Dodnes se nepodařilo vytvořit efektivní a rozumnou cestu při vyplácení
výchovného, spravedlivou výši příspěvků, aby byl sport dostupný i pro
chudší vrstvy obyvatel, říká v exkluzivním rozhovoru pro SportovníListy.cz Aleš Hušák, bývalý generální ředitel společnosti SAZKA, a.s.
SL: Jak hodnotíte situaci v českém sportu? Je lepší nebo horší než v minulém desetiletí?
Nerozumím dobře otázce, protože nevím, na co se ptáte. Potřeboval bych Vaše upřesnění. Pokud se ptáte na sportovní výsledky, pak vidím setrvalý stav. K prvním místům vede dlouhá a trnitá cesta a závisí vždy na prostředí, ve kterém sportovec nebo sportovci a jeho trenéři působí. Vždy zvítězí ten, kdo měl poctivý přístup k tréninku a dobrého trenéra, měl dostatek času a byl vhodně motivován. K tomu je pak nutné připočíst kousek štěstí a dobrých náhod. Nevidím v současné době v plošném vyjádření ani žádné dramatické plošné neúspěchy, ale ani žádné plošné úspěchy. Ve špičkách světových reprezentací plujeme na stálé sinusoidě, chvíli mírně nahoře, chvíli mírně dole.
Ptáte-li se na výchovu sportovců, pak vidím naopak vytrvalý sestup, nadále pokračující neexistence společenského pečlivého vyhledávání talentů a práce s nimi mimo zapálených a vše obětujících rodičů, což může být ale mnohdy na škodu, protože často přitom pro stromy nevidí les. Zde nejsou ani rezervy, protože rezervy mohou být tam, kde něco existuje. Sport pro všechny je další tragédií, systém je bez peněz a podfinancován.
Dobrou naopak vidím situaci ve výchově budoucích trenérů, protože se objevila spousta škol, které budoucí trenéry připravují a existuje široká síť různých výchovných kursů.
Také si myslím, že se po mnoha letech zlepšila stavební a vybavenostní úroveň sportovních zařízení.
SL: Má český sport dostatek finančních prostředků a disponuje s nimi efektivně?
Jsem v tomto směru bez exaktních informací a musím vycházet pouze z toho, co se dozvím z médií. Relativně dost je prostředků na údržbu sportovních zařízení, které jsou ve vlastnictví obcí a škol a mnohde i zařízení, která jsou ve vlastnictví spolků. Lidé jsou samozřejmě různí, tudíž existuje i různá úroveň, ale obecně je stav lepší. Myslím si, že na úrovni obcí je peněz dost, i když by vždy mohlo být více.
Na úrovni krajů a státu je situace tragická, vzhledem k tomu, kolik český sport produkuje při „výrobě daní“. Je na to dlouhodobě upozorňováno, ale situace se nemění bez ohledu na osoby a obsazení a změny složení vlád. Navíc dlouhodobým problémem je personální obsazení postu ministra školství. Je tragédií, když personálním předpokladem pro tuto funkci je loajalita k předsedovi vlády nebo stranickému předsedovi. To, že si nepamatuji ministra, který by rozuměl sportu (snad až na předposledního, i když s výhradou), je signifikantní. Můžete namítnout, že politik nemusí rozumět ničemu, kromě politiky. Dokud ale nebude povolání učitele nejváženějším povoláním ve státě (a bude také podle toho odhodnocené) a ministerstvo školství nebude „nadupáno“ penězi a vzdělanými lidmi, pak budeme mít vždy problém. S tím pochopitelně souvisí i obsazení úseku sportu. Tam aby člověk odborníka s lucernou ve dne hledal, a to těm osobám nechci fakt ublížit, protože jich řadu znám a vím, že jsou to mnohdy hodní a milí lidé. To je ale vše, co o nich mohu říci. Za mnou placené daně bych si přál jinou odbornou úroveň.
S tím souvisí Vaše otázka směřující k efektivitě rozdělování peněz. Posledních deset let je situace rok od roku horší. Rozhoduje ne kvalita projektů nebo snad proboha cíle výchovy a vzdělávání. Vítězí známosti, systém ruka ruku myje a často také politické cíle. Výsledkem je, že někteří satrapové dostávají každý rok velké množství peněz (jména si dosaďte sám), takže musím mít nutně pocit, že jimi spravovaná zařízení už musí mít kliky od dveří ze zlata, jsou placeny sportovní programy, které obsluhují pouze několik desítek lidí, atd. atd. Je spravedlivé říci, že stejný způsob fungoval na ministerstvu i v době, kdy jsem byl v SAZKA, a.s. To by ale bylo na velmi dlouhý rozhovor. Doufám, že stačí zdůraznit, že návštěva funkcionáře ministerstva školství na zahraniční akci může mít rozhodující význam na přidělení dotace, podobně jako přidělení správné lóže v České republice při pořádání vrcholného sportovního podniku. O společných koupelích s ministry ve vířivkách, jak jsme toho ostatně byli svědky nemluvě. Tím nechci nikomu zakazovat nebo vyčítat zahraniční cesty nebo účast na různých mistrovstvích v České republice. Pouze zdůrazňuji, že by to nemělo mít vliv na přidělování dotací.
Stejně negativně hodnotím vlastní zdroje českého sportu. Dodnes se nepodařilo vytvořit efektivní a rozumnou cestu při vyplácení výchovného, spravedlivou výši příspěvků, aby byl sport dostupný i pro chudší vrstvy obyvatel. Společně se státem se nepodařilo vyřešit otázku zdanění příjmů sportovců, takže jsou talenty placeny ze státního rozpočtu, ale daní pak v jiné zemi, atd. atd. Na to v tomto rozhovoru není vůbec prostor. Šéfové sportovních svazů jsou pak často prosebníky těch, kteří za jejich pomoci vyrostli a stali se úspěšnými, aby reprezentovali svaz a zemi a nenatahovali přitom ruku. Samostatnou otázkou by pak byl rozhovor o příjmech z reklamy a zvláště pak z reklamy státních podniků. Ale o tom si štěbetají ptáci v celé zemi.
SL: Jak hodnotíte současné vlivné sportovní funkcionáře? Koho z nich pokládáte za nejvíce a nejméně důvěryhodného?
Nevím, kdo jsou to vlivní sportovní funkcionáři. To bychom si museli vysvětlit. Nechci se ale k nikomu vyjadřovat, protože každý má právo na svých patnáct minut slávy i právo se znemožnit. Sportovní funkcionáři jsou volené osoby a právo je hodnotit mají jejich voliči. Já jsem žádného z nich nevolil a proto ani necítím potřebu hodnotit jejich skutky nebo schopnosti. Pokud bych to někdy udělal, pak jedině při aktu voleb. Tak jedině je to totiž správné a sportovní.
SL: Na podporu sportování dětí a mládeže mohou loterijní a sázkové společnosti již třetím rokem odevzdávat část tzv. „loterijní daně“ nikoli státu, ale přímo Českému olympijskému výboru, který tyto prostředky dále rozděluje po svazové linii nebo používá na své vlastní projekty. Považujete tento způsob za správný nebo by bylo lépe tyto prostředky rozdělovat všechny z jednoho centra, např. z MŠMT?
Musel byste jít do minulosti pane redaktore. SAZKA, a.s., dokud nebyla zprivatizována za pomoci některých dnešních sportovních funkcionářů do privátních rukou, odváděla prokazatelně každý rok průměrně něco mezi 850 miliony až jednou miliardou do prostředí českého sportu a to plošně mezi mnoho sportovních sdružení. Za to, že vedení olympijského výboru přímo spolupracovalo při privatizaci SAZKA, si domluvilo s některými politickými kruhy v podstatě asignační daň, kterou dosáhlo, že monopolizovalo do svých rukou peníze, které si předtím rozděloval celý český sport. Ostatně vždy se hrála hra jen a pouze o to, aby takové rozhodování nebylo v rukou většiny, ale povolané menšiny, což se v roce 2012 podařilo. Tím se zmnohonásobily peníze pro někoho, aby jinému byly odebrány. Dodnes si rvu vlasy, že jsem v rámci spravedlnosti požadoval po akcionářích SAZKA, a.s., aby mezi sebe Český olympijský výbor připustili, protože na to dle mého měl ČOV nárok z akcionářské smlouvy. Kukaččí mládě se pak všem vyplatilo…
Holeček: Peníze sportovcům nemůže rozdělovat ČOV, je to nesystémové!
Jenomže rozdíl byl v tom, že předtím SAZKA, a.s. patřila českému sportu, zatímco dnes je soukromá v tom smyslu, že patří fyzické osobě nebo osobám. Dokud se tento stav nezmění, pak musím jako daňový poplatník souhlasit s ministrem Andrejem Babišem, že prostředky získané z tohoto odvětví mají být příjmem státního rozpočtu, a je výsostným právem parlamentu, aby je rozdělil. Nevidím žádný důvod, proč by tyto peníze měl získávat Český olympijský výbor a ne třeba Fond českého filmu nebo nadace „Záchrana zajíce polního“. Tím zdůrazňuji, že nevidím ani důvod, aby peníze z herního průmyslu směřovaly do sportu, zvláště když se navíc český sport významné české herní společnosti zbavil, aby byl, jak zdůraznil současný předseda ČOV, „čistý“. Zvláštní pokrytectví. Vlastnictví herní společnosti bylo nečisté, ale peníze z ní získané čisté… Každý svého štěstí strojvedoucí.
SL: Letos je státní podpora sportu odhadována na cca 4,3 mld. Kč, a to včetně tzv. loterijních odvodů. V nedávné době slíbil pan ministr financí Babiš, že příští rok dostane sport o téměř třetinu víc, tedy 6 mld. Kč. Tyto prostředky má rozdělovat MŠMT. Blýská se tedy sportovcům na lepší časy?
Myslím si, že ano, i když bude záležet, jak budou tyto prostředky rozděleny.
Valenta: Dohadování politiků o penězích pro sport musí nahradit transparentní zákon
SL: Podporujete současné snahy některých sportovců i politiků, aby sport měl svoji samostatnou rozpočtovou kapitolu, nejlépe přímo ministerstvo sportu?
Rozhodně ano. Byl jsem příliš blízko tohoto problému, abych viděl, že českému sportu není dobře pod hlavičkou stávajícího ministerstva a vždy tam bude pouze Popelkou. Tím si opravdu nemyslím, že se automaticky najde ministr, který bude Einsteinem českého sportu. Český sport ale dostane svoji rozpočtovou kapitolu, což je v tuto chvíli nejdůležitější, ministerští úředníci začnou pojmenovávat oblasti daňových příjmů ze sportu a zdůrazňovat je ministerstvu financí, a začnou se zabývat mnohými problémy, které jsem Vám v rozhovoru naznačil. Tedy výchovným, stálou výchovou talentů, atd. atd. A jestli přitom budou jezdit ministr a jeho úředníci do zahraničí více, než jiní státní úředníci? O to líp. Alespoň budou mít zájem, aby český sport fungoval. A ne jako poradce jednoho bývalého ministra školství, který za mnou přišel na návštěvu cosi řešit, a měl krásné a dlouhé dredy a oblečen byl v dlouhé mikině, kraťasech a sandálech. A na moji otázku, jako daňového poplatníka, jestli je vhodná taková image státního úředníka pravil: „ Já se zabývám ochranou životního prostředí a je řada sportů přírodě škodí. Berte to prosím jako formu protestu“. A to se fakt stalo...
Děkuji za rozhovor.
SL: Jak hodnotíte situaci v českém sportu? Je lepší nebo horší než v minulém desetiletí?
Nerozumím dobře otázce, protože nevím, na co se ptáte. Potřeboval bych Vaše upřesnění. Pokud se ptáte na sportovní výsledky, pak vidím setrvalý stav. K prvním místům vede dlouhá a trnitá cesta a závisí vždy na prostředí, ve kterém sportovec nebo sportovci a jeho trenéři působí. Vždy zvítězí ten, kdo měl poctivý přístup k tréninku a dobrého trenéra, měl dostatek času a byl vhodně motivován. K tomu je pak nutné připočíst kousek štěstí a dobrých náhod. Nevidím v současné době v plošném vyjádření ani žádné dramatické plošné neúspěchy, ale ani žádné plošné úspěchy. Ve špičkách světových reprezentací plujeme na stálé sinusoidě, chvíli mírně nahoře, chvíli mírně dole.
Ptáte-li se na výchovu sportovců, pak vidím naopak vytrvalý sestup, nadále pokračující neexistence společenského pečlivého vyhledávání talentů a práce s nimi mimo zapálených a vše obětujících rodičů, což může být ale mnohdy na škodu, protože často přitom pro stromy nevidí les. Zde nejsou ani rezervy, protože rezervy mohou být tam, kde něco existuje. Sport pro všechny je další tragédií, systém je bez peněz a podfinancován.
Dobrou naopak vidím situaci ve výchově budoucích trenérů, protože se objevila spousta škol, které budoucí trenéry připravují a existuje široká síť různých výchovných kursů.
Také si myslím, že se po mnoha letech zlepšila stavební a vybavenostní úroveň sportovních zařízení.
SL: Má český sport dostatek finančních prostředků a disponuje s nimi efektivně?
Jsem v tomto směru bez exaktních informací a musím vycházet pouze z toho, co se dozvím z médií. Relativně dost je prostředků na údržbu sportovních zařízení, které jsou ve vlastnictví obcí a škol a mnohde i zařízení, která jsou ve vlastnictví spolků. Lidé jsou samozřejmě různí, tudíž existuje i různá úroveň, ale obecně je stav lepší. Myslím si, že na úrovni obcí je peněz dost, i když by vždy mohlo být více.
Na úrovni krajů a státu je situace tragická, vzhledem k tomu, kolik český sport produkuje při „výrobě daní“. Je na to dlouhodobě upozorňováno, ale situace se nemění bez ohledu na osoby a obsazení a změny složení vlád. Navíc dlouhodobým problémem je personální obsazení postu ministra školství. Je tragédií, když personálním předpokladem pro tuto funkci je loajalita k předsedovi vlády nebo stranickému předsedovi. To, že si nepamatuji ministra, který by rozuměl sportu (snad až na předposledního, i když s výhradou), je signifikantní. Můžete namítnout, že politik nemusí rozumět ničemu, kromě politiky. Dokud ale nebude povolání učitele nejváženějším povoláním ve státě (a bude také podle toho odhodnocené) a ministerstvo školství nebude „nadupáno“ penězi a vzdělanými lidmi, pak budeme mít vždy problém. S tím pochopitelně souvisí i obsazení úseku sportu. Tam aby člověk odborníka s lucernou ve dne hledal, a to těm osobám nechci fakt ublížit, protože jich řadu znám a vím, že jsou to mnohdy hodní a milí lidé. To je ale vše, co o nich mohu říci. Za mnou placené daně bych si přál jinou odbornou úroveň.
S tím souvisí Vaše otázka směřující k efektivitě rozdělování peněz. Posledních deset let je situace rok od roku horší. Rozhoduje ne kvalita projektů nebo snad proboha cíle výchovy a vzdělávání. Vítězí známosti, systém ruka ruku myje a často také politické cíle. Výsledkem je, že někteří satrapové dostávají každý rok velké množství peněz (jména si dosaďte sám), takže musím mít nutně pocit, že jimi spravovaná zařízení už musí mít kliky od dveří ze zlata, jsou placeny sportovní programy, které obsluhují pouze několik desítek lidí, atd. atd. Je spravedlivé říci, že stejný způsob fungoval na ministerstvu i v době, kdy jsem byl v SAZKA, a.s. To by ale bylo na velmi dlouhý rozhovor. Doufám, že stačí zdůraznit, že návštěva funkcionáře ministerstva školství na zahraniční akci může mít rozhodující význam na přidělení dotace, podobně jako přidělení správné lóže v České republice při pořádání vrcholného sportovního podniku. O společných koupelích s ministry ve vířivkách, jak jsme toho ostatně byli svědky nemluvě. Tím nechci nikomu zakazovat nebo vyčítat zahraniční cesty nebo účast na různých mistrovstvích v České republice. Pouze zdůrazňuji, že by to nemělo mít vliv na přidělování dotací.
Stejně negativně hodnotím vlastní zdroje českého sportu. Dodnes se nepodařilo vytvořit efektivní a rozumnou cestu při vyplácení výchovného, spravedlivou výši příspěvků, aby byl sport dostupný i pro chudší vrstvy obyvatel. Společně se státem se nepodařilo vyřešit otázku zdanění příjmů sportovců, takže jsou talenty placeny ze státního rozpočtu, ale daní pak v jiné zemi, atd. atd. Na to v tomto rozhovoru není vůbec prostor. Šéfové sportovních svazů jsou pak často prosebníky těch, kteří za jejich pomoci vyrostli a stali se úspěšnými, aby reprezentovali svaz a zemi a nenatahovali přitom ruku. Samostatnou otázkou by pak byl rozhovor o příjmech z reklamy a zvláště pak z reklamy státních podniků. Ale o tom si štěbetají ptáci v celé zemi.
SL: Jak hodnotíte současné vlivné sportovní funkcionáře? Koho z nich pokládáte za nejvíce a nejméně důvěryhodného?
Nevím, kdo jsou to vlivní sportovní funkcionáři. To bychom si museli vysvětlit. Nechci se ale k nikomu vyjadřovat, protože každý má právo na svých patnáct minut slávy i právo se znemožnit. Sportovní funkcionáři jsou volené osoby a právo je hodnotit mají jejich voliči. Já jsem žádného z nich nevolil a proto ani necítím potřebu hodnotit jejich skutky nebo schopnosti. Pokud bych to někdy udělal, pak jedině při aktu voleb. Tak jedině je to totiž správné a sportovní.
SL: Na podporu sportování dětí a mládeže mohou loterijní a sázkové společnosti již třetím rokem odevzdávat část tzv. „loterijní daně“ nikoli státu, ale přímo Českému olympijskému výboru, který tyto prostředky dále rozděluje po svazové linii nebo používá na své vlastní projekty. Považujete tento způsob za správný nebo by bylo lépe tyto prostředky rozdělovat všechny z jednoho centra, např. z MŠMT?
Musel byste jít do minulosti pane redaktore. SAZKA, a.s., dokud nebyla zprivatizována za pomoci některých dnešních sportovních funkcionářů do privátních rukou, odváděla prokazatelně každý rok průměrně něco mezi 850 miliony až jednou miliardou do prostředí českého sportu a to plošně mezi mnoho sportovních sdružení. Za to, že vedení olympijského výboru přímo spolupracovalo při privatizaci SAZKA, si domluvilo s některými politickými kruhy v podstatě asignační daň, kterou dosáhlo, že monopolizovalo do svých rukou peníze, které si předtím rozděloval celý český sport. Ostatně vždy se hrála hra jen a pouze o to, aby takové rozhodování nebylo v rukou většiny, ale povolané menšiny, což se v roce 2012 podařilo. Tím se zmnohonásobily peníze pro někoho, aby jinému byly odebrány. Dodnes si rvu vlasy, že jsem v rámci spravedlnosti požadoval po akcionářích SAZKA, a.s., aby mezi sebe Český olympijský výbor připustili, protože na to dle mého měl ČOV nárok z akcionářské smlouvy. Kukaččí mládě se pak všem vyplatilo…
Holeček: Peníze sportovcům nemůže rozdělovat ČOV, je to nesystémové!
Jenomže rozdíl byl v tom, že předtím SAZKA, a.s. patřila českému sportu, zatímco dnes je soukromá v tom smyslu, že patří fyzické osobě nebo osobám. Dokud se tento stav nezmění, pak musím jako daňový poplatník souhlasit s ministrem Andrejem Babišem, že prostředky získané z tohoto odvětví mají být příjmem státního rozpočtu, a je výsostným právem parlamentu, aby je rozdělil. Nevidím žádný důvod, proč by tyto peníze měl získávat Český olympijský výbor a ne třeba Fond českého filmu nebo nadace „Záchrana zajíce polního“. Tím zdůrazňuji, že nevidím ani důvod, aby peníze z herního průmyslu směřovaly do sportu, zvláště když se navíc český sport významné české herní společnosti zbavil, aby byl, jak zdůraznil současný předseda ČOV, „čistý“. Zvláštní pokrytectví. Vlastnictví herní společnosti bylo nečisté, ale peníze z ní získané čisté… Každý svého štěstí strojvedoucí.
SL: Letos je státní podpora sportu odhadována na cca 4,3 mld. Kč, a to včetně tzv. loterijních odvodů. V nedávné době slíbil pan ministr financí Babiš, že příští rok dostane sport o téměř třetinu víc, tedy 6 mld. Kč. Tyto prostředky má rozdělovat MŠMT. Blýská se tedy sportovcům na lepší časy?
Myslím si, že ano, i když bude záležet, jak budou tyto prostředky rozděleny.
Valenta: Dohadování politiků o penězích pro sport musí nahradit transparentní zákon
SL: Podporujete současné snahy některých sportovců i politiků, aby sport měl svoji samostatnou rozpočtovou kapitolu, nejlépe přímo ministerstvo sportu?
Rozhodně ano. Byl jsem příliš blízko tohoto problému, abych viděl, že českému sportu není dobře pod hlavičkou stávajícího ministerstva a vždy tam bude pouze Popelkou. Tím si opravdu nemyslím, že se automaticky najde ministr, který bude Einsteinem českého sportu. Český sport ale dostane svoji rozpočtovou kapitolu, což je v tuto chvíli nejdůležitější, ministerští úředníci začnou pojmenovávat oblasti daňových příjmů ze sportu a zdůrazňovat je ministerstvu financí, a začnou se zabývat mnohými problémy, které jsem Vám v rozhovoru naznačil. Tedy výchovným, stálou výchovou talentů, atd. atd. A jestli přitom budou jezdit ministr a jeho úředníci do zahraničí více, než jiní státní úředníci? O to líp. Alespoň budou mít zájem, aby český sport fungoval. A ne jako poradce jednoho bývalého ministra školství, který za mnou přišel na návštěvu cosi řešit, a měl krásné a dlouhé dredy a oblečen byl v dlouhé mikině, kraťasech a sandálech. A na moji otázku, jako daňového poplatníka, jestli je vhodná taková image státního úředníka pravil: „ Já se zabývám ochranou životního prostředí a je řada sportů přírodě škodí. Berte to prosím jako formu protestu“. A to se fakt stalo...
Děkuji za rozhovor.
(rp,sportovnilisty.cz,foto:arch.)
Email
Tisk
