Začátek května patřil Č. K. S. Karlín 1885. Jednu neděli pořádali Běchovice pro běžce, druhou Mochov pro cyklisty.
Oba závody se těšily popularitě každoročně stoupající. Čím to? Velmi dobré péči, kterou pořadatelé v hojné míře věnovali jejich přípravě i uspořádání samotnému. Další příčinou bylo pravidelné jejich opakování, za stejných řádů, na témže kusu silnice a v týž termín.
Závod, který splňuje tyto podmínky, se po jisté době dožije titulu „klasický“. Pak stačí už pouhé jméno, aby připoutalo pozornost obecenstva a zajistilo návštěvu. Oznámení termínu, či vlastně potvrzení jeho (neboť jest předem znám) uvádí závodníky na nohy. Že vytrvalost zabezpečuje úspěch, bylo vidět právě na Mochovu. Vznikl v roce 1894 z potřeby dát usínající závodní cyklistice rozmnožení.
Za netečnosti cyklistické veřejnosti, ale před četnou návštěvou širšího obecenstva byly pořádány jeho první ročníky. Po technické stránce se na příklad uznává, že mochovská trať není ani ryba ani ráček, závod pro letouny příliš dlouhý, pro vytrvalce příliš krátký. Ale přece každý závodník touží jej vyhrát a přece se v něm dociluje každoročně znamenitých výkonů. To proto, že pořadatel dovedl dát závodu dějiny, do nichž každý touží vítězstvím zapsat své jméno.
Slovo úspěch je u nás už otřelou mincí. Ale řekneme-li, že jubilejní Mochov měl znamenitý úspěch, není to frází, neboť hned připojíme číslice. Závod v roce 1913 byl konán za stejného počasí. Silnice byly rozmoklé a pršelo. V roce 1914 byl rozdíl jen ten, že nepršelo v době závodu. V roce 1913 startovalo 13 jezdců, z nichž 11 dojelo. V roce 1914 startovalo 26 závodníků a dojelo jich 21. Organizace závodu byla jako vždy výborná, úřady zeměpanské i místní ochotně vyšly pořadatelům vstříc.
V cíli závodu
Na trati závodu
Vítěz závodu Jechl, vpravo Veselý a Petřík
Závodníci a pořadatelé cyklistického závodu Praha - Mochov v roce 1914
Jubilejní závod vyhrál Jechl, který tím i definitivně dobyl pohár. V tom byl podobný K. Kimlovi, který v roce 1908 rekordním časem 1 hod. 15 min. 3 vteř. získal tehdejší pohár rovněž definitivně. Velkým soupeřem mu byl Kunderta a méně známý libeňský Sucharda, z něhož se vyklubal jezdec, jenž má fond i srdce pro závodníka velké třídy na střední distance. Za nimi pak Tocl, který týden před tím běžel Běchovice. Velmi pěkný závod jel Veselý, ač svým povoláním byl nucen noc před závodem být do 2 hodin ráno na nohou! Dobře si vedl i Honzík.
Čestné, třebaže poslední místo obsadil v cíli p. R. Richter, horlivý činovník Č.K.S. Karlín 1885, který slavil spolu se závodem jubileum jediné svého druhu — startoval v Mochově v každém z dosavadních deseti závodů.
Oba závody se těšily popularitě každoročně stoupající. Čím to? Velmi dobré péči, kterou pořadatelé v hojné míře věnovali jejich přípravě i uspořádání samotnému. Další příčinou bylo pravidelné jejich opakování, za stejných řádů, na témže kusu silnice a v týž termín.
Závod, který splňuje tyto podmínky, se po jisté době dožije titulu „klasický“. Pak stačí už pouhé jméno, aby připoutalo pozornost obecenstva a zajistilo návštěvu. Oznámení termínu, či vlastně potvrzení jeho (neboť jest předem znám) uvádí závodníky na nohy. Že vytrvalost zabezpečuje úspěch, bylo vidět právě na Mochovu. Vznikl v roce 1894 z potřeby dát usínající závodní cyklistice rozmnožení.
Za netečnosti cyklistické veřejnosti, ale před četnou návštěvou širšího obecenstva byly pořádány jeho první ročníky. Po technické stránce se na příklad uznává, že mochovská trať není ani ryba ani ráček, závod pro letouny příliš dlouhý, pro vytrvalce příliš krátký. Ale přece každý závodník touží jej vyhrát a přece se v něm dociluje každoročně znamenitých výkonů. To proto, že pořadatel dovedl dát závodu dějiny, do nichž každý touží vítězstvím zapsat své jméno.
Slovo úspěch je u nás už otřelou mincí. Ale řekneme-li, že jubilejní Mochov měl znamenitý úspěch, není to frází, neboť hned připojíme číslice. Závod v roce 1913 byl konán za stejného počasí. Silnice byly rozmoklé a pršelo. V roce 1914 byl rozdíl jen ten, že nepršelo v době závodu. V roce 1913 startovalo 13 jezdců, z nichž 11 dojelo. V roce 1914 startovalo 26 závodníků a dojelo jich 21. Organizace závodu byla jako vždy výborná, úřady zeměpanské i místní ochotně vyšly pořadatelům vstříc.
Jubilejní závod vyhrál Jechl, který tím i definitivně dobyl pohár. V tom byl podobný K. Kimlovi, který v roce 1908 rekordním časem 1 hod. 15 min. 3 vteř. získal tehdejší pohár rovněž definitivně. Velkým soupeřem mu byl Kunderta a méně známý libeňský Sucharda, z něhož se vyklubal jezdec, jenž má fond i srdce pro závodníka velké třídy na střední distance. Za nimi pak Tocl, který týden před tím běžel Běchovice. Velmi pěkný závod jel Veselý, ač svým povoláním byl nucen noc před závodem být do 2 hodin ráno na nohou! Dobře si vedl i Honzík.
Čestné, třebaže poslední místo obsadil v cíli p. R. Richter, horlivý činovník Č.K.S. Karlín 1885, který slavil spolu se závodem jubileum jediné svého druhu — startoval v Mochově v každém z dosavadních deseti závodů.
(kp, sportovnilisty.cz, foto: arch)
