To je právě ono dilema mezi ochránci zvířat  a jejich chovateli. Vůbec teď nemluvíme o skutečném týrání rádoby milovníků zvířat nebo těch, kteří na nich chtějí zbohatnout či jim vůbec nerozumějí.

Právě skončila Velká pardubická, na kterou se ochránci zvířat před časem zaměřili a stejně jsou na tom chrtí dostihy. Chrti jsou psí šlechtici, kteří jsou k rychlému pohybu přímo uzpůsobení svou stavbou těla a schopností sledovat kořist a vyvinout přitom velkou rychlost. Účastní se jich ponejvíce  anglická dostihová plemena. Psi při nich běží za umělou návnadou, která se pohybuje po dráze mechanicky. Velkou tradici mají chrtí dostihy v anglosaských zemích. Vyšlechtit vítěze těchto závodů vyžaduje pečlivý výběr zvířete a náročný trénink.
V České republice nemá tento sport téměř žádnou tradici, provozuje se spíše jako koníček  se zvířaty, která jsou součástí rodiny  a podle toho se s nimi zachází. U nás působí několik chovatelských dostihových klubů začleněných do ČMKU / FCI. (Českomoravská kynologická unie / Fédération Cynoloque Internationale), které se věnují kromě chovu i dostihům chrtů všech plemen.
Jelikož se ale stále více objevuje problém, jak se se zvířaty zachází, když už nejsou šampiony, kteří vydělávají peníze, je na místě se nad pojmem týrání zvířat v tomto případě vážně zamyslet. Stále více se totiž množí případy, kdy jedinci nebo organizace přivážejí do Česka vyřazené psí šampoiony, kterým hrozí smrt nebo špatné zacházení. Přestože jsou to většinou krásná, čistokrevná zvířata s rodokmeny a zdaleka ne za věkovým zenitem, svou závodní činnost už mají za sebou a jejich bývalí majitelé o ně nestojí. U nás se pak stávají členy rodin a prožijí zde ve zdraví a v pohodě ještě několik zbývajících let svého psího života.

Foto © Depositphotos.com/ modfos