Další pokračování pravidel ragby z roku 1893 vydaných v knize Josef Klenka Tělocvičné hry - Hry s nářadím pod názvem „Kopaná s přenášením, aneb Football, Rugby Football“.

3.  Hráči a jejich rozestavení
Hráči rozestoupí se na dvě strany (voje, tábory, tlupy), pravidelně po 15 mužích (někdy po 18—20). Každý z obou vojů má svého náčelníka (pohlavára), který stranu vede a je ve sporech rozhodčím; jemu k ruce jsou dva z ostatních hráčů důvěrníky, kteří při vzniklých sporech bližší zprávy podrobné podávají.

Náčelníci rozhodnou mezi sebou „hřebím“, kterému přísluší volba hrady, a kterému jest hru počít. Zvolí-li jeden náčelník hradu, druhý má právo počít hru.

Hráči se označí viditelným znamením, aby se mohli rozeznávat, kdo ke kterému voji patří, např. mají pásky rozličných barev na pažích aneb rozličné čapky a podobně.

Každý náčelník rozestaví své hráče takto: Jednoho postaví za strážce brány, vybere tři hráče opatrné, nejspolehlivější, kteří dobře míč do dálky kopat umějí, a ustanoví je za strážce hranic (hlídku) „hraničáře“, „chody“. Ti pak jsou vždy u brány za hlavním vojem, a úlohou jejich je hájit hranici zvláště proti nenadálým útokům jednotlivců; tvoří takto druhou zálohu.

Další dva dobré, vytrvalé a rychlonohé hráče ustanoví náčelník za strážce mezí; nazveme je „běhouny“ (pomeznými). Ti jsou po obou stranách hlavního voje, asi 5-10 kroků vzdáleni. Úlohou těchto je, ustavičně míč sledovat a nespustit ho s očí, aby se ho mohli zmocnit v příhodné době, zejména když z „chumlu“ (chumelenice) byl vykopnut. Ti jsou první zálohou. Jakmile se běhouni míče zmocní, běží, držíce jej paží na prsou, aby jej do nepřátelské hrady (mety) donesli, aneb ještě lépe, aby nepřátelské hrady (mety) dobyli, což stane se tím způsobem, že běhoun, který se míče zmocnil, v běhu na zem padnout jej nechá, a jakmile míč se od země odrazí, ihned jej nakopne. Podaří-li se mu míč nakopnout tak, aby přeletěl přes příčku brány, dobude hrady nepřátelské.

Ostatních 9 hráčů jsou četou harcovnickou.  Úkolem té čety je ustavičně být u míče. Přijde-li míč do „chumlu“, je snahou harcovníků míč kopáním nepřátelskou stranou prorazit, t.j. kopnout míč, aby pod nohama nepřátel vyletěl, aby tito přinuceni byli k ústupu, a zároveň tomu zabránit, aby míč vlastní jejich stranou neproletěl. (Viz pravidlo 5.) Harcovníci musí být vytrvalí, poněvadž ustavičně běhají.

Náčelník je v pozadí za četou harcovníků, řídí celou hru, upozorňuje, ponaučuje, opravuje jednotlivce, zastupuje a vyjednává za všechen svůj voj s náčelníkem druhým.


Na každém hráči se žádá:
1.   Bezvýminečná poslušnost náčelníka; neb zvítězit může jen ta strana, která dobrou kázní vyniká.
2.  Nikdo nehraj ve prospěch svůj osobní - nýbrž ve prospěch celku, neboť jen souhra všech dopomůže straně k vítězství, a nikoli obratnost jednotlivcova. Toť právě přednost této hry.
3.  Nezachová-li se hráčem nějaké pravidlo, náčelník nepřátelský může žádat, aby se míč položil tam, odkud nesprávnou hrou se dostal; všichni harcovníci míč obstoupí a nastane „chumel“.
Učiní-li strana nebo hráč touž chybu po druhé, náčelník druhé strany může za to žádat „volné vykopnutí z místa“.
4. Kopat nebo tlouct spoluhráče a veškerá hrubství přísně se zapovídají. Podobně všeliké pokřikování, napomínáni a hádání. — Kdo by po jediném napomenutí náčelníkem opětně se poklesku dopustil, budiž ze hry vyloučen.
4. Hra

Účelem hry je obhajování hrady domácí a dobytí nepřátelské. Vítězem je ta strana, která v čase napřed určeném (obyčejně se stanoví 1 nebo 1,5 hod.), vícekrát hrady nepřátelské dobyla.

Hrady dobýt možno:
a) vykopnutým míčem z místa při útoku (viz pravidla);    
b) nakopnutým míčem v průběhu hry. Hráč, uchopiv míč, běží s ním proti hradě nepřátelské; podaří-li se mu nakopnout míč v běhu tak, aby přeletěl přes bránu, aniž se dříve někoho neb brány dotknul, dobude tím hrady - a jeho strana vyhrává. - Narazí-li při tom míč o bránu nebo o některého hráče, vletí-li přes tyče nebo mimo bránu do hrady, nevyhrává jeho strana, druhá strana nabude však práva nakopnout volně míč ze své hranice do hřiště.    (Viz pravidla.)

Nedobyla-li žádná strana mety nepřátelské, rozhoduje počet vykonaných útoků na hradu; není-li ani to možno, počítá se, kolikrát která strana v hradě (metě) nepřátelské míč zadržela. Vítězství připadne té straně, jíž se to vícekrát podařilo.

Hraje-li se o přebor, každá strana volí jednoho soudce, a ti potom zvolí si jednoho vrchníka. Uplyne-li půl času ke hře ustanoveného, tedy půl nebo čtvrt hodiny, je dovoleno, aby strany hrady své vystřídaly, žádá-li toho některý z náčelníků. Druhé straně náleží za to volné vykopnutí míče.

Dobytí hrady útokem počítá se za 5 bodů, míčem nakopnutým za 3 body; každý nezdařený útok za 2 body, zadržení míče na území i v koutě nepřátelském čítá se za 1 bod.

Průběh hry
Prvý voj, jemuž přináleží první kopnutí, postaví míč na špičku do středu hřiště, harcovníci postaví se vedle míče; náčelník anebo jím ustanovený hráč, který umí dobře kopat, postaví se asi tři kroky nazad od míče, a rozběhne se, co nejrychleji míč vykopne, aby vysoko i daleko přes hlavy nepřátel zaletěl. Harcovníci z obou stran rozběhnou se soudobně s kopajícím, první, aby běželi za míčem, letí-li. daleko na území nepřátel, druzí, aby tělem míč zadrželi, nebo kopali zpět, kdyby letěl nízko. - Dopadne-li míč při prvním kopnutí do hrady přes hranici druhých nebo přes mez, kope se ještě jednou znovu. Po třetí kopati znovu se nedovoluje; vtom případu pokračuje hra dále, jak v pravidlech stanoveno. - Dopadne-li míč v hřišti (v poli) mezi druhé hráče, hledí jej někdo z hráčů těchto uchopit a odkopnout nebo nakopnout proti prvým, anebo je-li možno, přenést a položit na zem přímo za hranici prvých. Při tom všichni jeho spoluhráči rychle ho následují, aby mohli využitkovat tento postup kupředu; může se stát, že hráč míč nesoucí dále kupředu nemůže běžet, ani míč nakopnout, když mu nepřátelé cestu zastoupí, a je nucen míč zpět hodit svým spoluhráčům nazad  -  aby tak učinil někdo z těch.

Stává se však, že nezbude mu již ani čas, aby míč nazpět hodil, poněvadž je obklíčen nepřáteli, kteří mu hledí míč vzít - ( „zápas o míč“); aby se tomu vyhnul, položí míč na zem s výkřikem „leží“. Jakmile tak se stane, nesmí již nikdo míč do rukou vzít, všichni harcovníci každé strany postaví se těsně vedle sebe a nastane „kopání míče v chumlu“, až se podaří jedněm neb druhým míč kopnouti ven pod nohama druhých. Míč potom uchopí některý z běhounů, nese jej nebo nakopne, a hra pokračuje. Podaří-li se konečně někomu míč zadržet nebo donésti za hranici nepřátelskou a tam na zem položit, zvolá: „náš“. Tím nabude strana jeho práva učinit útok na hradu. (Viz pravidlo o útoku.)

Zadrží-li nebo položí-li někdo míč za domácí hranici, nabude práva na volné nakopnutí míče do hřiště.

(Pokračování příště)