Před devadesáti lety složili představitelé všeho československého Sokolstva tuto přísahu:
„Je tomu deset let, kdy nesmírná válka celého světa dostupovala svého vrcholu a kdy se na západním bojišti hotovila německá vojska k poslednímu nejprudšímu náporu.
Je tomu deset let, kdy u nás doma v bolu, v úzkostech a v hrůzách stály nepřehledné zástupy mužů a žen československých a kdy na bojištích proudy tryskala krev československá a bědy bez mezí a konců kosily životy lidu.
Je tomu deset let, kdy se nezapomenutelného jara roku 1918 dne 13. dubna sešli v Obecním domě pražském zástupci všech vrstev našeho národa a bratří Slovanů, aby nepodlomeni válečnou liticí ve své jasné naději v nový, lepší život, sjednoceni a svorní v pevné víře v právo, pravdu, spravedlnost, svobodu a demokracii, slavnou přísahou projevili nezlomné odhodlání, že vytrvají v boji o samostatnost až do konečného vítězství věrní sobě v zápase, v práci i v utrpení až do hrobu.
Dnes po desíti letech, v desátém roce své samostatnosti shromáždili jsme se my, představitelé všeho československého Sokolstva, abychom vzpomněli této památné přísahy. Prožíváme v mysli znovu všechny neskonalé křivdy a bezpráví, všecku bídu a utrpení, jimiž národ náš prošel jako údolím stínů smrti ke slunci svobody. Máme ve vděčné paměti všechny, kdož pro náš národ pracovali, trpěli, bojovali i zemřeli, a věříme — jako oni věřili — že za uskutečňováním všech ideálu nelze jíti jinak, leč poctivou, obětavou a vytrvalou prací v onom pokrevním, jazykovém, společenském a dějinném okruhu, jímž je národ.
Sokolská přísaha v Tyršově domě
Tyto hluboké svazky poutající nás v celek — v národ — vyrovnávají mezi námi všecky rozdíly stranické a stavovské i rozdíly v přesvědčení politickém a náboženském a zavazují nás k práci na tělesném, duchovním a mravním povznášení československého národa, k obraně jeho svobody a k obraně jednotnosti, neodvislosti a celistvosti československého státu. Spjati láskou, budeme s láskou pomáhati všem, kdož pomoci potřebují, abychom všemi činy i celým svým životem dokazovali opravdovost svého, bratrství. Přejeme si, abychom byli učiteli a vychovateli především sami sobě; slibujeme si, že budeme všechny rozdíly v míněních o správnosti cest ke společným cílům urovnávati přesvědčováním, nikdy spory a vášnivými sváry, které hubí jednotu a soudržnost národního celku a vedou nakonec k rozkladu a k rozvratu národa i státu. Rozmnožujíce pravdu, spravedlnost a lásku, budeme dále budovati a upevňovati nejsvětější statek svobodného národa, státní samostatnost.
Poslušní zákonů své vlasti jsme odhodláni jí hájiti statky i vlastními životy. Při praporu Československé Obce Sokolské, pří drahé památce našich zakladatelů a vůdců Fügnera a Tyrše a pro štěstí příštích pokolení přísaháme:
Zůstaneme věrni sokolským zásadám!
Nepřestaneme oddaně sloužiti národu, vždy hotovi brániti vlast i stát.
Lásku, práci i životy republice!“
„Je tomu deset let, kdy nesmírná válka celého světa dostupovala svého vrcholu a kdy se na západním bojišti hotovila německá vojska k poslednímu nejprudšímu náporu.
Je tomu deset let, kdy u nás doma v bolu, v úzkostech a v hrůzách stály nepřehledné zástupy mužů a žen československých a kdy na bojištích proudy tryskala krev československá a bědy bez mezí a konců kosily životy lidu.
Je tomu deset let, kdy se nezapomenutelného jara roku 1918 dne 13. dubna sešli v Obecním domě pražském zástupci všech vrstev našeho národa a bratří Slovanů, aby nepodlomeni válečnou liticí ve své jasné naději v nový, lepší život, sjednoceni a svorní v pevné víře v právo, pravdu, spravedlnost, svobodu a demokracii, slavnou přísahou projevili nezlomné odhodlání, že vytrvají v boji o samostatnost až do konečného vítězství věrní sobě v zápase, v práci i v utrpení až do hrobu.
Dnes po desíti letech, v desátém roce své samostatnosti shromáždili jsme se my, představitelé všeho československého Sokolstva, abychom vzpomněli této památné přísahy. Prožíváme v mysli znovu všechny neskonalé křivdy a bezpráví, všecku bídu a utrpení, jimiž národ náš prošel jako údolím stínů smrti ke slunci svobody. Máme ve vděčné paměti všechny, kdož pro náš národ pracovali, trpěli, bojovali i zemřeli, a věříme — jako oni věřili — že za uskutečňováním všech ideálu nelze jíti jinak, leč poctivou, obětavou a vytrvalou prací v onom pokrevním, jazykovém, společenském a dějinném okruhu, jímž je národ.
Tyto hluboké svazky poutající nás v celek — v národ — vyrovnávají mezi námi všecky rozdíly stranické a stavovské i rozdíly v přesvědčení politickém a náboženském a zavazují nás k práci na tělesném, duchovním a mravním povznášení československého národa, k obraně jeho svobody a k obraně jednotnosti, neodvislosti a celistvosti československého státu. Spjati láskou, budeme s láskou pomáhati všem, kdož pomoci potřebují, abychom všemi činy i celým svým životem dokazovali opravdovost svého, bratrství. Přejeme si, abychom byli učiteli a vychovateli především sami sobě; slibujeme si, že budeme všechny rozdíly v míněních o správnosti cest ke společným cílům urovnávati přesvědčováním, nikdy spory a vášnivými sváry, které hubí jednotu a soudržnost národního celku a vedou nakonec k rozkladu a k rozvratu národa i státu. Rozmnožujíce pravdu, spravedlnost a lásku, budeme dále budovati a upevňovati nejsvětější statek svobodného národa, státní samostatnost.
Poslušní zákonů své vlasti jsme odhodláni jí hájiti statky i vlastními životy. Při praporu Československé Obce Sokolské, pří drahé památce našich zakladatelů a vůdců Fügnera a Tyrše a pro štěstí příštích pokolení přísaháme:
Zůstaneme věrni sokolským zásadám!
Nepřestaneme oddaně sloužiti národu, vždy hotovi brániti vlast i stát.
Lásku, práci i životy republice!“
(kp,sportovnilisty.cz,foto:arch.)
Email
Tisk
