I když se jim nejčastěji říká „tiší blázni“, přesto je rybaření právem považováno za sport a někdy i hodně náročný. My jsme zvyklí vídat rybáře tiše sedět na březích rybníků nebo přehrad a říkáme si – jakýpak sport, když se celý den ani nepohnou.

Kdo má ale rád cestopisné filmy, určitě nezapochybuje, že ulovit rybu není žádná nenáročná zábava.Když na českých řekách začne pstruhová sezona, je vidět rybáře ve vysokých botách stát uprostřed proudu, opatrně se pohybovat po hladkých kamenech a hledat to nejlepší místo, kde se krásné duhové ryby shromažďují a hledají potravu. Za takovým, místem je třeba jít často dlouhou cestu pěšky po zarostlém břehu a to už jako snadná zábava opravdu nevypadá.

Kdo se rybaření opravdu intenzivně věnuje, ten by mohl o shazování nadbytečných kil mluvit. O další vyplavování  kalorií se postarají povinné brigády při udržování čistoty vodních toků a rybníků, ochraně a přikrmování ryb a kontrole jejich stavů a zdraví.
Sportovní zápolení při rybaření obstarávají soutěže v chytání ryb a v tomto oboru máme opravdové mistry. A nejsou to jen muži. Sportovnímu rybaření se věnují také ženy a nejsou o nic méně úspěšné.
Asi nejnáročnější a nejsledovanější akcí jsou výlovy, které jsou spojeny s celou řadou povinností pro rybáře, pro které je to opravdová dřina, která se nedá nijak ošidit. Zeptejte se ale kteréhokoliv rybáře, jestli by svůj koníček vyměnil za něco jiného. Každý vám odpoví, že posezení u vody je odměnou za celoroční práci a pohled na vodní hladinu či proudící vodu, ve které probleskují hřbety nádherných ryb je jeden z nejkrásnějších na světě.

Foto © Depositphotos.com/ ljsphotography