Zakladatel těžké atletiky (vzpírání, zápas) v Čechách se narodil 23. 12. 1868 v Praze na Žižkově a zemřel v Praze 11. 6. 1941.

Byl činný sportovec a propagátor sportu. V roce 1895 spoluzaložil na Žižkově „U Zemanů“ klub „A.C. Žižkov“, předchůdce to dnešního klubu atletů „Žižka Praha“. Hoyer zápasil v té době s největšími siláky světa: s Eberlem, bratry Millony a ruským silákem mistrem Lurichem ve Variété. Ti byli hosty nejen ve Variété, ale i klubu Žižka.

Přišel rok 1900 a s ním i první sportovní výstava. Hoyerova činnost oceněna diplomem a zlatou medailí „Za zásluhy o český sport“, nejvyšším to vyznamenáním tehdejší doby.

Hoyer byl pak činným jako soukromý učitel sportu a tělesné výchovy, konal sám houževnatá studia tělocviku, individuálního zvláště. Nato byl pozván do funkce náčelníka A.C. Praha. Za účasti Hoyera doznal klub velkého rozmachu a svými skvělými akademiemi a vystoupením na veřejnosti získal si popularity a uznání. Později stal se Hoyer cvičitelem šermu ozbrojených sborů pražských a byl přijat jako domácí učitel tělocviku Schwarzenbergů, Fürstenbergů, Ringhofferů, Nostitzů, Kolovratů, Thun-Hohensteinů, Lažanských a dalších. V letech 1904-7 byl cvičitelem athletického odboru S.K. Slávie Praha.


Na popud svých žáků – lékařů založil v roce 1908 svou populární školu pro tělesnou výchovu zdravým sportem. Nebylo to lehké, jak by se zdálo. Tehdejší místodržitelství žádalo Hoyera při jeho žádosti o povolení školy vysvědčení doložené posudky lékařů, odporučením ostatních žáků a klubů, ve kterých působil. Teprve potom mu bylo povolení uděleno. A tak se dostalo našemu českému člověku uznání, a to, o co se pokoušel ovšem marně, Němec Proschek. Tyto posudky se zachovaly a dnes můžeme se s tichou úctou obdivovat jeho širokému záběru trenérské a pedagogické činnosti již před otevřením školy.

Tělocvičnu Hoyerovu zdobila řada diplomů, díků a uznání jeho činnosti. Naše opravdu unikátní snímky z roku 1912 ukazují prostory a vybavení tělocvičny.