Není mnoho českých sportovců, kteří vzbuzují tolik emocí jako Martina Sáblíková. Případ skromné slečny, která se z ničeho stala jednou z nejúspěšnějších sportovkyň historie, je notoricky známý. Obdiv zvyšovala výsledky a tréninkovým úsilím i v dalším odvětví a nebylo snad člověka, který by ji start na i letních olympijských hrách nepřál. Nicméně, to bychom nesměli žít v České republice.
Martina Sáblíková uklidila brusle a má před sebou už jen olympijský cyklistický sen
Pravda, po mylně nahlášené sestavě pro olympijský závod lyžařské štafety v Turíně 2006, bychom měli být připraveni na vše. Ale skutečnost předčila očekávání. Neschopnost odpovědných institucí si pořádně přečíst nominační kritéria a ověřit si je u mezinárodní federace přináší hrozbu sportovní tragédie, která se vyrovná zamezení startu tehdy československé výpravy na olympijských hrách v Los Angeles 1984. Tehdy šlo o politické rozhodnutí, dnes jde o šlendrián. Placení zaměstnanci – manažeři si zřejmě neuvědomují, jak velkou odpovědnost vůči sportovcům mají.
V cyklistice se od nepaměti sbírají tzv. UCI body, které se používají jako nominační kritéria pro start na největších mezinárodních závodech typu mistrovství světa a olympijských her. Proto svaz potřebuje české cyklistické stáje, aby pak mohl na akce nominovat hvězdy typu Kreuzigera, Königa. Oni sami by velkou kvótu pro nominaci nevyjeli. A najednou jsme překvapeni, že pro start na olympiádě nám chybí UCI body.
Jak je možné, že si svaz kritéria neověřuje, resp. je nechce potvrdit? Má tolik důležitějších záležitostí? Šéf svazu Štetina se nechal slyšet, že zvažuje žalobu pro nejasný výklad nominačních kritérií. Sloveso zvažovat znamená kapitulaci, protože v případě přesvědčení o pravdě ta žaloba už musela dávno padnout. Bohužel, ani rezignace na post předsedy svazu jako jediné logické vyvození osobní odpovědnosti, Sáblíkové nepomůže.
V současné panice se snaží vše zachránit Český olympijský výbor, má se stát spasitelem, aby zachránil olympijskou myšlenku. Paradoxní je, že stejnou vinu nese i on, je to situace, jako když zloděj křičí, chyťte zloděje. Předseda Jiří Kejval prosazuje ČOV jako zásadní hybnou sílu českého sportu, ČOV a jeho obchodní společnost pořádá spoustu kampaní, zvětšuje se počet lidí, kteří pro ČOV pracují, a přitom není schopen zajistit to zásadní. Kdo jiný, než ČOV má být zodpovědný za přípravu startu a zajištění účasti na olympijských hrách než olympijský výbor. Koneckonců, je to právě plénum ČOV, kdo schvaluje nominaci sportovců. Znamená tedy současná situace, že aparát olympijského výboru předkládá materiál, o kterém nemá základní znalosti. Nynější Kejvalovo úsilí je jistě chvályhodné, ale nemělo by zůstat zapomenuto, že kdyby jeho aparát fungoval tak, jak má, nemuselo k této tragické situaci dojít.
A smutné je, že její obětí je sportovec, který je nejlepším příkladem olympijské myšlenky, který svými sportovními úspěchy udělal České republice tolik pozitivní propagace. Martina Sáblíková tak nyní jen doufá, že neprožije své soukromé Los Angeles.
Martina Sáblíková uklidila brusle a má před sebou už jen olympijský cyklistický sen
Pravda, po mylně nahlášené sestavě pro olympijský závod lyžařské štafety v Turíně 2006, bychom měli být připraveni na vše. Ale skutečnost předčila očekávání. Neschopnost odpovědných institucí si pořádně přečíst nominační kritéria a ověřit si je u mezinárodní federace přináší hrozbu sportovní tragédie, která se vyrovná zamezení startu tehdy československé výpravy na olympijských hrách v Los Angeles 1984. Tehdy šlo o politické rozhodnutí, dnes jde o šlendrián. Placení zaměstnanci – manažeři si zřejmě neuvědomují, jak velkou odpovědnost vůči sportovcům mají.
V cyklistice se od nepaměti sbírají tzv. UCI body, které se používají jako nominační kritéria pro start na největších mezinárodních závodech typu mistrovství světa a olympijských her. Proto svaz potřebuje české cyklistické stáje, aby pak mohl na akce nominovat hvězdy typu Kreuzigera, Königa. Oni sami by velkou kvótu pro nominaci nevyjeli. A najednou jsme překvapeni, že pro start na olympiádě nám chybí UCI body.
Jak je možné, že si svaz kritéria neověřuje, resp. je nechce potvrdit? Má tolik důležitějších záležitostí? Šéf svazu Štetina se nechal slyšet, že zvažuje žalobu pro nejasný výklad nominačních kritérií. Sloveso zvažovat znamená kapitulaci, protože v případě přesvědčení o pravdě ta žaloba už musela dávno padnout. Bohužel, ani rezignace na post předsedy svazu jako jediné logické vyvození osobní odpovědnosti, Sáblíkové nepomůže.
V současné panice se snaží vše zachránit Český olympijský výbor, má se stát spasitelem, aby zachránil olympijskou myšlenku. Paradoxní je, že stejnou vinu nese i on, je to situace, jako když zloděj křičí, chyťte zloděje. Předseda Jiří Kejval prosazuje ČOV jako zásadní hybnou sílu českého sportu, ČOV a jeho obchodní společnost pořádá spoustu kampaní, zvětšuje se počet lidí, kteří pro ČOV pracují, a přitom není schopen zajistit to zásadní. Kdo jiný, než ČOV má být zodpovědný za přípravu startu a zajištění účasti na olympijských hrách než olympijský výbor. Koneckonců, je to právě plénum ČOV, kdo schvaluje nominaci sportovců. Znamená tedy současná situace, že aparát olympijského výboru předkládá materiál, o kterém nemá základní znalosti. Nynější Kejvalovo úsilí je jistě chvályhodné, ale nemělo by zůstat zapomenuto, že kdyby jeho aparát fungoval tak, jak má, nemuselo k této tragické situaci dojít.
A smutné je, že její obětí je sportovec, který je nejlepším příkladem olympijské myšlenky, který svými sportovními úspěchy udělal České republice tolik pozitivní propagace. Martina Sáblíková tak nyní jen doufá, že neprožije své soukromé Los Angeles.
(Jan Svoboda, SportovníListy.cz, foto: ps)
Email
Tisk
