Bývalý legendární československý hokejista Václav Nedomanský po příjezdu do Prahy v úterý 21. května 2024 pár hodin před utkáním Česko - Kanada navštívil ještě Síň slávy českého hokeje v Praze.
Po prohlédnutí expozice přiznal, že na zápasy mistrovství světa těší až je uvidí na vlastní oči a odpovídal na celou řadu dalších otázek.
Manažer výstavy Síně slávy českého hokeje Bedřich Ščerban předal Václavovi Nedomanskému dres s číslem 80 připomínajícímu mu jeho věk
To je můj dres s osmdesátkou. Přiznám se, že bych raději byl vděčný za menší kulaté číslo ...
Jsem tady v Praze celý natěšený na světový hokej
Václav Nedomanský podepisuje své fotografie pro novináře
Tady je jméno Václav Nedomanský a když se na něj klikne, zjeví se na panelu Váš životopis
Panel s životopisem Václava Nedomanského si vyhledáte v bohaté kartotéce slavných hokejistů
Do té doby Václav Nedomanský hokejový šampionát sledoval jen v televizi, ale i tak ho zaujala atmosféra jaká je v O2 areně v Praze, která je podle něj lepší než v play off NHL. Líbí se mu, jak Češi turnajem žijí. V rozhovoru s novináři v Síni slávy českého hokeje zavzpomínal také na zlatý pražský šampionát v roce 1972.
"Těším se na hokej, viděl jsem v televizi několik zápasů, jelikož se to v Americe vysílá. Atmosféra je ohromná, český národ je neuvěřitelný. Atmosféra je lepší než v NHL na většině právě probíhajících play off zápasů," uvedl někdejší vynikající nepřehlednutelný útočník s číslem 14 na zádech.
"Zájem mladých lidí vidím na ulici a kolem stadionu. To množství mladých lidí a dětí je neuvěřitelné. To je velmi zajímavé nejen pro mě, ale jistě pro celý svět," prohlásil člen Síně slávy českého hokeje v expozici, která je této Síni věnována.
S československou reprezentací v roce 1972 ukončil třiadvacetileté čekání na světové hokejové zlato.
"Tehdy to bylo také bouřlivé, ale ne tak jako teď. Měli jsme velmi silný tým a věřili jsme si. Tým se budoval velmi dlouho, takže se víceméně očekávalo, že uděláme dobrý výsledek. Je to velmi dávno, všechny věci se tak strašně změnily, že srovnávat se současností se to nedá," konstatoval rodák z Hodonína, která v březnu 2024 oslavil osmdesáté narozeniny.
"Nijak zvlášť jsem to neoslavil, na oslavy nejsem, ani moje žena. Jsem rád, že jsem zdravotně tam, kde jsem," komentoval nejlepší střelec v historii české i československé reprezentace, kterých on sám proměnil 163.
"Zakládal jsem v Las Vegas hokejový klub. Spolu s asi dalšími 10 lidmi jsme vybrali hráče, kteří za šest let vyhráli Stanley Cup v roce 2023. To byla moje poslední organizovaná činnost pro hokej, ale to už mi bylo tehdy 75. Nyní již nejsem už součástí žádné organizace," řekl Nedomanský.
"S manželkou si užíváme jako každý, když jsme spolu dlouho. Naplňuje mě pořád zájem o hokej, jak se vyvíjí, jak se mění. Pořád v televizi hokej sleduji a někdy i tři zápasy denně, když mám možnost. Play off zápasy NHL jsou vynikající," připomenul někdejší útočník Slovanu Bratislava, který po emigraci v roce 1974 hrál v NHL v dresech Detroitu, St. Louis a New York Rangers.
Hrál jste nejenom hokej, ale stejně jako hokejový reprezentant Vlastimil Bubník jste také hrál fotbal. Dokonce jste odehrál jedno prvoligové utkání a dal dokonce gól?
"To je pravda. Trenér Vengloš mne tehdy nominoval do týmu Slovanu Bratislava a to jedno utkání jsem skutečně odehrál, ale branku jsem nedal."
Hrál jste také tenis, který mimo jiných hrál z hokejistů skvěle i Jozef Golonka, který vyhrál Pardubickou juniorku. Jak se vám v tenise dařilo?
"Ano, tenis jsem také hrál, ale v Pardubicích jsem ten juniorský turnaj, jako se to podařilo hokejistovi Golonkovi, nevyhrál, ale zato jsem tam vyhrál jedno utklání nad Janem Kodešem, což považuji za velký úspěch. Měl jsem několikrát příležitost si při setkání s Janem Kodešem na to utkání ze šedesátých let minulého století připomenout. Tehdy to nebylo nic mimořádného, že se sportovci věnovali více sportům. Kromě hokeje, fotbalu a tenisu jsem se věnoval ještě basketbalu a atletice. Ta všestrannost se hodila. Studoval jsem na vysoké škole na pedagogické fakultě biologii a tělesnou výchovu, ale učitelem jsem se nestal."
Váš spoluhráč z reprezentace Jan Havel nedávno zavzpomínal, že ještě hrál hokej v Praze na Štvanici, kde se asi před padesáti lety uvažovalo, že na tomto zimním stadionu bude Síň slávy československého hokeje. Při té příležitosti dokonce společně s Františkem Tikalem a s nějakým tehdejším politikem poklepávali na základní kámen toho hokejového muzea. Vy jste ještě také hrál hokej na Štvanici?
"Ano hrál jsem tam se Slovanem Bratislava, protože za jiný československý klub než za Slovan jsem nehrál. To, že tam mělo být hokejové muzeum, jsem nevěděl a je to škoda, že ten stadion, kde se odehrávala historie československého hokeje, byl zbouraný."
Před rozhovorem s novináři si za doprovodu bývalého hokejisty a nyní manažera výstavy Bedřicha Ščerbana prohlédl Václav Nedomanský nové prostory Síně slávy v ulici Nekázanka, kam se přestěhovala z Galerie Harfa.
"Viděl jsem starou síň na Harfě. Ta byla větší, rozsáhlejší a bylo tam i víc věcí. Tato je zajímavější v tom, že modernými prostředky osloví mladé lidi. Je možné pomocí zobrazovací techniky více sledovat hokejové hvězdy minulosti," řekl Václav Nedomanský.
Líbil se vám článek? Máte k němu nějakou připomínku nebo zajímá vás diskuse k němu? Více na facebookovém profilu webu SportovníListy.cz zde.
Po prohlédnutí expozice přiznal, že na zápasy mistrovství světa těší až je uvidí na vlastní oči a odpovídal na celou řadu dalších otázek.
Do té doby Václav Nedomanský hokejový šampionát sledoval jen v televizi, ale i tak ho zaujala atmosféra jaká je v O2 areně v Praze, která je podle něj lepší než v play off NHL. Líbí se mu, jak Češi turnajem žijí. V rozhovoru s novináři v Síni slávy českého hokeje zavzpomínal také na zlatý pražský šampionát v roce 1972.
Jak říkám ...
"Těším se na hokej, viděl jsem v televizi několik zápasů, jelikož se to v Americe vysílá. Atmosféra je ohromná, český národ je neuvěřitelný. Atmosféra je lepší než v NHL na většině právě probíhajících play off zápasů," uvedl někdejší vynikající nepřehlednutelný útočník s číslem 14 na zádech.
"Zájem mladých lidí vidím na ulici a kolem stadionu. To množství mladých lidí a dětí je neuvěřitelné. To je velmi zajímavé nejen pro mě, ale jistě pro celý svět," prohlásil člen Síně slávy českého hokeje v expozici, která je této Síni věnována.
S československou reprezentací v roce 1972 ukončil třiadvacetileté čekání na světové hokejové zlato.
Jak říkám ...
"Tehdy to bylo také bouřlivé, ale ne tak jako teď. Měli jsme velmi silný tým a věřili jsme si. Tým se budoval velmi dlouho, takže se víceméně očekávalo, že uděláme dobrý výsledek. Je to velmi dávno, všechny věci se tak strašně změnily, že srovnávat se současností se to nedá," konstatoval rodák z Hodonína, která v březnu 2024 oslavil osmdesáté narozeniny. "Nijak zvlášť jsem to neoslavil, na oslavy nejsem, ani moje žena. Jsem rád, že jsem zdravotně tam, kde jsem," komentoval nejlepší střelec v historii české i československé reprezentace, kterých on sám proměnil 163.
"Zakládal jsem v Las Vegas hokejový klub. Spolu s asi dalšími 10 lidmi jsme vybrali hráče, kteří za šest let vyhráli Stanley Cup v roce 2023. To byla moje poslední organizovaná činnost pro hokej, ale to už mi bylo tehdy 75. Nyní již nejsem už součástí žádné organizace," řekl Nedomanský.
"S manželkou si užíváme jako každý, když jsme spolu dlouho. Naplňuje mě pořád zájem o hokej, jak se vyvíjí, jak se mění. Pořád v televizi hokej sleduji a někdy i tři zápasy denně, když mám možnost. Play off zápasy NHL jsou vynikající," připomenul někdejší útočník Slovanu Bratislava, který po emigraci v roce 1974 hrál v NHL v dresech Detroitu, St. Louis a New York Rangers.
Hrál jste nejenom hokej, ale stejně jako hokejový reprezentant Vlastimil Bubník jste také hrál fotbal. Dokonce jste odehrál jedno prvoligové utkání a dal dokonce gól?
"To je pravda. Trenér Vengloš mne tehdy nominoval do týmu Slovanu Bratislava a to jedno utkání jsem skutečně odehrál, ale branku jsem nedal."
Hrál jste také tenis, který mimo jiných hrál z hokejistů skvěle i Jozef Golonka, který vyhrál Pardubickou juniorku. Jak se vám v tenise dařilo?
"Ano, tenis jsem také hrál, ale v Pardubicích jsem ten juniorský turnaj, jako se to podařilo hokejistovi Golonkovi, nevyhrál, ale zato jsem tam vyhrál jedno utklání nad Janem Kodešem, což považuji za velký úspěch. Měl jsem několikrát příležitost si při setkání s Janem Kodešem na to utkání ze šedesátých let minulého století připomenout. Tehdy to nebylo nic mimořádného, že se sportovci věnovali více sportům. Kromě hokeje, fotbalu a tenisu jsem se věnoval ještě basketbalu a atletice. Ta všestrannost se hodila. Studoval jsem na vysoké škole na pedagogické fakultě biologii a tělesnou výchovu, ale učitelem jsem se nestal."
Váš spoluhráč z reprezentace Jan Havel nedávno zavzpomínal, že ještě hrál hokej v Praze na Štvanici, kde se asi před padesáti lety uvažovalo, že na tomto zimním stadionu bude Síň slávy československého hokeje. Při té příležitosti dokonce společně s Františkem Tikalem a s nějakým tehdejším politikem poklepávali na základní kámen toho hokejového muzea. Vy jste ještě také hrál hokej na Štvanici?
"Ano hrál jsem tam se Slovanem Bratislava, protože za jiný československý klub než za Slovan jsem nehrál. To, že tam mělo být hokejové muzeum, jsem nevěděl a je to škoda, že ten stadion, kde se odehrávala historie československého hokeje, byl zbouraný."
Před rozhovorem s novináři si za doprovodu bývalého hokejisty a nyní manažera výstavy Bedřicha Ščerbana prohlédl Václav Nedomanský nové prostory Síně slávy v ulici Nekázanka, kam se přestěhovala z Galerie Harfa.
"Viděl jsem starou síň na Harfě. Ta byla větší, rozsáhlejší a bylo tam i víc věcí. Tato je zajímavější v tom, že modernými prostředky osloví mladé lidi. Je možné pomocí zobrazovací techniky více sledovat hokejové hvězdy minulosti," řekl Václav Nedomanský.
Líbil se vám článek? Máte k němu nějakou připomínku nebo zajímá vás diskuse k němu? Více na facebookovém profilu webu SportovníListy.cz zde.
(Petr Skála pro SportovníListy.cz, foto a koláž: Petr Skála)
Email
Tisk
