O aktuálním dění ve sportu, který se trénuje převážně venku, se rozhovořil předseda České asociace parkouru Michal Filipin.
Co říkáte na aktuální situaci v amatérském sportu?
„Po počátečních problémech s výměnou místopředsedů na postech NSA a ministra zdravotnictví pár hodin před schůzkou, kde se měl dohodnout bezpečný #restartsportu, jsme museli vytvářet komunikační kanály znovu, rozpracované materiály, na kterých jsme měsíce spolupracovali, neplatily, takže jsme se radovali s rozvolněním sportu, pak zavřením sportu o pár hodin později, pak s pokyny sdílenými formou médií, které nebyly žádným dokumentem právně podložené... Nedokážu si představit, jak by se situace v případě incidentu řešila. Nyní již některé kluby činnost vedou, venku, uvnitř nemá smysl. Situace se spíše zkomplikovala, než zjednodušila."
Copak navýšení kapacity z nynějších 20 na 30 osob není zjednodušení? Třeba fotbal se z toho může radovat, už nemusí hrát bez brankářů.
„Ano, tento příklad mě od kolegů hodně pobavil a měli pravdu. Navýšení počtu oceňujeme. Problém vidíme ve finanční položce, kterou klubům nikdo neuhradí, ani pojišťovny…"
Máte na mysli testování dětí, které jsou v rotacích?
„Přesně tak. Když pan ministr Arenberger vstupoval do úřadu, nastavil kapacitu 12 sportovců rozdělených do dvojic, které jsou od sebe po 10 metrech, bez roušek a nutnosti testování. Vzali jsme rozum do hrsti, neudělali jsme dvojice, ale šli jsme trénovat ven individuálně. Co jsem pozoroval okolo, někteří trenéři jiných sportů, i když zrovna nehráli, měli s udržením rozestupů problém. Myslím, že to bylo spíše o přístupu trenéra. Uřídit se to dá. Pak se mluvilo o 20 osobách po 6 metrech. Bez roušek a nutnosti testování by to dávalo smysl, ale zrušit 6 metrů a nastavit 15 m2 na sportovce, což je hodnota, která vám moc neřekne, zvlášť když není specifikováno, zda se vám kruh okolo sportovců o průměru cca 4,4 m může protnout či nikoli. To jsme mohli jen dovozovat, protože to nikdo neřekl. Chápu, že sporty typu basketbal, fotbal, tam je nutnost přiblížení, to znamená, že asi je zde zájem děti otestovat, ale proč tak musí činit všechny sporty? Je skutečně tak vysoké procento nakažení mezi dětmi, že musíme testovat všechny děti pro trénink venku, obzvlášť když se jedná o nekontaktní sport a „nevyměňuje“ se náčiní, nebo je to prostá testovací lobby? Rád bych viděl nějaká čísla od skupiny MESES. Díky bohu, že nemusíme děti testovat PCR testy, přesto je to komplikace."
V čem?
„V rotačním režimu musíme děti na distančním vzdělávání buď posílat na test na odběrové místo, čímž se zvyšuje pravděpodobnost nákazy, nebo je otestovat testy v klubu, což je časově, ale hlavně finančně náročné. Zrovna dnes jsem mluvil s ministerstvem zdravotnictví a pojišťovnou. Myslíte, že má klub možnost nechat si test proplatit? Nemá. Jenže ne všechny svazy mají prostředky na to, aby mohly testy kompenzovat. A ani z dotačního programu Můj klub se do částky nevejdete. Takže zatím takové testy zaplatí kluby ze svého našetřeného nebo rodiče, nebo půjdou děti běhat před tréninkem mezi potenciálně nakažené."
Viděl byste cestu?
„Upřímně, proplácí-li pojišťovny testování na testovacích místech, nebo zaměstnanců v práci, u dětí ve sportovních klubech, u skautů, by mohlo být také. Kdo si dělal samotest, výše testu je mu známá. Jenže protiargument ministerstva je vysoká administrativní zátěž. Přitom systém je hotový. Stejně tak, jak se vykazují testy za zaměstnance, by se vykazovaly děti."
A je i jiná cesta?
„Je, bohužel ne šťastná. Některé děti co 14 dní na tréninku nevidíme, čímž se tréninkový proces míjí účinkem."
Otázka na tělo, jste zastáncem testů?
„Jako vystudovaný učitel (biologie) jsem zastáncem testování s mírou. Pro tréninky uvnitř bych testování pochopil, ale s tím bych chtěl i navýšení povolených osob. U tréninků venku za dodržení rozestupu mi podstata testování uniká."
A ještě poslední otázka. Sport dospělých, ano, ne? Nyní mohou dospělí sportovat jen ve dvojicích.
„No to mi přijde jako totální nesmysl a hlavně si říkám, jestli to neodporuje pandemickému zákonu. Tohle není omezení, ale zakázání skupinového sportu. Mělo-li by to být omezení, tak třeba právě testování, měření teploty, hodnocení příznaků, eventuálně dost kritizované dýchání do bavlněné roušky (záchyt téměř 80 %). Ale zákaz sportu od 2 osob venku? Vážně se nedivím, že jsou lidé naštvaní. Ale řekněme si to upřímně, čím dál jste od Prahy... Byl jsem se podívat na dovolené v Chebu. Co myslíte, že si dospělí sportovci dělají z opatření. S respirátorem na obličeji si člověk připadal jako exot. Dle mého ta opatření leckdy nemají logiku, nebo jsou opřená o chabá nebo tajná data. Ale tomu lidé nevěří, a přestávám věřit i já, a to mám z mikrobiologie zkoušku."
(Česká asociace parkouru, Sdružení sportovních svazů České republiky, SportovníListy.cz, foto: Česká asociace parkouru)
Co říkáte na aktuální situaci v amatérském sportu?
„Po počátečních problémech s výměnou místopředsedů na postech NSA a ministra zdravotnictví pár hodin před schůzkou, kde se měl dohodnout bezpečný #restartsportu, jsme museli vytvářet komunikační kanály znovu, rozpracované materiály, na kterých jsme měsíce spolupracovali, neplatily, takže jsme se radovali s rozvolněním sportu, pak zavřením sportu o pár hodin později, pak s pokyny sdílenými formou médií, které nebyly žádným dokumentem právně podložené... Nedokážu si představit, jak by se situace v případě incidentu řešila. Nyní již některé kluby činnost vedou, venku, uvnitř nemá smysl. Situace se spíše zkomplikovala, než zjednodušila."
Copak navýšení kapacity z nynějších 20 na 30 osob není zjednodušení? Třeba fotbal se z toho může radovat, už nemusí hrát bez brankářů.
„Ano, tento příklad mě od kolegů hodně pobavil a měli pravdu. Navýšení počtu oceňujeme. Problém vidíme ve finanční položce, kterou klubům nikdo neuhradí, ani pojišťovny…"
Máte na mysli testování dětí, které jsou v rotacích?
„Přesně tak. Když pan ministr Arenberger vstupoval do úřadu, nastavil kapacitu 12 sportovců rozdělených do dvojic, které jsou od sebe po 10 metrech, bez roušek a nutnosti testování. Vzali jsme rozum do hrsti, neudělali jsme dvojice, ale šli jsme trénovat ven individuálně. Co jsem pozoroval okolo, někteří trenéři jiných sportů, i když zrovna nehráli, měli s udržením rozestupů problém. Myslím, že to bylo spíše o přístupu trenéra. Uřídit se to dá. Pak se mluvilo o 20 osobách po 6 metrech. Bez roušek a nutnosti testování by to dávalo smysl, ale zrušit 6 metrů a nastavit 15 m2 na sportovce, což je hodnota, která vám moc neřekne, zvlášť když není specifikováno, zda se vám kruh okolo sportovců o průměru cca 4,4 m může protnout či nikoli. To jsme mohli jen dovozovat, protože to nikdo neřekl. Chápu, že sporty typu basketbal, fotbal, tam je nutnost přiblížení, to znamená, že asi je zde zájem děti otestovat, ale proč tak musí činit všechny sporty? Je skutečně tak vysoké procento nakažení mezi dětmi, že musíme testovat všechny děti pro trénink venku, obzvlášť když se jedná o nekontaktní sport a „nevyměňuje“ se náčiní, nebo je to prostá testovací lobby? Rád bych viděl nějaká čísla od skupiny MESES. Díky bohu, že nemusíme děti testovat PCR testy, přesto je to komplikace."
V čem?
„V rotačním režimu musíme děti na distančním vzdělávání buď posílat na test na odběrové místo, čímž se zvyšuje pravděpodobnost nákazy, nebo je otestovat testy v klubu, což je časově, ale hlavně finančně náročné. Zrovna dnes jsem mluvil s ministerstvem zdravotnictví a pojišťovnou. Myslíte, že má klub možnost nechat si test proplatit? Nemá. Jenže ne všechny svazy mají prostředky na to, aby mohly testy kompenzovat. A ani z dotačního programu Můj klub se do částky nevejdete. Takže zatím takové testy zaplatí kluby ze svého našetřeného nebo rodiče, nebo půjdou děti běhat před tréninkem mezi potenciálně nakažené."
Viděl byste cestu?
„Upřímně, proplácí-li pojišťovny testování na testovacích místech, nebo zaměstnanců v práci, u dětí ve sportovních klubech, u skautů, by mohlo být také. Kdo si dělal samotest, výše testu je mu známá. Jenže protiargument ministerstva je vysoká administrativní zátěž. Přitom systém je hotový. Stejně tak, jak se vykazují testy za zaměstnance, by se vykazovaly děti."
A je i jiná cesta?
„Je, bohužel ne šťastná. Některé děti co 14 dní na tréninku nevidíme, čímž se tréninkový proces míjí účinkem."
Otázka na tělo, jste zastáncem testů?
„Jako vystudovaný učitel (biologie) jsem zastáncem testování s mírou. Pro tréninky uvnitř bych testování pochopil, ale s tím bych chtěl i navýšení povolených osob. U tréninků venku za dodržení rozestupu mi podstata testování uniká."
A ještě poslední otázka. Sport dospělých, ano, ne? Nyní mohou dospělí sportovat jen ve dvojicích.
„No to mi přijde jako totální nesmysl a hlavně si říkám, jestli to neodporuje pandemickému zákonu. Tohle není omezení, ale zakázání skupinového sportu. Mělo-li by to být omezení, tak třeba právě testování, měření teploty, hodnocení příznaků, eventuálně dost kritizované dýchání do bavlněné roušky (záchyt téměř 80 %). Ale zákaz sportu od 2 osob venku? Vážně se nedivím, že jsou lidé naštvaní. Ale řekněme si to upřímně, čím dál jste od Prahy... Byl jsem se podívat na dovolené v Chebu. Co myslíte, že si dospělí sportovci dělají z opatření. S respirátorem na obličeji si člověk připadal jako exot. Dle mého ta opatření leckdy nemají logiku, nebo jsou opřená o chabá nebo tajná data. Ale tomu lidé nevěří, a přestávám věřit i já, a to mám z mikrobiologie zkoušku."
(Česká asociace parkouru, Sdružení sportovních svazů České republiky, SportovníListy.cz, foto: Česká asociace parkouru)
