Základ biatlonu sahá do velmi dávné minulosti. To z čeho vznikl, můžeme nalézt v lovu a později i ve vojenství. Nejstarší dochované grafické znázornění o střelbě za pohybu na lyžích (nebo také na sněžnicích), které se nacházejí nejen v Evropě, ale také v Severní Americe i v Asii, pochází z doby tři tisíce let před naším letopočtem.
Za jakousi přímou kolébku biatlonu můžeme považovat Norsko, kde se v roce 1776 uskutečnil první závod v tomto sportovním odvětví. Zajímavostí jistě je, že mezi sebou tehdy závodili norští a švédští strážci hranic. I v 19. století se pravidelně pořádaly biatlonové závody (ve Skandinávii, Německu i jinde v Evropě). 20. století ukázalo biatlon jako vojenský sport, když se v roce 1902 poprvé uskutečnil závod vojenských hlídek v Německu. V roce 1912 pak proběhl první závod jednotlivců ve sportovním pojetí, jaké známe i dnes.
Olympijská historie biatlonu se začala psát v roce 1924 na prvních zimních olympijských hrách v Chamonix. Zde se uskutečnil závod vojenských hlídek jako ukázkový a exhibiční sport. V tomto postavení se biatlon objevoval na olympijských hrách až do roku 1948. Definitivně zakotvil biatlon v programu olympijských her v roce 1960, kdy se na VIII. ZOH ve Squaw Valley v USA běžel individuální závod na 20 km.
Perličkou z dnešního pohledu je, že se v té době ke střelbě užívala velkorážná puška a vzdálenost terčů na střelnici byla 250 m, 200 m a 100 m na střelbu v leže a 100 m na střelbu ve stoje. Do roku 1958 se při závodech používala ke střelbě kulovnice nebo karabina a vzdálenost terčů na střelnici mohla být od 100 m do 300 m. Rok 1958 je také rokem, kdy byl v biatlonu poprvé udělen titul mistra světa. Šampionát měl premiéru v Saalfeldenu v Rakousku.
Zlomovým „biatlonovým“ rokem byl rok 1977. Tehdy totiž byla na kongresu UIPMB výrazně změněna pravidla do té podoby, v jaké je známe i my dnes. Začalo se střílet malorážnou puškou na vzdálenost „pouhých“ 50 m. Biatlon tak mohl otevřít své brány široké sportovní veřejnosti. O rok později se uskutečnilo první mistrovství světa v malorážném biatlonu, které hostil rakouský Hochfielzen. Zde se poprvé závodníci „popasovali“ ve štafetách se sklopnými kovovými terči. V tom samém roce byl také zaveden Světový pohár v biatlonu.
Do roku 1985 se běhalo na lyžích klasickým způsobem ve vyznačené stopě. V tomto roce se ale oficiálně začala používat technika bruslení (volná technika). V roce 1993 se oddělením od UIPMB ustanovila IBU, mezinárodní unie biatlonu.
Biatlon zažil na cestě do současné podoby závodů různé etapy. Jednou takovou byl i Sokolský závod branné zdatnosti. Mezi prvky závodu patřilo i plížení na lyžích, hod granátem na cíl a také střelba.
Za jakousi přímou kolébku biatlonu můžeme považovat Norsko, kde se v roce 1776 uskutečnil první závod v tomto sportovním odvětví. Zajímavostí jistě je, že mezi sebou tehdy závodili norští a švédští strážci hranic. I v 19. století se pravidelně pořádaly biatlonové závody (ve Skandinávii, Německu i jinde v Evropě). 20. století ukázalo biatlon jako vojenský sport, když se v roce 1902 poprvé uskutečnil závod vojenských hlídek v Německu. V roce 1912 pak proběhl první závod jednotlivců ve sportovním pojetí, jaké známe i dnes.
Olympijská historie biatlonu se začala psát v roce 1924 na prvních zimních olympijských hrách v Chamonix. Zde se uskutečnil závod vojenských hlídek jako ukázkový a exhibiční sport. V tomto postavení se biatlon objevoval na olympijských hrách až do roku 1948. Definitivně zakotvil biatlon v programu olympijských her v roce 1960, kdy se na VIII. ZOH ve Squaw Valley v USA běžel individuální závod na 20 km.
Perličkou z dnešního pohledu je, že se v té době ke střelbě užívala velkorážná puška a vzdálenost terčů na střelnici byla 250 m, 200 m a 100 m na střelbu v leže a 100 m na střelbu ve stoje. Do roku 1958 se při závodech používala ke střelbě kulovnice nebo karabina a vzdálenost terčů na střelnici mohla být od 100 m do 300 m. Rok 1958 je také rokem, kdy byl v biatlonu poprvé udělen titul mistra světa. Šampionát měl premiéru v Saalfeldenu v Rakousku.
Zlomovým „biatlonovým“ rokem byl rok 1977. Tehdy totiž byla na kongresu UIPMB výrazně změněna pravidla do té podoby, v jaké je známe i my dnes. Začalo se střílet malorážnou puškou na vzdálenost „pouhých“ 50 m. Biatlon tak mohl otevřít své brány široké sportovní veřejnosti. O rok později se uskutečnilo první mistrovství světa v malorážném biatlonu, které hostil rakouský Hochfielzen. Zde se poprvé závodníci „popasovali“ ve štafetách se sklopnými kovovými terči. V tom samém roce byl také zaveden Světový pohár v biatlonu.
Do roku 1985 se běhalo na lyžích klasickým způsobem ve vyznačené stopě. V tomto roce se ale oficiálně začala používat technika bruslení (volná technika). V roce 1993 se oddělením od UIPMB ustanovila IBU, mezinárodní unie biatlonu.
Biatlon zažil na cestě do současné podoby závodů různé etapy. Jednou takovou byl i Sokolský závod branné zdatnosti. Mezi prvky závodu patřilo i plížení na lyžích, hod granátem na cíl a také střelba.
(kp,sportovnilisty.cz, foto arch.)
Email
Tisk
