Baron Pierre de Coubertin (nar. 1. 1. 1863 v Paříži, zemřel 2. 9. 1937 v Ženevě) pocházel ze staré francouzsko-italské šlechty, z níž vyšla řada důstojníků a diplomatických pracovníků.
Narušil tradici své rodiny, nevstoupil na cestu k vojenské kariéře, ale rozhodl se pro pedagogiku. Studoval nejprve ve Francii, potom v jezuitské koleji poblíže Windsoru v Anglii, což nejen ovlivnilo způsob jeho myšlení, ale bylo to pro něho též významnou školou diplomacie. Získal tam řadu známých, jejichž vliv vysvítá i z toho, že od jednoho z nich, od dominikánského převora Didona, ředitele koleje Arcueil, který měl rovněž jezuitské vzdělání, převzal heslo, které dal do vínku olympijským hrám:
Citius — Altius — Fortius! — Rychleji — výše — silněji!
Bakalářská práce Coubertinova pojednávala o díle anglického duchovního, pedagoga a pak také starosty města Rugby, Thomase Arnolda, který patřil mezi průkopníky doceňování významu sportu pro britskou společnost. Není bez zajímavosti poznámka Němce C. Diema v Coubertinově biografii, že Coubertin sledoval svým pojetím „sportovní pedagogiky“ posílení koloniálních vlivů Francie, protože, „věřil, že jestliže Anglie v předcházejícím století rozšířila svou moc, byl to přímý důsledek nového systému výchovy, který byl zaveden Arnoldem“ (z projevu C. Diema v Lausanne r. 1944).
Dívá se na sport, že sám o sobě „není ani zvlášť užitečný, ani škodlivý, záleží na tom, co se z něho udělá“. Usiloval tedy to „něco“ z něho udělat. Sám patřil mezi průkopníky francouzského sportu. Běhal, vesloval, hrál kopanou, jezdil na koni, boxoval, šermoval. Vedl první francouzské mužstvo kopané do Anglie a přivedl do Francie britské veslaře. Byl vzdělaný, vtipný, dobrý stylista a pohotový řečník.
Narušil tradici své rodiny, nevstoupil na cestu k vojenské kariéře, ale rozhodl se pro pedagogiku. Studoval nejprve ve Francii, potom v jezuitské koleji poblíže Windsoru v Anglii, což nejen ovlivnilo způsob jeho myšlení, ale bylo to pro něho též významnou školou diplomacie. Získal tam řadu známých, jejichž vliv vysvítá i z toho, že od jednoho z nich, od dominikánského převora Didona, ředitele koleje Arcueil, který měl rovněž jezuitské vzdělání, převzal heslo, které dal do vínku olympijským hrám:
Citius — Altius — Fortius! — Rychleji — výše — silněji!
Bakalářská práce Coubertinova pojednávala o díle anglického duchovního, pedagoga a pak také starosty města Rugby, Thomase Arnolda, který patřil mezi průkopníky doceňování významu sportu pro britskou společnost. Není bez zajímavosti poznámka Němce C. Diema v Coubertinově biografii, že Coubertin sledoval svým pojetím „sportovní pedagogiky“ posílení koloniálních vlivů Francie, protože, „věřil, že jestliže Anglie v předcházejícím století rozšířila svou moc, byl to přímý důsledek nového systému výchovy, který byl zaveden Arnoldem“ (z projevu C. Diema v Lausanne r. 1944).
Dívá se na sport, že sám o sobě „není ani zvlášť užitečný, ani škodlivý, záleží na tom, co se z něho udělá“. Usiloval tedy to „něco“ z něho udělat. Sám patřil mezi průkopníky francouzského sportu. Běhal, vesloval, hrál kopanou, jezdil na koni, boxoval, šermoval. Vedl první francouzské mužstvo kopané do Anglie a přivedl do Francie britské veslaře. Byl vzdělaný, vtipný, dobrý stylista a pohotový řečník.
(kp,sportovnilisty.cz,foto:arch.)
