Národní sportovní konferenci v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR pořádá v pondělí 25. dubna 2016 ministryně školství Kateřina Valachová. Celodenní program konference je rozdělen do tří hlavních tematických bloků, kterými jsou Sportování dětí a mládeže, Financování sportu a Legislativa v oblasti sportu.
Nad prvním ročníkem tohoto nového sportovního názorového fóra převzali záštitu Bohuslav Sobotka, předseda Vlády ČR, a Jan Hamáček, předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.
V prvním bloku zaměřeném na SPORTOVÁNÍ DĚTÍ A MLÁDEŽE V ČR vystoupí s příspěvkem „Význam školního sportu, metodika a motivace mládeže do pohybových aktivit“ PhDr. Karel Kovář, Ph.D., metodik Asociace školních sportovních klubů.
Požádali jsme Karla Kováře, aby se podělil se svými názory i stanovisky a odpověděl na níže uvedené otázky, které se této problematiky i Národní sportovní konference týkají.
SL: Vítáte pořádání letošní Národní sportovní konference, kterou plánuje MŠMT pravidelně opakovat?
Národní sportovní konference jsou jednou z iniciativ, které sportovnímu prostředí chybí. Setkání odborníků, sportovců, manažerů, úředníků a politiků, diskuse nad tématy, poznání se a pochopení problematiky sportu, které je velmi různorodá a mezioborová, může urychlit některá řešení. Jednodenní akce na to jistě nestačí, ale jsou vybrána důležitá témata.
SL: Čemu se budete věnovat při svém vystoupení na konferenci?
Příspěvek se zaměří na problematiku pohybových aktivit dětí 5 -10 let. Přechod do školy je spojen s úbytkem spontánního pohybu, což je sice známý problém, ale řešení je složité. Důsledky tohoto stavu jsou natolik zásadní s dopadem na pohybovou gramotnost i zdraví a zdatnost, že je třeba najít a přijmout systémová opatření. Výzkumy v EU ukazují, že až 85% pohybových aktivit realizují děti ve škole! Pokud jsou dětem vystaveny bariéry pro přirozený pohyb, nemají dostatek prostor, postupně
jim připadá sedavý způsob typický pro dospělé obvyklý a napodobují jej. Jakmile jednou vytěsní pohyb ze svého života, stojí mnohem větší úsilí je znovu naučit radovat se z pohybu a vyhledávat jej. Školní sport, tedy zájmové pohybové aktivity dětí bezprostředně navazující na výuku, které nevyžadují asistenci rodičů, je perspektivní oblastí. Ale musí být vnímán dětmi jako volnočasová aktivita, ne jako výuka.
SL: Jaký problém sportovního prostředí v ČR vnímáte v současnosti jako nejpalčivější?
Prakticky všechny problémy mají dlouhodobé příčiny a jejich náprava vyžaduje stabilní ekonomické a legislativní prostředí, které ve sportu nebylo a snad se nyní vytvoří. Profesionální týmy lze sice z roku na rok změnit, ale pro sport jako celek se zavedení změn projeví za 4-5 let. Rodiče jsou pro své děti vzory, a pokud nesportují a nevedou je ke sportu, je obtížné měnit navyklý životní styl. Bude tedy třeba nejen pracovat s dětmi, ale zaměřit se na rodiny.
Prakticky celých 25 let se snižuje počet placených trenérů dětí a mládeže, absolventi tělovýchovných vysokých škol museli hledat uplatnění v příbuzných či zcela jiných oborech, vytrácí se odbornost, osobnosti, které by děti podnítili, ovlivnili, zapálili pro sport. Na druhou stranu je dnes těžké skloubit pracovní povinnosti a dobrovolnou práci trenéra, tedy závazek být denně v přesnou dobu na přesném místě. Sport nejde postavit na dobrovolnictví. Na straně učitelů chybí až 40% aprobovaných tělocvikářů. Pak je to množství a kvalita sportovišť, jejich dostupnost, otevřenost.
Sport se stal drahým koníčkem, výrazně stouply nároky na vybavení a provozní náklady sportovišť, spoluúčast rodičů na sportu dětí je jedna z nejvyšších v Evropě. Vše se dá přepočítat na jakýsi kumulovaný vnitřní dluh ve sportovním prostředí. Aktuální pozitivní zprávy o navyšování dotací však jen zastaví navyšování tohoto dluhu, ale neodstraní jej.
Nad prvním ročníkem tohoto nového sportovního názorového fóra převzali záštitu Bohuslav Sobotka, předseda Vlády ČR, a Jan Hamáček, předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.
V prvním bloku zaměřeném na SPORTOVÁNÍ DĚTÍ A MLÁDEŽE V ČR vystoupí s příspěvkem „Význam školního sportu, metodika a motivace mládeže do pohybových aktivit“ PhDr. Karel Kovář, Ph.D., metodik Asociace školních sportovních klubů.
Požádali jsme Karla Kováře, aby se podělil se svými názory i stanovisky a odpověděl na níže uvedené otázky, které se této problematiky i Národní sportovní konference týkají.
SL: Vítáte pořádání letošní Národní sportovní konference, kterou plánuje MŠMT pravidelně opakovat?
Národní sportovní konference jsou jednou z iniciativ, které sportovnímu prostředí chybí. Setkání odborníků, sportovců, manažerů, úředníků a politiků, diskuse nad tématy, poznání se a pochopení problematiky sportu, které je velmi různorodá a mezioborová, může urychlit některá řešení. Jednodenní akce na to jistě nestačí, ale jsou vybrána důležitá témata.
SL: Čemu se budete věnovat při svém vystoupení na konferenci?
Příspěvek se zaměří na problematiku pohybových aktivit dětí 5 -10 let. Přechod do školy je spojen s úbytkem spontánního pohybu, což je sice známý problém, ale řešení je složité. Důsledky tohoto stavu jsou natolik zásadní s dopadem na pohybovou gramotnost i zdraví a zdatnost, že je třeba najít a přijmout systémová opatření. Výzkumy v EU ukazují, že až 85% pohybových aktivit realizují děti ve škole! Pokud jsou dětem vystaveny bariéry pro přirozený pohyb, nemají dostatek prostor, postupně
jim připadá sedavý způsob typický pro dospělé obvyklý a napodobují jej. Jakmile jednou vytěsní pohyb ze svého života, stojí mnohem větší úsilí je znovu naučit radovat se z pohybu a vyhledávat jej. Školní sport, tedy zájmové pohybové aktivity dětí bezprostředně navazující na výuku, které nevyžadují asistenci rodičů, je perspektivní oblastí. Ale musí být vnímán dětmi jako volnočasová aktivita, ne jako výuka.
SL: Jaký problém sportovního prostředí v ČR vnímáte v současnosti jako nejpalčivější?
Prakticky všechny problémy mají dlouhodobé příčiny a jejich náprava vyžaduje stabilní ekonomické a legislativní prostředí, které ve sportu nebylo a snad se nyní vytvoří. Profesionální týmy lze sice z roku na rok změnit, ale pro sport jako celek se zavedení změn projeví za 4-5 let. Rodiče jsou pro své děti vzory, a pokud nesportují a nevedou je ke sportu, je obtížné měnit navyklý životní styl. Bude tedy třeba nejen pracovat s dětmi, ale zaměřit se na rodiny.
Prakticky celých 25 let se snižuje počet placených trenérů dětí a mládeže, absolventi tělovýchovných vysokých škol museli hledat uplatnění v příbuzných či zcela jiných oborech, vytrácí se odbornost, osobnosti, které by děti podnítili, ovlivnili, zapálili pro sport. Na druhou stranu je dnes těžké skloubit pracovní povinnosti a dobrovolnou práci trenéra, tedy závazek být denně v přesnou dobu na přesném místě. Sport nejde postavit na dobrovolnictví. Na straně učitelů chybí až 40% aprobovaných tělocvikářů. Pak je to množství a kvalita sportovišť, jejich dostupnost, otevřenost.
Sport se stal drahým koníčkem, výrazně stouply nároky na vybavení a provozní náklady sportovišť, spoluúčast rodičů na sportu dětí je jedna z nejvyšších v Evropě. Vše se dá přepočítat na jakýsi kumulovaný vnitřní dluh ve sportovním prostředí. Aktuální pozitivní zprávy o navyšování dotací však jen zastaví navyšování tohoto dluhu, ale neodstraní jej.
(kp,sportovnilisty.cz, foto: arch.)
