Jeden z prvních českých sportovců byl cyklistický závodník Josef Kohout (10.června 1863– 1.dubna 1946).
Patřil do rodiny továrníka Jana Kohouta, v jehož továrně v Praze na Smíchově se v roce 1880 začaly vyrábět první bicykly. Měl sedm sourozenců a většina z nich se také věnovala cyklistice. Například v rozsáhlém spisu na oslavu 20. výročí založení Českého klubu velocipedistů ČKV 1880 se doslova praví: „Všichni čtyři synové Jana Kohouta se tělem i duší věnovali našemu sportu…“
Josef Kohout dosáhl mnoha pozoruhodných vítězství doma i v cizině. V roce 1882 získal ve Vídni titul mistra Rakouska na vysokých kolech a v roce 1884 jej ve Vídni opět obhájil. Byl také mistrem alpských zemí, Čech, České ústřední jednoty velocipedistů, rekordmanem Rakouska, Německa, Ruska a světa.
Byl také v roce 1880 spoluzakladatelem cyklistického klubu „Klubu velocipedistů"na Smíchově. Klubového životase také aktivně účastnil, nejprve jako náčelník a později jako předseda „České ústřední jednoty velocipedistů". Byl redaktorem „Velocipedisty", „Cyklisty" a sportovního almanachu „Ruský velocipedista".
Jeho jméno je již dnešní generaci téměř neznámé, ale koncem devatenáctého století to bylo jméno slavné a populární nejen doma, ale i za hranicemi. Ještě na dřevěném velocipédu už v roce 1879 začal jezdit se svým bratrem Františkem. Rok poté podnikli oba bratři na těchto kolech cestu z Prahy do Plzně a pak druhou do Vídně. Na cestě byli oba Kohoutové očekáváni velkými zástupy lidí. Ve Vídni při jejich příjezdu musila policie udržovat pořádek, neboť takové dopravní stroje tehdy ještě nikdo neviděl. Josef Kohout pak dobýval jedno vítězství za druhým, a ve všech závodech byl prvním. V roce 1884 překonal německý celodenní rekord Američana Fiskeho. Tehdy ujel na silnici Hamburk - Flensburg a zpět vzdálenost 855 km.
Na prvním velkém sjezdu cyklistů v Magdeburku pronesl předseda Hindenburg první přípitek Kohoutovi mistru Rakouska. Významným výkonem Kohouta byl světový celodenní rekord v roce 1885, kdy ujel na vysokém kole v Německu za 21,31 hod. plných 400 km. Po tomto výkonu jel na kole do Paříže a Londýna a zpět do vlasti přes Francii, Švýcary a Německo. V roce 1892 vytvořil Kohout 24 hodinový rekord na nízkém kole na závodní dráze v Oděse výkonem 539.75 km. Rusové ho nazvali „králem velocipedistů".
Nějakou dobu působil v Rusku. Na univerzitě v Charkově studoval u profesora Richarda Šercla a pak v Oděse u profesora Čeňka Šercla, jeho oborem se stala srovnávací jazykověda. Procestoval Krym a Kavkaz, kde studoval jazyky tamních národů. Do Ruska se pak ještě několikrát vrátil. Mimo jiné byl i ředitelem těžební společnosti v Orenburgu. Po vypuknutí první ruské revoluce (1907) se vrátil do Evropy, do Berlína, kde působil jako učitel řečí. V Německu vydal knihu „Jak se máme učiti cizím řečem?“, která se setkala s velkým ohlasem. Z Berlína zamířil v roce 1909 do Čech, do Ústí nad Orlicí, kde mu firma Andres nabídla místo ředitele svých průmyslových podniků. Zůstal zde třináct let, pak nakrátko odjel do Dánska a Švédska. V roce 1922 se vrátil natrvalo domů do Prahy na Vinohrady, kde se nastěhoval do Římské ulice 36. Později přesídlil do Korunní ulice č. 26, rovněž na Vinohradech. Josef Kohout zemřel 1. dubna 1946. Bylo mu 83 let.
Patřil do rodiny továrníka Jana Kohouta, v jehož továrně v Praze na Smíchově se v roce 1880 začaly vyrábět první bicykly. Měl sedm sourozenců a většina z nich se také věnovala cyklistice. Například v rozsáhlém spisu na oslavu 20. výročí založení Českého klubu velocipedistů ČKV 1880 se doslova praví: „Všichni čtyři synové Jana Kohouta se tělem i duší věnovali našemu sportu…“
Josef Kohout dosáhl mnoha pozoruhodných vítězství doma i v cizině. V roce 1882 získal ve Vídni titul mistra Rakouska na vysokých kolech a v roce 1884 jej ve Vídni opět obhájil. Byl také mistrem alpských zemí, Čech, České ústřední jednoty velocipedistů, rekordmanem Rakouska, Německa, Ruska a světa.
Byl také v roce 1880 spoluzakladatelem cyklistického klubu „Klubu velocipedistů"na Smíchově. Klubového životase také aktivně účastnil, nejprve jako náčelník a později jako předseda „České ústřední jednoty velocipedistů". Byl redaktorem „Velocipedisty", „Cyklisty" a sportovního almanachu „Ruský velocipedista".
Jeho jméno je již dnešní generaci téměř neznámé, ale koncem devatenáctého století to bylo jméno slavné a populární nejen doma, ale i za hranicemi. Ještě na dřevěném velocipédu už v roce 1879 začal jezdit se svým bratrem Františkem. Rok poté podnikli oba bratři na těchto kolech cestu z Prahy do Plzně a pak druhou do Vídně. Na cestě byli oba Kohoutové očekáváni velkými zástupy lidí. Ve Vídni při jejich příjezdu musila policie udržovat pořádek, neboť takové dopravní stroje tehdy ještě nikdo neviděl. Josef Kohout pak dobýval jedno vítězství za druhým, a ve všech závodech byl prvním. V roce 1884 překonal německý celodenní rekord Američana Fiskeho. Tehdy ujel na silnici Hamburk - Flensburg a zpět vzdálenost 855 km.
Na prvním velkém sjezdu cyklistů v Magdeburku pronesl předseda Hindenburg první přípitek Kohoutovi mistru Rakouska. Významným výkonem Kohouta byl světový celodenní rekord v roce 1885, kdy ujel na vysokém kole v Německu za 21,31 hod. plných 400 km. Po tomto výkonu jel na kole do Paříže a Londýna a zpět do vlasti přes Francii, Švýcary a Německo. V roce 1892 vytvořil Kohout 24 hodinový rekord na nízkém kole na závodní dráze v Oděse výkonem 539.75 km. Rusové ho nazvali „králem velocipedistů".
Nějakou dobu působil v Rusku. Na univerzitě v Charkově studoval u profesora Richarda Šercla a pak v Oděse u profesora Čeňka Šercla, jeho oborem se stala srovnávací jazykověda. Procestoval Krym a Kavkaz, kde studoval jazyky tamních národů. Do Ruska se pak ještě několikrát vrátil. Mimo jiné byl i ředitelem těžební společnosti v Orenburgu. Po vypuknutí první ruské revoluce (1907) se vrátil do Evropy, do Berlína, kde působil jako učitel řečí. V Německu vydal knihu „Jak se máme učiti cizím řečem?“, která se setkala s velkým ohlasem. Z Berlína zamířil v roce 1909 do Čech, do Ústí nad Orlicí, kde mu firma Andres nabídla místo ředitele svých průmyslových podniků. Zůstal zde třináct let, pak nakrátko odjel do Dánska a Švédska. V roce 1922 se vrátil natrvalo domů do Prahy na Vinohrady, kde se nastěhoval do Římské ulice 36. Později přesídlil do Korunní ulice č. 26, rovněž na Vinohradech. Josef Kohout zemřel 1. dubna 1946. Bylo mu 83 let.
(kp,sportovnilisty.cz, foto arch.)
