Proč se rozšířil po válce (první světové) fotbal po celém světě? Proč dochází i u nás tak enormního zájmu?
Obyčejně se říká, že lidé se obracejí ke sportu, tedy i ke kopané, v bezděčném pudu po obnově a zdokonalení svého těla a zdraví, které tolik utrpělo těžkými léty válečnými a stinnými stránkami civilizace. Jistě je hodně pravdy v tomto vysvětlení, ale není to jediným důvodem. Je ještě jeden moment, který snad přispívá k popularizaci sportu víc, než hledání fyzického zdraví.
Moderní člověk, který prodělal válku, miluje sport a zvláště fotbal proto, že mu přináší vzrušení, boj a zápas.
Světová válka byla strašlivá, při tom však mohutná a obrovitá. Pamatujeme se příliš dobře na ony dny, plné bojů, úzkostí a nadějí, kdy šlo kolem nás největší drama světa, nejmohutnější tragédie v dějinách lidstva. Člověk stál v údivu a žasl nad živelností katastrofy, kterou sám rozpoutal.
Zvykli jsme si příliš na vzrušující události, než abychom se dnes mohli klidně vrátit k idylickému hnití, které bylo u nás domovem před válkou. Naše nervy potřebují napětí, boj, chceme život vyžít pokud možno dramaticky a napínavě. Proto žijeme dnes ve znamení kina, proto se láska statisíců obrátila k fotbalu.
Zápas AC Sparta - DFC v roce 1923
Kopaná je hra přímo nabitá dramatickým živlem. 90 minut dobrého zápasu znamená napětí, stupňované od minuty k minutě a geometricky stoupající. Sledujte na příklad vstřelenou branku, je to drama v malém, které má všechny klasické prvky jeho stavby, které jsou jak známo: exposice, konflikt, krize, peripetie a katastrofa. Forward založí útok, míč přehraje se na křídlo — exposice, křídlo jde vpřed a octne se v boji s obráncem — konflikt; podaří se mu projít a centruje míč k brance — krize; brankáři se zdaří míč vyrazit — peripetie; jiný útočník však přibíhá a míč se třepe v síti — katastrofa.
Každý z nás jistě viděl podobný klasický gól.
To je ovšem pouze jeden jediný okamžik; kolik takových vzrušujících momentů se vystřídá během hry! Od branky k brance, všude, kde je míč, kolotá napětí a boj; při krásném zápase nervy divákovy jsou přímo absorbovány hřištěm.
Vše, co je mužného v muži, musí být hrou uchváceno a strženo. Neozve-li se v něm alespoň touha zúčastnit se také někdy sám rozkoše boje a zůstane-li hluchý k elánu hry, pak jak se může takový muž probít životem?
Z tohoto hlediska chápeme, proč se Angličané stali pány světa.
(Časopis SPORTSMAN 20. června 1923)
Obyčejně se říká, že lidé se obracejí ke sportu, tedy i ke kopané, v bezděčném pudu po obnově a zdokonalení svého těla a zdraví, které tolik utrpělo těžkými léty válečnými a stinnými stránkami civilizace. Jistě je hodně pravdy v tomto vysvětlení, ale není to jediným důvodem. Je ještě jeden moment, který snad přispívá k popularizaci sportu víc, než hledání fyzického zdraví.
Moderní člověk, který prodělal válku, miluje sport a zvláště fotbal proto, že mu přináší vzrušení, boj a zápas.
Světová válka byla strašlivá, při tom však mohutná a obrovitá. Pamatujeme se příliš dobře na ony dny, plné bojů, úzkostí a nadějí, kdy šlo kolem nás největší drama světa, nejmohutnější tragédie v dějinách lidstva. Člověk stál v údivu a žasl nad živelností katastrofy, kterou sám rozpoutal.
Zvykli jsme si příliš na vzrušující události, než abychom se dnes mohli klidně vrátit k idylickému hnití, které bylo u nás domovem před válkou. Naše nervy potřebují napětí, boj, chceme život vyžít pokud možno dramaticky a napínavě. Proto žijeme dnes ve znamení kina, proto se láska statisíců obrátila k fotbalu.
Kopaná je hra přímo nabitá dramatickým živlem. 90 minut dobrého zápasu znamená napětí, stupňované od minuty k minutě a geometricky stoupající. Sledujte na příklad vstřelenou branku, je to drama v malém, které má všechny klasické prvky jeho stavby, které jsou jak známo: exposice, konflikt, krize, peripetie a katastrofa. Forward založí útok, míč přehraje se na křídlo — exposice, křídlo jde vpřed a octne se v boji s obráncem — konflikt; podaří se mu projít a centruje míč k brance — krize; brankáři se zdaří míč vyrazit — peripetie; jiný útočník však přibíhá a míč se třepe v síti — katastrofa.
Každý z nás jistě viděl podobný klasický gól.
To je ovšem pouze jeden jediný okamžik; kolik takových vzrušujících momentů se vystřídá během hry! Od branky k brance, všude, kde je míč, kolotá napětí a boj; při krásném zápase nervy divákovy jsou přímo absorbovány hřištěm.
Vše, co je mužného v muži, musí být hrou uchváceno a strženo. Neozve-li se v něm alespoň touha zúčastnit se také někdy sám rozkoše boje a zůstane-li hluchý k elánu hry, pak jak se může takový muž probít životem?
Z tohoto hlediska chápeme, proč se Angličané stali pány světa.
(Časopis SPORTSMAN 20. června 1923)
(kp,sportovnilisty.cz,foto:arch.)
