělá a způsobuje, že na mokré silnici, hlavně asfaltované, vůz se několikráte otočí kolem osy a nenarazí-li při tom na nějakou překážku, porouchá se při větší rychlosti i překlopením. Otočení vozu je samozřejmé, neboť otočením předních kol vpravo pokračuje zadek vozu ve své dráze vlevo, tedy ve směru smyku, čímž ovšem přivodí se roztočení vozu.
(Časopis JAS 1927)
Začátečník, jedoucí na voze s pneumatikami již hodně ojetými, ohlazenými, zpozoruje náhle, že na mokré cestě činnost vozu stoupá, zrychluje se, ale výkonnost jeho, abych tak řekl vnější, viditelná, se zmenšuje a vůz zvolňuje svoji jízdu. To je působeno vlhkou silnicí, na níž hnací kola vozu se otáčejí, aniž by však poháněly vůz, jak je jejich funkcí. Někdy vůz zůstane dokonce i stát, ač motor pracuje a kola se otáčejí s plnou rychlostí.
Když nastane podobný případ, tu nutno zavříti hned přívod plynu, aby se zmenšila rychlost otáčení; kola zvolní tempo a „zakousnou se" pak a uvedou vůz v pohyb, je-li přívod postupně otevřen. Řidič pozná pak v praxi, že rozumnou regulací přívodu může udržovat vůz v pravidelném chodu. Znovu zapínání přívodu plynu nesmí se dělat prudce, neboť vůz při zabrání vyrazí prudce vpřed.
Dále nutno pamatovat, že na silnici mokré je síla brzdění hnacími koly značně zmenšena, čili že k zastavení vozu bude potřeba delší doby a tím i delší vzdálenosti, než na silnici suché. Zabrzdění nesmí být též náhlé, prudké. Prudce zabrzděná kola, zvláště při větší rychlosti, změní se v brusle a kloužou. Kloužou-li jen zadní kola, možno vůz okamžitě ovládnout a uvést znovu ve správný směr. Někdy však počnou klouzat a smýkat i přední kola.
V případě tomto je třeba rychlého a rozhodného jednání. Brzdy nutno v rychlosti uvolnit a jen poněkud jemně a opatrně znovu zapnout, čímž se klouznutí kol značně zmenší nebo i zastaví. Není-li však na to někdy čas, nutno strhnutím předních kol dát vozu jiný směr, aby nedošlo k případné srážce; neboť i když přední kola kloužou, mohou přece ještě, byť ne plně, řídit vůz v žádaném směru.
Otáčejí-li se zadní kola, pozbývají schopnost nechat se v jízdě ovládat a smýknou se, je-li silnice vyklenutá, k její levé straně. Přední kola budou pokračovat tedy ve své určené dráze, ale zadek vozu bude strháván vlevo. Zastavení tohoto smyku děje se pozvolným otočením předních kol rovněž vlevo, což má za následek, že zadek vozu je stržen vpravo, čímž je dřívější bočení napraveno a vůz může klidně pokračovat ve své dráze. Stržení předních kol musí se ale dít pozvolna, tedy ihned, jakmile zadní projeví tendenci ke smyku. Prudkost smyku na věci nic nemění. I ten největší smyk možno zastavit a regulovat tímto způsobem, je-li ovšem dost místa, jehož manévr tento potřebuje. Rychlost nemusí být měněna. Stačí jedině uvolnit přívod, aby se zastavil prázdný chod kol, který smyk zavinil. Brzd netřeba při tom použít.
Když však počnou klouzat všechna čtyři kola a vůz dostane smyk, pak zamezení tohoto je velmi nesnadné. Jediná cesta je, je-li smyk předních kol jen nepatrný, řídit jimi jako v případě prvním, kdy klouzala jen kola zadní, uvolnit přívod a čekat, až zase zadní kola zaberou. Nikdy však neřídit vůz v opačném směru smyku, to jest, smýkne-li zadek vozu vlevo, abyste hleděli zregulovat vůz smýknutím předních kol vpravo. Omyl tento velmi často se dělá a způsobuje, že na mokré silnici, hlavně asfaltované, vůz se několikráte otočí kolem osy a nenarazí-li při tom na nějakou překážku, porouchá se při větší rychlosti i překlopením. Otočení vozu je samozřejmé, neboť otočením předních kol vpravo pokračuje zadek vozu ve své dráze vlevo, tedy ve směru smyku, čímž ovšem přivodí se roztočení vozu.
(Časopis JAS 1927)
(kp, sportovnilisty.cz, foto: arch)
