Sport v Ženevě je neobyčejně rozvinutý. Město samotné se také k provozování sportu velmi dobře hodí. Veslaři mají jezero, turisté hory a ledovce a velocipedisté výtečné asfaltované a ne příliš oživené silnice.
Také není snad v žádném jiném městě na celém světě tolik bicyklistů jako v Ženevě. Všude potkáváte se s "kolem". Jejich majitelé pádí v dlouhých řadách zvoníce nebo křičíce na chodce, často spatříte také hrozně vypadající kotrmelec, který padající velocipedista ve vzduchu udělá, než na ňadra matky země dopadne. Kola se kupují a najímají od každého. I inteligentnější dělníci osedlají si alespoň v neděli svého ocelového oře a kupecký mládenec nepodniká jinak cestu do přírody se svou „znejmilejších" než na dvousedadlovém tricyklu.
Za zvláštní specialitu zde platí muž, který má pouze jednu nohu. Druhá jeho noha je dřevěná. Se svojí jednou nohou provádí ten odvážný mrzák nejbujnější kousky na „kole“. Dřevěná noha spočívá v koženém držáku, jaké nosívají praporečníci, a ve kterém dolní konec praporové tyče vězí. Muž ten v divém letu vjíždí mezi lidi a provádí nejrůznější kousky a obraty.
Jak již jsme pravili, sport je zde ve všech ulicích. Koňské dostihy zde sice nemají, ale zato zde běhají o závod Angličané na svých zvláštních dlouhých nohách. Každý večer lze tuto kratochvíli na nábřeží de Montblanc vidět. Obecenstvo proudí k tomuto místu, kdež i „a la totalisateur“ hraje. Angličané běhají o závod i při deštivém počasí. Rozhodčími jsou šediví Angličané, kteří celé věci přikládají velký slavnostní význam. Každý mladý „mister", který běží o závod, je oblečen v krátké po kolena sahající spodky, má plátěné střevíce a stávkovou košili. Košile jsou různých barev, aby diváci mohli hned na „červeného“, „zeleného“ nebo „žlutého“ nebo jiného sázet. Mladí tito „běhouni“ bývají před závody odvažování jako pravé závodní koně a vše to obstarávají oni staří páni s bílými kotletami, kteří nanejvýš vážně si při tom počínají. Nežli tito mladí páni začnou závodit, zahalují se v dlouhé žluté kabáty, které na způsob koňských houní mají přes sebe přehozeny a které se jim v poslední chvíli od lokajů odnímají. Na dané znamení se pak „běhouni“ dají v běh. Jásot obecenstva je k nepopsání. Příště prý se zúčastní závodů též dámy.
Tak vypadal sport v Ženevě před 125 lety. Napsáno podle Národní politiky z 24.5.1890.
Také není snad v žádném jiném městě na celém světě tolik bicyklistů jako v Ženevě. Všude potkáváte se s "kolem". Jejich majitelé pádí v dlouhých řadách zvoníce nebo křičíce na chodce, často spatříte také hrozně vypadající kotrmelec, který padající velocipedista ve vzduchu udělá, než na ňadra matky země dopadne. Kola se kupují a najímají od každého. I inteligentnější dělníci osedlají si alespoň v neděli svého ocelového oře a kupecký mládenec nepodniká jinak cestu do přírody se svou „znejmilejších" než na dvousedadlovém tricyklu.
Za zvláštní specialitu zde platí muž, který má pouze jednu nohu. Druhá jeho noha je dřevěná. Se svojí jednou nohou provádí ten odvážný mrzák nejbujnější kousky na „kole“. Dřevěná noha spočívá v koženém držáku, jaké nosívají praporečníci, a ve kterém dolní konec praporové tyče vězí. Muž ten v divém letu vjíždí mezi lidi a provádí nejrůznější kousky a obraty.
Jak již jsme pravili, sport je zde ve všech ulicích. Koňské dostihy zde sice nemají, ale zato zde běhají o závod Angličané na svých zvláštních dlouhých nohách. Každý večer lze tuto kratochvíli na nábřeží de Montblanc vidět. Obecenstvo proudí k tomuto místu, kdež i „a la totalisateur“ hraje. Angličané běhají o závod i při deštivém počasí. Rozhodčími jsou šediví Angličané, kteří celé věci přikládají velký slavnostní význam. Každý mladý „mister", který běží o závod, je oblečen v krátké po kolena sahající spodky, má plátěné střevíce a stávkovou košili. Košile jsou různých barev, aby diváci mohli hned na „červeného“, „zeleného“ nebo „žlutého“ nebo jiného sázet. Mladí tito „běhouni“ bývají před závody odvažování jako pravé závodní koně a vše to obstarávají oni staří páni s bílými kotletami, kteří nanejvýš vážně si při tom počínají. Nežli tito mladí páni začnou závodit, zahalují se v dlouhé žluté kabáty, které na způsob koňských houní mají přes sebe přehozeny a které se jim v poslední chvíli od lokajů odnímají. Na dané znamení se pak „běhouni“ dají v běh. Jásot obecenstva je k nepopsání. Příště prý se zúčastní závodů též dámy.
Tak vypadal sport v Ženevě před 125 lety. Napsáno podle Národní politiky z 24.5.1890.
(kp,sportovnilisty.cz,foto: arch.)
