Tak nám zabili Ferdinanda, volá paní Müllerová v nejznámějším českém románu. Doba pokročila a prostředí je jiné, sportovní. Ale hlasité zvolání se opakuje: „Tak máme transparentnost, volá předseda Českého olympijského výboru Jiří Kejval ohledně rozdělování státních prostředků z Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Oba výroky jsou na stejné úrovni, jen doufejme, že za tím druhým nebude následovat také světová válka. Nicméně jistě stojí za to, jak taková transparentnost podle předsedy ČOV a muže Českého sportu „číslo jedna“ Jiřího Kejvala vypadá. Odborné komise jmenované ministrem školství či jeho náměstky se opravdu sejdou, opravdu proberou žádosti, které jsou předzpracovány dlouholetým zaměstnancem ministerstva a již několik let ředitelem odboru sportu Miroslavem Vosykou, opravdu je zoponují, opravdu členové komisí podepíší protokol a opravdu dojde ke „spravedlivému“ rozdělení prostředků.

Problém je, že zejména ve speciálních programech ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (programy I., II., IV. a V.) komise pracuji s koeficienty, které byly kdysi pod vedením ředitele Vosyky vytvořeny. Následné překlopení do skutečných peněz již komise nemají šanci kontrolovat. A zde, bohužel pro české sportovce, končí jakákoliv transparentnost. Přidělení finančních prostředků za minulý rok skýtá několik velmi výrazných anomálií, které jsou však ve své podstatě výsledkem chybného programu, nikoliv lidské chyby či snad netransparentního zásahu. Podobné praktiky navíc vycházejí najevo i u investic, kdy si členové Národní rady pro sport stěžují, jak jsou materiály překládané, a slovo transparentnost se u nich rozhodně nevyskytuje.

Všichni víme, jak končí slavný Haškův román. Necháme se tedy překvapit, kdo napíše další díl transparentnosti rozdělování prostředků do sportu, zda-li úředníci ministerstva, odborní poradci předsedy ČOV Kejvala nebo někdo další?