Každý tok peněz by měl mít svůj jasný postup, kritéria, myšlenku. ČOV si s tím však hlavu moc neláme. Jako podklad mu bohatě stačí systém, podle kterého peníze jednotlivým sportovním svazům a dalším organizacím prostřednictvím dotací rozděluje Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy v rámci svých dotačních programů. MŠMT podle svých kritérií, kterými jsou například úspěšnost sportu, velikost členské základny nebo zda se jedná o olympijský sport či nikoliv, pak rozdělí finanční prostředky z některého z příslušných programů. A aby to olympijský výbor neměl tak složité, tento klíč jednoduše převzal a podle něj dál přerozděluje i loterijní peníze.  

Částka na financování sportu, kterou ČOV pro rok 2014 získal prostřednictvím loterijních společností, z jejichž dvacetiprocentních odvodů loterijní daně jde 5% právě přes ČOV, činila 443.590.496 korun. Zajímavé je však postupně odkrýt, jak se s touto sumou naložilo. Už samotný začátek je totiž zajímavý.

Celých 10% z této částky si ČOV ponechává na financování vlastních aktivit a projektů. Na co konkrétně však peníze jdou, není zcela jasné. Což je u částky přibližně 44,3 milionů korun trochu zvláštní. ČOV dále přerozděluje 51% mezi sportovní svazy, a to opět podle výpočtu ze státní dotace MŠMT v následujícím poměru. Svazům z TOP 80 (vyjma hokejového a fotbalového) v roce 2014 náleželo 45%, k Českému paralympijskému výboru vloni putovalo 1%, pro Českou obec sokolskou byla připravena 2%. Když ale Sokol, kde zůstal Orel? Kde skončila Asociace školních sportovních klubů nebo Klub českých turistů? Ty taky přece podporují mládež. Čím si tedy zrovna Sokol jako jediný zasloužil takové privilegium? Zajímavé jsou i 3% z celkové částky, které ČOV rozděluje mezi ostatní sportovní svazy mimo TOP 80. I to má ale svůj háček.

Mezi odvětvími, jako je kulturistika, vodní motorismus či korfbal, která jsou veřejnosti známá, se zde vyjímá například fistball, metaná nebo livesaving. Rozhodně nic proti nim, každý sport si zaslouží podporu. Ale kde jsou tedy třeba takoví kynologové? Nebo je snad příděl omezen počtem psů? To by bylo jediné vysvětlení, protože takové psí spřežení v seznamu nechybí. A kde jsou hasiči a jejich požární sport? Ti nejsou bráni jako sportovní odvětví? Paradoxní k tomu všemu je, že třeba Fotbalová asociace získala výjimku a peníze určené na sportování mládeže může využít na odstranění škod na sportovištích způsobených povodněmi. A kdopak asi pomáhal v celé České republice následky ničivých povodní odstraňovat? Samozřejmě hasiči, nikoliv fotbalisté!

A celá tato tříprocentní suma má ještě další zajímavé pozadí. Zde už se ČOV nenechal inspirovat kritérii MŠMT, ale stanovil si vlastní. Jaká? To ví snad jen on sám. Peníze, které vybraným svazům putují, totiž mnohdy těch tří procent ani nedosahují, má to být totiž zároveň maximálně částka 1.500 korun na jedince. Součet čtyř splátek, do kterých byla během roku 2014 celková suma 443.590.496 korun rozdělena, tak nějak na konci nevychází. Stačí nahlédnout do veřejně dostupných zdrojů a je zřejmé, že reálně bylo rozděleno 437.036.000. Suma sumárum, zde máme rozdíl mezi částkou připravenou k rozdělení a skutečně rozdělenou pěkných 6.554.496 korun! Taková částka přitom znamená přímo snový rozpočet pro spoustu zdejších sportovních svazů. Kam se ale těch 6,5 milionu zatoulalo? Nebo spíš, kde zůstalo? Samozřejmě že na účtu ČOV. Když se tedy před pár dny olympijský výbor hrdě a veřejně bil v prsa, jak hospodařil dokonce se ziskem, jestlipak se v podstatě nechlubí cizím peřím?

Plénum ČOV: Olympijský výbor pracoval s přebytkovým rozpočtem

Tabulky, jakkoli můžou leckdy působit složitě, však skrývají nečekané poklady. Třeba takové propočty celkových přidělených částek na jednoho člena. Ale co když vezmete jinou proměnnou, a tou je skutečná přidělená částka na člena-mládežníka? Má jít přeci jen v prvé řadě o podporu mládeže. V tom případě by měly všechny svazy zbystřit a naučit se v tabulkách pořádně číst. Čísla z nich vyplývající jsou totiž dost alarmující a hlavně plná překvapení a paradoxů. Podle dodaných údajů o stavu členské základny k 31. 12. 2013, na jejichž základě se poté rozdělovaly jednotlivé částky pro rok 2014, vyšla mimo jiné tato zajímavá čísla.

Postavme si proti sobě několik vybraných svazů a finanční příspěvky celkem, resp. na jednoho klasického člena a konkrétně na mládežníka.

Člověk nemusí být matematický génius, aby na první pohled viděl, že tady něco nehraje. Stačí si prohlédnout a porovnat členskou základnu a vypočítaný příděl na jednoho člena-mládežníka a je jasné, že jakkoliv byla kritéria ČOV nastavena, ve prospěch mládeže to rozhodně nebylo. Jak jinak si vysvětlit, že taková metaná, která má ze všech vybraných svazů pouze něco málo přes dvě desítky sportující mládeže, dostane na každého z nich více než 12 000 korun? Co třeba porovnání biatlonu a biketrialu? Biatlon, který vykazuje čtyřnásobně více mladých členů, dostává menší příděl financí na jednoho z nich než biketrialisté? A co třeba rychlobruslaři? Ač celosvětové úspěchy slaví, byť v podstatě díky jedné, maximálně dvěma závodnicím, mezi mladými je zájemců ještě méně než biketrialistů. Ovšem na jednoho sportujícího mládežníka dostávají rychlobruslaři více než biatlonisté a biketrialisté dohromady, a to dokonce dvojnásobně!

Čísla hovoří za vše. Podle představy ČOV by se svazy měly zamyslet nad svou další propagační strategií, jak lákat mládež do svých řad. Ony by je podle všeho totiž vůbec lákat neměly. Tabulka jasně dokazuje, že čím více sportujících dětí, tím méně svaz dostane peněz. Opravdu tohle ČOV zamýšlel? Pokud ano, tak opravdu transparentnost a hlavně spravedlnost ve sportu dostává zcela jiný význam. Jak by asi taková „antikampaň“ mohla vypadat? Třeba s headliny typu „Méně dětí = více peněz!“, „Sport má plno, neobtěžujte!“, „Odhlaste se, budeme radši!“ nebo snad „Ven z trenek. A rychle!“?  

Máme se asi na co těšit, tahle hrozba je bohužel více než reálná. Jaký jiný impuls by svazy potřebovaly k tomu, aby se ozvaly? A to opravdu hlasitě? Pokud se totiž hodlají tiše smířit s tím, že dostanou aspoň něco a za to budou rádi, měly by si uvědomit, že i to něco málo nedává smysl a je to velmi draze vykoupeno.