Ten, kdo miluje vodu, nemusí se jen koupat, potápět se nebo závodit v plavání či ve skocích do vody. Může plavat, potápět se a zároveň vytvářet ty nejfektnější obrazy pro oko diváka. Nebo snad myslíte, že to není poetickým obrazem, když se nad vodou synchronizovaně vznášejí barevné obrazy vytvořené ze štíhlých dívčích těl? Za touto lehkostí se ovšem skrývají hodiny  a hodiny náročného tréninku a neskutečné dřiny.

Vodní baletky, kterým se také říká aqvabely, což je ve složení vody a krásy pochopitelné, musí být samozřejmě výborné plavkyně, musí  se umět potápět a musí fungovat jako dokonale sehraný koletiv.
Synchronizované plavání je ve sportu uměleckou disciplínou, podobně jako třeba umělecká gymnastika nebo krasobruslení. Kombinuje se v nich náročný pohyb, taneční prvky a v případě akvabel je to ještě také pohyb ve vodě. V těchto disciplínách se ovšem pořádají soutěže, které mají jasná pravidla a také své vítěze.

I když stále mluvíme o kolektivech, v synchronizovaném plavání mohou soutěžit také dvojice, ale i jednotlivé sportovkyně. Mužský prvek zde zatím chybí, možná proto, že ladný pohyb není mužům tak blízký. Původem pochází synchronizované plavání z Kanady, kde vzniklo již ve 20.letech minulého století a odkud se pak lavinovitě rozšířilo do spojených států. Diváci tento sport  poprvé výrazněji zaznamenali na Světové výstavě v Chicagu.

Foto © Depositphotos.com/natalyanik-v