Japonsko je zemí starobylých tradic. Jednou z nich jsou zápasy sumó, které vzhledem k mohutným postavám zápasníků spíše připomínají pomalé a těžkopádné tance.
Pro Japonce je to však součást jejich tradičních hodnot, zápasy jsou velmi vyhledávanou zábavou a zápasníci jsou uctíváni jako modly. Tradice japonského národního sportu sumó je více než tisíciletá. Základem tohoto sportu jsou přesná pravidla a mnoho obřadných úkonů, které musí být dodrženy. Vítězem se stává zápasník, kterému se podaří vytlačit soupeře za okraj vyznačeného ringu nebo jej vyvést z rovnováhy a přinutit jej dotknout se země jinou částí těla než chodidlem nohy. Oficiální seznam technik porážky soupeře sestavila Japonská asociace sumó a je jich několik desítek.
Sám vstup na zápasiště je velkým obřadem, který má svá neporušitelná pravidla. Pohled na zápasníky je impozantní, obrovitá těla oblečená jen do bederních pásek jsou fascinující. I způsob oblečení a účesu je ale přesně určen, svázané vlasy například smějí mít jen zápasníci nejvyšších kategorií. Ti jsou také neuctívanější ve stájích sumó, kde jim začátečníci i všichni ostatní musí sloužit.
V kategoriích zápasníků se dodržuje přísná hierarchie, jen dvě nejvyšší skupiny dostávají plat. Ve stáji setrvávají zápasníci až do konce kariéry, přestupy nejsou možné. Mimo stáj mohou žít jen ženatí muži a ve stáji smí bydlet jen manželka vedoucího stáje. Zápasníci speciálními cvičeními trénují především rovnováhu, hbitost a pružnost v polohách, kdy je těžiště těla umístěno co nejníže. I odchod do sportovního důchodu má svá pravidla. Jedním z nich je, že zápasník sedí uprostřed kruhu a význačné osobnosti stáje mu postupně odstřihávají vlasy.
Foto © Depositphotos.com/ emaria
