Z Austrálie přišla zpráva: „sportování zde nabylo takových rozměrů, že vážné lidi z toho přímo jímá hrůza“. Sport se stal veřejnou neplechou v nejhorším slova smyslu. Stal se náruživostí, které se oddávají mladí i staří, bohatí i chudí a jež si každoročně vybírá nemalé oběti.

Neopatrná jízda na kole přinesla smrt generálnímu školnímu dozorci z kolonie Adelaide panu Hartleyovi. Tři cyklisté ze Sydney, kteří závodili v ujetí jedné míle na kole za dvě minuty, si přivodili těžký zápal plic.

Sport si v Austrálii vybírá ale i jiné oběti – děti a mládež. Dorůstající generace australská zesurověla jinde neslýchaným způsobem. Charakteristické v tomto ohledu je následující místo za zprávy parlamentu. „Poslanec K. O. Malley vyzval ministerského předsedu Kingstona, aby bylo dětem mladším osmi let zakázáno kouření na veřejnosti a to alespoň v pozdních nočních hodinách… Kingston však prohlásil, že v této věci nic učinit nemůže“.


Ruský cestovatel baron Korff líčí zdejší mládež následovně: „Můžete zde vidět hloučky malých chlapců vracejících se z dostihů s rukama v kapsách a dýmkou v puse, kteří hulákají a hvízdají a k tomu všemu jdou roztaženi přes celou ulici. A běda někomu z dospělých, který by se opovážil „výkvětu národa“ vynadat. I policie, která je jindy bezohledná, se mladíkům klidí z cesty. Když začaly sílit hlasy, aby fotbal a jiné sporty, spojené s velkou pozorností a povykem, byly v nedělizakázány, spojili se mladí Australané jako jeden muž a proti tomuto návrhu protestovali. Nezbývá než doufat, že mládež bude před nepříznivými vlivy, které s sebou sportování přináší, chráněna. Děti by se neměly zdržovat na sportovištích – rozumné sportování je sice chvályhodné, ale k tomu přeci není potřeba sázek, rekordů či medailí, jež jsou často vykupovány chorým tělem a neurvalým chováním.“

Napsáno podle Národních listů ze dne 25.11.1896.