Odvážné a nebezpečné kousky na kolech, nebo dnes hlavně na motocyklech nejsou nic nového. Na velodromu Buffallo v Paříži v roce 1906 vystoupil Američan Schreyer a na velocipédu provedl úžas vzbuzující seskok s výše 32 metrů do vody.
Schreyer tento „odvážný ďábel“, jak jej jeho krajané nazývali, sám toto „salto mortale" vynalezl. Schreyer si sám sestavil konstrukci lešení, které při svém odvážném skoku používal. Toto lešení bylo postaveno na nakloněné ploše s dvojitým svahem o délce 65 metrů. Ve vzdálenosti 24 metrů od lešení byla umístěna vodní nádrž, která měřila 5 m do délky, 3 m na šířku a byla1,50 m hluboká. Podle těchto rozměrů si dovedete zajisté představit, jak zručným a vypočítavým musel být při svém nebezpečném skoku Američan, aby přesně dovedl z tak značné výšky a vzdálenosti seskočit přímo do tak malé nádržky.
Úžas a hrůzu vzbuzoval u obecenstva Schreyer, když se na svém velocipédu řítil obrovskou rychlostí po vzdušné dráze až k okraji, kde pak ranou z pistole oznamoval seskok. V tom okamžiku se přesně vypočítaným rychlým pohybem Schreyer vyprostil ze svého velocipédu, načež se vteřinu vznášel ve vzduchu a pak se ponořil přímo do středu nádržky. Celá hrozná tato cesta trvala jen šest vteřin.
„Mezitím co se dav obecenstva vymanil z hrůzy, jež ho na okamžik pojala, vyšel flegmatický Američan z bazénu a vyskočil na jiný velocipéd, objel za potlesku řady diváků a zmizel pak ve své kabině. Při tomto seskoku, který se nedal čistě matematickým způsobem vyložit, spočívala hlavní obtíž v tom, odhadnout přesně okamžik, kdy se oddělení obou těles od sebe — totiž člověka a velocipédu — má stát. Když toto oddělení bylo skončeno, tak velocipéd hnán rozjezdem Schreyera, padal přirozeně v menší vzdálenosti do připravené sítě, a to přesně v tom okamžiku, co Schreyer, dokončil svůj prudký pád přímo do nádržky.
Schreyer tento „odvážný ďábel“, jak jej jeho krajané nazývali, sám toto „salto mortale" vynalezl. Schreyer si sám sestavil konstrukci lešení, které při svém odvážném skoku používal. Toto lešení bylo postaveno na nakloněné ploše s dvojitým svahem o délce 65 metrů. Ve vzdálenosti 24 metrů od lešení byla umístěna vodní nádrž, která měřila 5 m do délky, 3 m na šířku a byla1,50 m hluboká. Podle těchto rozměrů si dovedete zajisté představit, jak zručným a vypočítavým musel být při svém nebezpečném skoku Američan, aby přesně dovedl z tak značné výšky a vzdálenosti seskočit přímo do tak malé nádržky.
Úžas a hrůzu vzbuzoval u obecenstva Schreyer, když se na svém velocipédu řítil obrovskou rychlostí po vzdušné dráze až k okraji, kde pak ranou z pistole oznamoval seskok. V tom okamžiku se přesně vypočítaným rychlým pohybem Schreyer vyprostil ze svého velocipédu, načež se vteřinu vznášel ve vzduchu a pak se ponořil přímo do středu nádržky. Celá hrozná tato cesta trvala jen šest vteřin.
„Mezitím co se dav obecenstva vymanil z hrůzy, jež ho na okamžik pojala, vyšel flegmatický Američan z bazénu a vyskočil na jiný velocipéd, objel za potlesku řady diváků a zmizel pak ve své kabině. Při tomto seskoku, který se nedal čistě matematickým způsobem vyložit, spočívala hlavní obtíž v tom, odhadnout přesně okamžik, kdy se oddělení obou těles od sebe — totiž člověka a velocipédu — má stát. Když toto oddělení bylo skončeno, tak velocipéd hnán rozjezdem Schreyera, padal přirozeně v menší vzdálenosti do připravené sítě, a to přesně v tom okamžiku, co Schreyer, dokončil svůj prudký pád přímo do nádržky.
(kp,sportovnilisty.cz,foto:arch.)
