Redakce portálu Sportovnilisty.cz pokračuje v sérii exkluzivních rozhovorů, které se týkají financování českého sportu, a které navazují na loňskou celostátní konferenci na téma financování sportu v ČR, kterou portál SportovniListy.cz uspořádal ve spolupráci s Českou unií sportu (ČUS) a se Sdružením sportovních svazů ČR (SSS ČR). Tentokrát odpovídá na otázky předseda České unie bojových umění Slavomír Svoboda.        

V čem je podle Vašeho názoru největší nedostatek či problém současného systému financování spotu v ČR?

Vážný nedostatek pro národní svazy je, že v prvním čtvrtletí nedostávají žádnou zálohu a proto mzdy trenérů a tak i veškerou činnost svazu včetně reprezentačních výjezdů na Mistrovství světa nebo Evropy musí hradit z vlastních prostředků nebo úvěrů.

Jak hodnotíte aktivitu ministra školství, mládeže a tělovýchovy Marcela Chládka (ČSSD), který nedávno vyzval největší sportovní organizace v ČR, jmenovitě Český olympijský výbor, Českou unii sportu, Sdružení sportovních svazů a Českou obec sokolskou, aby se podílely na vytvoření nové koncepce financování sportu?

V současné době se dá říci, že nový pan ministr zavedl velice transparentní způsob rozdělování peněz, na kterém se podílejí zástupci téměř všech velkých svazů a složek. Finanční prostředky jsou rozděleny v relativně krátkém čase v průběhu prvního čtvrtletí a jedná se vesměs o matematický výpočet bez jakýchkoliv politických zásahů. Český olympijský výbor dle našeho názoru převzal iniciativu bývalého ČSTV tím, že do svých řad přibral i neolympijské sporty. Tím se de facto stal nejvyšším sportovním představitelem v České republice. Zároveň musím konstatovat, že jeho úspěch k získání finančních prostředků z hazardu je téměř fenomenální a opět vyplnil vakuum, které nastalo, když ČSTV přišlo o finanční prostředky ze Sazky. Co se týče organizace ČUS, není nám zatím známa žádná činnost, která by pro národní svazy byla přínosem a to jak v oblasti organizační, tak v případě poskytování jakýchkoliv finančních prostředků. Myslíme si, že Český olympijský výbor plně nahradil ČUS.

V návaznosti na předchozí otázku, jak hodnotíte aktivitu poslance Jiřího Holečka (ANO), který inicioval založení České ligy sportu?

Hodnocení aktivity poslance pana Holečka nám nepřísluší, protože neznáme plně detaily jeho zásahu do sportu a ani důvody jeho rozhodování.

Poslanec Holeček (ANO) zveřejnil před časem tezi, že by měla být zřízena nová vládní agentura, která by měla řešit problematiku financování sportu v ČR. Je nutné podle Vašeho názoru vytvářet další státní instituci, když existuje Ministerstvo mládeže, školství a tělovýchovy, které by mělo tuto oblast řešit?

Co se týče zřízení nové vládní agendy, nevím, jestli záměrem zřízení této agendy je zajistit teplá místa některým politikům. Nechápu, proč něco, co velmi dobře funguje, chtějí měnit. Jsem přesvědčen, že v letošním roce MŠMT – oddělení sportu, nemůže nikdo nic vytknout s výjimkou snad rozesílání záloh na první čtvrtletí, což je v souladu s platným zákonem, který ministerstvu tyto zálohy rozesílat neumožňuje. Proto snad by byla vhodná inciativa pana Holečka na pozměňovací návrh tohoto zákona, aby mohlo MŠMT odesílat zálohy na dotace ve výši 1/12 v rámci prvního pololetí a následně provést dofinancování dle schváleného rozpočtu.

Jak hodnotíte ministra školství, mládeže a tělovýchovy Marcela Chládka v oblasti přínosu pro český sport?

Hodnocení pana ministra Marcela Chládka nám opět nepřísluší, protože neznáme jeho projevy ve vládě a snahy při jednání s ostatními ministry. Pouze můžeme posoudit výsledný efekt ve vztahu ke sportovnímu prostředí a to opravdu, jak už jsem uváděl výše, je v letošním roce neobyčejně transparentní a vstřícné.

Jakou úlohu by měl v rámci systému financování sportu v ČR hrát Český olympijský výbor?

Jakou roli by mělo hrát ČOV? Jsem přesvědčen, že ČOV tuto roli už začalo hrát, jakož to hlavní sportovní garant v České republice a to tím, že sdružuje i neolympijské sporty. Skutečně se stává zástupcem sportovního prostředí v České republice a to nejen po stránce legislativní, kdy pořádá řadu kvalitních školení, např. seznamování s novými zákony ve sportovním prostředí, v oblasti účetní, ale i organizační a zároveň poskytuje významné finanční prostředky, které zajistil jak olympijským sportům, tak i neolympijským sportům, což je bráno velmi pozitivně. Taktéž financuje nevýkonnostní sport, tzn. mládež, která není v kategorii talentu. Tím se výrazně rozšiřuje členská základna sportovního prostředí, o což nám všem společně jde.


ČTĚTE JEŠTĚ DALŠÍ NÁZORY  ...    

Zdeněk Ertl: Financování sportu je roztříštěné, chybí i zpětná vazba i kontrola
Tomáš Král: Sport by měl být co nejvíce odpolitizován
Ivo Valenta: Sportovci by měli být suverénní a nezávislí na politické vůli či zvůli
Marcel Chládek: Chci, aby došlo k velmi dramatické změně celého systému financování sportu
Jiří Kejval, předseda ČOV: Ve sportu chybí dostatečné množství financí
Jaroslav Pollert: Z pohledu úspěšnosti na OH nemají ty nejlepší sporty moc možností získat sponzory
Karel Pražák: Nejsem si jistý, že vše, co říká ministr Chládek, tak vzniká na ministerstvu školství
Miroslav Jansta: Každou iniciativu, která by podpořila sport, je třeba vítat
Antonín Lébl: Český olympijský výbor tady není proto, aby řídil český sport
Eduard Krützner: Sport státu přináší jen výhody, tak proč je podfinancovaný?

Ministr financí Andrej Babiš (ANO) koncem loňského roku přislíbil navýšit finanční prostředky pro sport o 3 miliardy korun, pakliže bude systém koncepční a transparentní. V čem podle Vašeho názoru spočívá jeho kritika současného stavu financování českého sportu, zvláště když ministr Babiš hovoří o současném stavu, který je podle jeho názoru „nekoncepční a netransparentní“?

Ministr financí pan Babiš a jeho příslib na 3 miliardy. Velice se omlouvám, ale předpokládám, že pan ministr má dost kvalitní informace, ale mě není znám ani jeden případ, kdy by byly MŠMT konkrétně vytknuty jakékoliv nedostatky při rozdělování finančních prostředků. S výjimkou řekněme bulvárního vyjádření některých poslanců, kteří se pravděpodobně chtějí více méně zviditelnit. Konkrétně se mi dostalo do ruky vyjádření ve sdělovacích prostředcích pana Holečka, který na můj osobní dotaz, zda toto myslel vážně nebo se jedná spíše o pomluvu, prohlásil, že toto prohlášení bylo redaktorem upraveno a nezakládá se zcela na pravdě. Bohužel ve výrokách pana Babiše jsme zaznamenali, že pravděpodobně toto vyjádření četl nebo se na některé skutečnosti, které byly v tomto článku psány, odvolával. Zatím jsme skutečně nikde nezaznamenali seriózní kritiku, konkrétní nedostatky nebo neprůhlednost financování z MŠMT. S výjimkou stavebních investic, kde jsou všechny finanční prostředky rozdělovány velmi složitým matematickým klíčem, což může být diskutováno, jestli tento klíč je spravedlivý pro různorodé sporty, jako je např. parašutismus, potápění, atletika, fotbal, automobilové sporty. Ale přesto většina z nás je přesvědčena, že tento klíč a matematický výpočet se zdokonaluje řadu let a je jeden z nespravedlivějších.

Je podle Vašeho názoru v pořádku, aby čeští profesionální sportovci měli zároveň pracovní (zaměstnanecké) smlouvy, jako např. tenistka Petra Kvitová, která má zaměstnaneckou smlouvu (na plný úvazek) s Ministerstvem vnitra ČR?

Zaměstnanecké smlouvy s rezortními centry. Rezortní centra, ať už ministerstva vnitra, nebo obrany jsou sice financovány z prostředků MŠMT. Přesto jsem přesvědčen, že ve většině případech, anebo alespoň v případech, o kterých vím, je rozpočet určený pro konkrétní soutěž a pro příslušný svaz téměř nedostupný. Takže svaz nemůže ovlivnit, zda jsou závodnici na úrovni profesionálů nebo poloprofesionálů (dle výše pracovního závazku) připravovaní kvalifikovaně a ani nemůže ovlivnit, zda výjezdy na soutěže do zahraničí jsou v souladu s plánem reprezentačního týmu. Jsem přesvědčen, že zde by měla být daleko vyšší spolupráce a tato centra by měla sloužit jako servisní střediska pro potřeby státní reprezentace, a ne jako zcela samostatné celky, které žijí vlastním životem. Pravda je, že svaz má právo vyjadřovat se do jmenování závodníků a realizačního týmu ve věci uzavírání pracovních smluv. Ale tento fakt je na spolupráci nedostačující. Tito lidé by se například mohli podílet na realizaci Mistrovství Evropy nebo světa jako doprovod státní reprezentace, když jsou financování státem a zároveň zodpovídají za přípravu teoreticky vybraných reprezentantů.