Nejdřív jen měkké koryto, minuté dvě poslední branky a diskvalifikace v druhém kole obřáku v Nozawa Onsen. Pak hrozivý sen. A nakonec bolestivý špicar ve druhém kole slalomu v Šigakogenu… 

Lyžařka Kateřina Pauláthová se tak musela vrátit  z Japonska domů o berlích s podezřením na přetržený boční vaz v pravém koleni.

Začátkem druhého březnového týdne  pak byla  někde v temných mracích cestou z Tokia přes Istanbul do Vídně s plánem rovnou odtud zamířit k reprezentačnímu doktoru Beznoskovi do Benešova, kde podstoupí magnetickou rezonanci a další odborná vyšetření.

„Tamní specialista mi řekl, že mám ze dvou třetin pravděpodobně natržený boční vaz. Dostala jsem prášky proti bolesti, leduju to a pajdám o berlích. Jsem celá rozlámaná, noha je ztuhlá, ale pokud to nebude přetržené, jsem za chvíli okej,“ vzkázala Kateřina z cesty.

Při špicaru – zachycení špičkou lyže o branku – nevypnula lyže a následovalo otočení kolene i ošklivě pohmožděný kotník.

„Pořád posunovali start, až spadne mlha. Nakonec nás pustili, ale bylo pořád hnusně a stejně nebylo na rozbité trati nic vidět pod nohama,“ postěžovala si lyžařka. Do posledního plánovaného slalomu v Šigakogenu už pochopitelně nenastoupila.

Cíl japonské mise, důležité FIS body z Far East Cupu pro nasazení do světového poháru, sice díky prvnímu obřímu slalomu v Nozawa Onsen splnila. Vyjela si druhé místo a hlavně druhé nejlepší číslo kariéry 6,88, čímž se dostala na 41. místo žebříčku.

Ovšem zaplatila za to vysokou cenu. V úspěch v posledním závodě sezony v Are už je nepromění. A v žádný jiný letošní. Ta skončila. Přestože forma byla. „Co mě nezabije, to mě posílí,“ nevzdává se Kateřina.