Na podzim 2014 náš webový portál Sportovnilisty.cz ve spolupráci s Českou unií sportu (ČUS) a Sdružením sportovních svazů ČR (SSS ČR) uspořádal konferenci na téma financování sportu. A tak jak jsme na konferenci anoncovali, pokračujeme v mapování financování sportu, nyní sérií rozhovorů s politiky, funkcionáři, sportovci.
Sportovnilisty.cz oslovily senátora a úspěšného podnikatele Ivo Valentu:
SL: V čem je podle vašeho názoru největší nedostatek či problém současného systému financování sportu v ČR?
Těch nedostatků je celá řada. Tím nejzásadnějším je však podle mne fakt, že sport nemá vůbec nijak zajištěno „předvídatelné financování“ a jeho představitelé jsou tak doslova závislí na tom, kolik na ně při sestavování státního nebo místního rozpočtu v daném roce „zbude“. A to se podle mne musí zásadně změnit a sport si musí vydobýt zcela pevné postavení mezi výdaji veřejných rozpočtů. Není prostě možné, aby každý rok museli představitelé jednotlivých sportovních odvětví či klubů chodit s prosíkem a doslova škemrat o každou korunu. Jednak je to nedůstojné a jednak to zcela odporuje zdravému selskému rozumu. V takovém stavu totiž sportovní funkcionáři vůbec nemohou plánovat, natož rozhodovat o investicích, nezbytných opravách apod. Kromě garantované výše finančních prostředků je pak nezbytné také to, aby si sport uhájil také svoji svobodu a financování sportu nebylo přímo závislé na politické vůli či preferencích, toho či onoho funkcionáře. Sportovci by měli být suverénní a nezávislí na politické vůli či zvůli.
SL: Jak hodnotíte aktivitu ministra školství, mládeže a tělovýchovy Marcela Chládka (ČSSD), který nedávno vyzval největší sportovní organizace v ČR, jmenovitě Český olympijský výbor, Českou unii sportu, Sdružení sportovních svazů a Českou obec sokolskou, aby se podílely na vytvoření nové koncepce financování sportu?
Předně oceňuji, že koncepci sportu připravují sami sportovci a nikoliv pouze ministerští úředníci. Nicméně mám trochu pocit, že se v této debatě věnuje pozornost především „velkému sportu“, ale opomíjejí se děti a mládež a také amatérský sport na vesnicích, který se nevytratil snad už jen kvůli hrstce nadšenců a dobrovolníků. Kromě velkých svazů a reprezentace bychom tedy měli myslet také na to, jak přimět děti k tomu, aby více sportovaly, jak efektivně propojit sport s vzdělávacím systémem, a v neposlední řadě jak vytvořit systém financování masového sportu v našich městech a obcích. Znám spoustu příběhů ze Slovácka a vidím, jak těžké je najít peníze na alespoň základní opravu tělocvičny či sokolovny, jak na mnoha místech vlastně chybí dostatečné kapacity k tomu, aby si kluci po škole mohli jít někam jen tak zakopat, jaký problém je najít a udržet dostatek trenérů a jak děti motivovat sportem. A byl bych proto rád, kdyby se debata o financování sportu ubírala také tímto směrem.
SL: V návaznosti na předchozí otázku, jak hodnotíte aktivitu poslance Jiřího Holečka (ANO), který inicioval založení České ligy sportu?
Jsem rád, že se se v poslední době otázce sportu začali intenzivně věnovat členové zákonodárných sborů a jak Poslanecká sněmovna, tak Senát v tomto směru vyvíjejí spoustu aktivit. Přiznám se ale, že nevím, co si mám od vzniku „nové“ České ligy sportu slibovat. Za nejpodstatnější považuji přípravu jasné vize, kudy se má český sport ubírat a kterým oblastem se bude věnovat největší pozornost. Znovu opakuji, že pro mne je klíčové vést ke sportu děti a mládež. Jedině tak máme totiž naději, že budeme mít i v budoucnu špičkové reprezentanty. Současně je třeba diskutovat o nastavení efektivního modelu předvídatelného financování a teprve poté hledat organizační uspořádání.
SL: Poslanec Holeček (ANO) zveřejnil před časem tezi, že by měla být zřízena nová vládní agentura, která by měla řešit problematiku financování sportu v ČR. Je nutné podle vašeho názoru vytvářet další státní instituci, když existuje Ministerstvo mládeže, školství a tělovýchovy, které by mělo tuto oblast řešit?
Především sport musí mít jasně garantované peníze, na které bude mít nárok ze zákona. Jestli bude tuto oblast zastřešovat třeba nově založené Ministerstvo sportu, nebo bude sport díky provázanosti se vzdělávacím systémem i nadále součástí MŠMT, je věc další diskuse a racionálního vyhodnocení efektivity řešení. Zřizovat však nějakou neodzkoušenou vládní agenturu mně nepřipadá příliš racionální, je třeba však o všech formách vést se sportovci aktivní dialog a shodnout se s nimi na nejlepším řešení.
SL: Jak hodnotíte ministra školství, mládeže a tělovýchovy Marcela Chládka v oblasti přínosu pro český sport?
Doposud jsem neměl možnost se s panem ministrem setkat, natož s ním diskutovat o sportu. Neznám tedy zatím jeho názory, ale velmi rád se s nimi seznámím.
SL: Jakou úlohu by měl v rámci systému financování sportu v ČR hrát Český olympijský výbor?
Nejdříve musí být dítě, které má chuť se věnovat sportu, potom z něj možná bude sportovec, a když bude úspěšný, stane se reprezentantem. To je pro mne podstatné. A od toho by se podle mne měla odvíjet také role jednotlivých organizací, které se budou věnovat sportu. Roli olympijského výboru jsem vždy měl spojenou spíše s péčí i české reprezentanty. A tak by to mělo být podle mne i do budoucna.
SL: Ministr financí Andrej Babiš (ANO) koncem loňského roku přislíbil navýšit finanční prostředky pro sport o 3 miliardy korun, pakliže bude systém koncepční a transparentní. V čem podle Vašeho názoru spočívá jeho kritika současného stavu financování českého sportu, zvláště když ministr Babiš hovoří o současném stavu, který je podle jeho názoru „nekoncepční a netransparentní“?
Pan ministr bohužel nyní slibuje sportovcům peníze, které prozatím nemá, a v této souvislosti jsem přesvědčen, že je ani nezíská z dodatečných zdrojů, které očekává z rozpočtové predikce MF ČR. Domnívá se totiž, že tyto peníze vybere díky novému zdanění loterijního průmyslu. Jenže jeho lidé mu dali špatná čísla a připravili zákon, který do státní kasy nejenže nepřinese víc peněz, ale naopak rozpočet připraví o minimálně 5 miliard Kč. Navržené daňové sazby jsou pro legální firmy likvidační. České tímto zdaněním zcela zahubí a zahraniční firmy raději zůstanou v ilegalitě, protože i ty si dnes již spočítaly, že přestože by se zbavily domácí legální konkurence, vydělané peníze by jim sotva stačily na zaplacení daní a licencí. A to jim nestojí zato … Rád bych byl však optimista a věřil, že skončí doba nekvalifikovaných odhadů a nerealistických návrhů a že se nakonec podaří návrh zákona upravit tak, aby regulovaný loterijní průmysl skutečně přinášel do veřejných rozpočtů předvídatelné příjmy, které poslouží především sportovcům.
SL: Je podle vašeho názoru v pořádku, aby čeští profesionální sportovci měli zároveň pracovní (zaměstnanecké) smlouvy, jako např. tenistka Petra Kvitová, která má zaměstnaneckou smlouvu (na plný úvazek) s Ministerstvem vnitra ČR?
Tato vaše připomínka souvisí s tím, co říkám. Mám totiž pocit, že dnešní systém má v sobě zakotven spoustu přežitků a nekoncepčních zásahů. Stát by samozřejmě měl podporovat úspěšné reprezentanty, ale současně jim také nastolit férový a transparentní systém, který nebude vyžadovat po sportovcích, aby si museli vymýšlet nejrůznější administrativní a účetní kličky a "náhradní" řešení. Sport je přece především o „Fair-play“ pravidlech… Měl by se proto především přesně definovat a oddělit pojem profesionální sportovec od pojmu reprezentant. Právě reprezentant je totiž financován z mnoha zdrojů a k tomu je často navíc i státním zaměstnancem, což je velmi nepřehledné.
Ivo Valenta je od roku 1991 majitelem loterijní společnosti Synot a od října 2014 senátor za obvod č. 81 - Uherské Hradiště jako nestraník za Stranu soukromníků ČR.
Sportovnilisty.cz oslovily senátora a úspěšného podnikatele Ivo Valentu:
SL: V čem je podle vašeho názoru největší nedostatek či problém současného systému financování sportu v ČR?
Těch nedostatků je celá řada. Tím nejzásadnějším je však podle mne fakt, že sport nemá vůbec nijak zajištěno „předvídatelné financování“ a jeho představitelé jsou tak doslova závislí na tom, kolik na ně při sestavování státního nebo místního rozpočtu v daném roce „zbude“. A to se podle mne musí zásadně změnit a sport si musí vydobýt zcela pevné postavení mezi výdaji veřejných rozpočtů. Není prostě možné, aby každý rok museli představitelé jednotlivých sportovních odvětví či klubů chodit s prosíkem a doslova škemrat o každou korunu. Jednak je to nedůstojné a jednak to zcela odporuje zdravému selskému rozumu. V takovém stavu totiž sportovní funkcionáři vůbec nemohou plánovat, natož rozhodovat o investicích, nezbytných opravách apod. Kromě garantované výše finančních prostředků je pak nezbytné také to, aby si sport uhájil také svoji svobodu a financování sportu nebylo přímo závislé na politické vůli či preferencích, toho či onoho funkcionáře. Sportovci by měli být suverénní a nezávislí na politické vůli či zvůli.
SL: Jak hodnotíte aktivitu ministra školství, mládeže a tělovýchovy Marcela Chládka (ČSSD), který nedávno vyzval největší sportovní organizace v ČR, jmenovitě Český olympijský výbor, Českou unii sportu, Sdružení sportovních svazů a Českou obec sokolskou, aby se podílely na vytvoření nové koncepce financování sportu?
Předně oceňuji, že koncepci sportu připravují sami sportovci a nikoliv pouze ministerští úředníci. Nicméně mám trochu pocit, že se v této debatě věnuje pozornost především „velkému sportu“, ale opomíjejí se děti a mládež a také amatérský sport na vesnicích, který se nevytratil snad už jen kvůli hrstce nadšenců a dobrovolníků. Kromě velkých svazů a reprezentace bychom tedy měli myslet také na to, jak přimět děti k tomu, aby více sportovaly, jak efektivně propojit sport s vzdělávacím systémem, a v neposlední řadě jak vytvořit systém financování masového sportu v našich městech a obcích. Znám spoustu příběhů ze Slovácka a vidím, jak těžké je najít peníze na alespoň základní opravu tělocvičny či sokolovny, jak na mnoha místech vlastně chybí dostatečné kapacity k tomu, aby si kluci po škole mohli jít někam jen tak zakopat, jaký problém je najít a udržet dostatek trenérů a jak děti motivovat sportem. A byl bych proto rád, kdyby se debata o financování sportu ubírala také tímto směrem.
SL: V návaznosti na předchozí otázku, jak hodnotíte aktivitu poslance Jiřího Holečka (ANO), který inicioval založení České ligy sportu?
Jsem rád, že se se v poslední době otázce sportu začali intenzivně věnovat členové zákonodárných sborů a jak Poslanecká sněmovna, tak Senát v tomto směru vyvíjejí spoustu aktivit. Přiznám se ale, že nevím, co si mám od vzniku „nové“ České ligy sportu slibovat. Za nejpodstatnější považuji přípravu jasné vize, kudy se má český sport ubírat a kterým oblastem se bude věnovat největší pozornost. Znovu opakuji, že pro mne je klíčové vést ke sportu děti a mládež. Jedině tak máme totiž naději, že budeme mít i v budoucnu špičkové reprezentanty. Současně je třeba diskutovat o nastavení efektivního modelu předvídatelného financování a teprve poté hledat organizační uspořádání.
SL: Poslanec Holeček (ANO) zveřejnil před časem tezi, že by měla být zřízena nová vládní agentura, která by měla řešit problematiku financování sportu v ČR. Je nutné podle vašeho názoru vytvářet další státní instituci, když existuje Ministerstvo mládeže, školství a tělovýchovy, které by mělo tuto oblast řešit?
Především sport musí mít jasně garantované peníze, na které bude mít nárok ze zákona. Jestli bude tuto oblast zastřešovat třeba nově založené Ministerstvo sportu, nebo bude sport díky provázanosti se vzdělávacím systémem i nadále součástí MŠMT, je věc další diskuse a racionálního vyhodnocení efektivity řešení. Zřizovat však nějakou neodzkoušenou vládní agenturu mně nepřipadá příliš racionální, je třeba však o všech formách vést se sportovci aktivní dialog a shodnout se s nimi na nejlepším řešení.
SL: Jak hodnotíte ministra školství, mládeže a tělovýchovy Marcela Chládka v oblasti přínosu pro český sport?
Doposud jsem neměl možnost se s panem ministrem setkat, natož s ním diskutovat o sportu. Neznám tedy zatím jeho názory, ale velmi rád se s nimi seznámím.
SL: Jakou úlohu by měl v rámci systému financování sportu v ČR hrát Český olympijský výbor?
Nejdříve musí být dítě, které má chuť se věnovat sportu, potom z něj možná bude sportovec, a když bude úspěšný, stane se reprezentantem. To je pro mne podstatné. A od toho by se podle mne měla odvíjet také role jednotlivých organizací, které se budou věnovat sportu. Roli olympijského výboru jsem vždy měl spojenou spíše s péčí i české reprezentanty. A tak by to mělo být podle mne i do budoucna.
SL: Ministr financí Andrej Babiš (ANO) koncem loňského roku přislíbil navýšit finanční prostředky pro sport o 3 miliardy korun, pakliže bude systém koncepční a transparentní. V čem podle Vašeho názoru spočívá jeho kritika současného stavu financování českého sportu, zvláště když ministr Babiš hovoří o současném stavu, který je podle jeho názoru „nekoncepční a netransparentní“?
Pan ministr bohužel nyní slibuje sportovcům peníze, které prozatím nemá, a v této souvislosti jsem přesvědčen, že je ani nezíská z dodatečných zdrojů, které očekává z rozpočtové predikce MF ČR. Domnívá se totiž, že tyto peníze vybere díky novému zdanění loterijního průmyslu. Jenže jeho lidé mu dali špatná čísla a připravili zákon, který do státní kasy nejenže nepřinese víc peněz, ale naopak rozpočet připraví o minimálně 5 miliard Kč. Navržené daňové sazby jsou pro legální firmy likvidační. České tímto zdaněním zcela zahubí a zahraniční firmy raději zůstanou v ilegalitě, protože i ty si dnes již spočítaly, že přestože by se zbavily domácí legální konkurence, vydělané peníze by jim sotva stačily na zaplacení daní a licencí. A to jim nestojí zato … Rád bych byl však optimista a věřil, že skončí doba nekvalifikovaných odhadů a nerealistických návrhů a že se nakonec podaří návrh zákona upravit tak, aby regulovaný loterijní průmysl skutečně přinášel do veřejných rozpočtů předvídatelné příjmy, které poslouží především sportovcům.
SL: Je podle vašeho názoru v pořádku, aby čeští profesionální sportovci měli zároveň pracovní (zaměstnanecké) smlouvy, jako např. tenistka Petra Kvitová, která má zaměstnaneckou smlouvu (na plný úvazek) s Ministerstvem vnitra ČR?
Tato vaše připomínka souvisí s tím, co říkám. Mám totiž pocit, že dnešní systém má v sobě zakotven spoustu přežitků a nekoncepčních zásahů. Stát by samozřejmě měl podporovat úspěšné reprezentanty, ale současně jim také nastolit férový a transparentní systém, který nebude vyžadovat po sportovcích, aby si museli vymýšlet nejrůznější administrativní a účetní kličky a "náhradní" řešení. Sport je přece především o „Fair-play“ pravidlech… Měl by se proto především přesně definovat a oddělit pojem profesionální sportovec od pojmu reprezentant. Právě reprezentant je totiž financován z mnoha zdrojů a k tomu je často navíc i státním zaměstnancem, což je velmi nepřehledné.
Ivo Valenta je od roku 1991 majitelem loterijní společnosti Synot a od října 2014 senátor za obvod č. 81 - Uherské Hradiště jako nestraník za Stranu soukromníků ČR.
(pk,sportovnilisty.cz,foto:arch.)
