Tok finančních prostředků do sportu v České republice není nijak valný. Světlem na konci tunelu by měla být Koncepce podpory rozvoje sportu v ČR na období 2015 – 2025, na které se shodli zástupci vládní koalice.
Výdaje na sport v České republice jsou nejnižší od roku 1989. V letošním roce činí výdaje státního rozpočtu do sportu přibližně 0,0075 % HDP. Evropský průměr je přitom 0,4 % HDP. Jak zároveň uvádí Česká unie sportu, v historickém ohlédnutí došlo u nás k největšímu propadu podpory sportu v roce 1993, a to pod 0,2% HDP. V tomto období došlo k privatizaci Sazky, jejímiž akcionáři se stala osmička sportovních organizací. Mírné nadechnutí zažil český sport v letech 1999 a 2000, a to v souvislosti s novelou loterijního zákona a vypracováním osmi programů neinvestičních dotací a dvou programů investičních. Díky těmto zásahům byl český sport v období 2002 až 2007 na výši, například v roce 2006 do českého sportu plynulo přibližně 7 miliard korun.
Po tomto úrodném období však nastává obrovský propad. Tomu dopomohla i situace okolo Sazky. Z jejího hlediska však nastává zlom, související s výstavbou multifunkční haly, již v roce 2004. Většina výtěžku Sazky již neputovala ke sportovcům, ale na splácení haly. Cena její výstavby se oproti plánovaným 2 miliardám vyšplhala na astronomických 17 miliard, což Sazce definitivně srazilo vaz a vedlo v roce 2011 k její likvidaci.
Od té doby státní výdaje do sportu neustále klesají. Průměr Evropské unie 0,4 % je přitom limit, ke kterému má celá nová koncepce financování sportu směřovat. V každém dalším období se počítá s meziročním nárůstem prostředků vydaných na sport. V roce 2016 by mělo jít o 2 až 4 miliardy, další čtyři by se měly připsat v roce 2017 atd. V roce 2025 by se Česká republika postupným nárůstem výdajů ve výši 13 miliard korun měla dostat na zmíněný evropský průměr.
Výdaje na sport v České republice jsou nejnižší od roku 1989. V letošním roce činí výdaje státního rozpočtu do sportu přibližně 0,0075 % HDP. Evropský průměr je přitom 0,4 % HDP. Jak zároveň uvádí Česká unie sportu, v historickém ohlédnutí došlo u nás k největšímu propadu podpory sportu v roce 1993, a to pod 0,2% HDP. V tomto období došlo k privatizaci Sazky, jejímiž akcionáři se stala osmička sportovních organizací. Mírné nadechnutí zažil český sport v letech 1999 a 2000, a to v souvislosti s novelou loterijního zákona a vypracováním osmi programů neinvestičních dotací a dvou programů investičních. Díky těmto zásahům byl český sport v období 2002 až 2007 na výši, například v roce 2006 do českého sportu plynulo přibližně 7 miliard korun.
Po tomto úrodném období však nastává obrovský propad. Tomu dopomohla i situace okolo Sazky. Z jejího hlediska však nastává zlom, související s výstavbou multifunkční haly, již v roce 2004. Většina výtěžku Sazky již neputovala ke sportovcům, ale na splácení haly. Cena její výstavby se oproti plánovaným 2 miliardám vyšplhala na astronomických 17 miliard, což Sazce definitivně srazilo vaz a vedlo v roce 2011 k její likvidaci.
Od té doby státní výdaje do sportu neustále klesají. Průměr Evropské unie 0,4 % je přitom limit, ke kterému má celá nová koncepce financování sportu směřovat. V každém dalším období se počítá s meziročním nárůstem prostředků vydaných na sport. V roce 2016 by mělo jít o 2 až 4 miliardy, další čtyři by se měly připsat v roce 2017 atd. V roce 2025 by se Česká republika postupným nárůstem výdajů ve výši 13 miliard korun měla dostat na zmíněný evropský průměr.
(kp,sportovnilisty.cz, graf: Česká unie sportu,foto:arch.)
