Francouz Hervault byl odsouzen pro vraždu k trestu smrti. Nebyl vinen a k rozsudku se odvolal, ale odvolací soud rozsudek prvé instance potvrdil. Zoufalý Hervault se proto odvolal k nejvyšší instanci a v odvolání uvedl, že na jeho nejsilnější důkaz a snahu o alibi nebyl brán náležitý zřetel.

Žaloba, která obžalovaného Hervaulta vinila z vraždy, dokazovala totiž, že byl viděn v době vraždy v místě, ale Hervault tvrdil a měl svědky na to, že byl v tu dobu jinde. Vražda se stala v 8 hod. 40 min. a Hervault měl svědky, že v 7 hod. 45 min. byl v městě, vzdáleném od místa vraždy 38 km. Musil by býval těchto 38 km ujet za nejméně 55 minut, což Hervault popíral a uváděl, že je sice výborným cyklistou, ale ne závodníkem.

Hervault svůj vlastní automobil neměl a bylo zjištěno, že nájemné auto nepoužil. Autobus mezi oběma městy nejezdí a tak žaloba podezírala Hervaulta, že jako dobrý cyklista urazil tu vzdálenost za tak krátkou dobu na kole. Bylo to zlé a východisko ze situace téměř žádné, poněvadž všechny ostatní okolnosti zločinu mluvily proti Hervaultovi.

Ale jeho advokát dostal skvělý nápad. Vysvětlil soudu, že je prakticky nemožné po tak mizerných cestách ujet 38 km za 55 minut. Na důkaz svého tvrzení nabídl soudu, aby se tehdy nejlepší silničář Francie a vítěz Tour de France Roger Lapébie pokusil tuto trať ujet za stanovenou dobu a pak že již pro svého klienta nehne ani prstem.

Soud na tento návrh přistoupil a Roger Lapébie byl soudem vyzván k tomuto podivnému „startu". Ochotně vyhověl a jel. Sledoval ho soudní dvůr v autu s úředním měřičem, soudním znalcem z oboru cyklistiky, obhájcem odsouzeného a veřejným žalobcem.

Silnice nebyla dobrá, cesta vedla místy přes pole, byla nesjízdná, hotové Cross-Country, a Lapébie byl nucen často své kolo vést. Přesto jel, jak nejlépe mohl a „úřední" auto mu místy sotva stačilo. Vzdor tomu, že Lapébie podal nesporně jeden ze svých nejlepších výkonů, potřeboval na těch 38 km čas 1 hodinu a 45 minut.

Před tímto jasným důkazem se po slyšení soudních znalců z oboru cyklistiky sklonil i nejvyšší odvolací soud, rozsudek smrti nad obžalovaným zrušil a Hervaulta osvobodil. Tak zůstal tehdy temný vražedný zločin neobjasněn, ale nevinně nařčený a k smrti odsouzený cyklista byl zachráněn.