Jaký je národní sport Čechů? Jsou jen dva sporty, které si mohou dělat nárok na toto čestné označení. Fotbal a lední hokej. Oba jsou u nás tak populární, že jeden by byl právem uražen, kdybychom přiznali tomu druhému epithetonornans „národní“.
Jde vlastně jen o to, jaké kritérium vezmeme za základ svého posouzení. Máme-li na mysli rozšířenost, je jím jistě kopaná. Vezmeme-li však jako měřítko absolutní hodnotu sportovní úrovně a relativní úspěšnost ve světovém měřítku, musíme prohlásit: Hokej je naším národním sportem!
Není sice tak rozšířený jako kopaná, ale to proto, že jej nelze všude hrát celý rok a proto, že je o hodně nákladnější pro kluby i jednotlivce.
Je to ale sport, který svým vzruchem a svými nároky na inteligenci, pohotovost, bojovnost, tělesnou zdatnost, rychlost myšlení a na kolektivní soudržnost je snad sportem nejobtížnějším ze všech. A sláva Čechům, že vynikají v tomto odvětví sportu, které žádá od svých vyznavačů vlastnosti, které dnes rozhodují a čím dál tím víc budou rozhodovat ve vířivém zmatku současného moderního životního tempa.
Češi, jakmile se pořádně naučili pravidlům kanadského hokeje, hned se v něm dostali na špičku Evropy a později i světa. A co je nejkrásnější, nikdy z této špičky neklesli a jsou na ní i dnes. I česká kopaná měla své místo na světovém slunci, ale český hokej je měl a nepřetržitě má dosud. Proto sláva českému hokeji!
Takto by to ze sebe vychrlil každý hokejista a každý správný fanoušek. Tak by asi obhajovali přednosti hokeje proti kopané i ostatní, kdyby právě na jaře, v létě a na podzim sami ten fotbal nehráli nebo mu nefandili. Ale bez nadsázek, dnes stejně jako před 100 lety, mají slova „český hokej" váhu zlata a jejich cena nebyla nikdy znehodnocena tak, aby nebyla vyslovována s úctou na kterémkoli hřišti a v kterékoli světové sportovní redakci.
Češi, ať žili v jakémkoli státoprávním útvaru, byli od roku 1911 a jsou dodnes hokejovou velmocí v Evropě a na světě. Jsou to silná slova, ale jsou pravdivá. A tak se pojďme podívat, jak se rodila historie a sláva českého ledního hokeje a jakých úspěchů se dosáhlo.
Musíme se vrátit o více jak sto let zpět, abychom viděli na prahu roku 1909 v kavárně „U Karla IV." stolní společnost mladých sportovců, kteří se se zájmem z obrázkových časopisů dovídají, že kanadští studenti studující v Cambridge a Oxfordu hrají zvláštní hru na ledě, odlišnou od bandy, které bylo pěstováno u nás. Hru s jinými, dlouhými a plochými holemi a nikoli s míčkem, nýbrž s plochou gumovou destičkou. A že také v tomto divném sportu byl vypsán mezinárodní turnaj v Chamonix, přímo pod sněžnými úbočími Mont Blanku.
A tato stolní společnost v bílých dresech pražské Slavie, s její slavnou pěticípou hvězdou na prsou, se statečně vydala do Chamonix, netušíc, že se tam nakazí bacilem kanadského hokeje, který zavleče odtamtud domů, aby se zde po letech tak strašlivě rozmohl.
Místo tréninku měli s sebou jen touhu znát aspoň přibližně pravidla. Přišli, viděli a nejprve nakoupili kanadské hokejky. A prohráli ovšem všechny zápasy, ač měli v poli často převahu. To proto, že si vůbec neuměli s pukem na hřišti poradit. Ale hned při cestě domů z tohoto turnaje se stavěli v Les Avants a tam porazili v prvém historickém mezinárodním zápase tamní klub ve hře, jejíž pravidla předtýdnem vůbec neznali a kterou předtím nikdy ani nespatřili. Dr. Gruss, Fleischmann, Vindyš, Pallauš a ostatní průkopníci se vrátili domů a přinesli do Čech tuto kanadskou nákazu.
Těžko mohl někdo z těch několika nadšenců, kteří v Praze v únoru r. 1909 za pěkného mrazíku přihlíželi novému hokejovému stylu, který koncem ledna přivezli naši hokejisté z turnaje v Chamonix, předpokládat jeho velký rozmach u nás. S podivem se dívali na to, že místo míčkem se hraje gumovým kotoučem, s nímž hráči pracně zápolí, hraje se dlouhými těžko ovládatelnými holemi, se zcela jiným zaoblením proti bandyovým, a s úžasem také komentovali nepatrné rozměry branek i podivné pravidlo, které dovoluje hrát i za brankou, dále mantinely, od nichž se puk divně odrážel, takže postranní auty odpadly.
V Čechách byli hokejisté příliš uvyklí té kulaté kůži, ať už ji proháněli na zeleném či nezeleném trávníku, na pískových tenisových dvorcích nebo po hladké lední ploše. Hokej s míčkem hráli tehdy fotbalisté a tenisté. Ti si vždy věděli s míčkem rady, dovedli jej technicky bezvadně ovládat a také střelba nebyla pro ně španělskou vesnicí. V novém kanadském stylu, při hře kotoučem či pukem bylo daleko těžší zvládnutí techniky hry dlouhou kanadskou holí a střelba, ta byla kamenem úrazu pro každého.
Pak tu byla ještě jedna věc, která neslibovala moc naděje v rozvoji kanady u nás. Byla to nevyhnutelná podmínka pro pěstování tohoto sportu: led a zas led! Jaké výhody a přednosti měl u nás tehdy bandy hokej? Při neustálé závislosti na rozmarech královny Zimy hrál se u nás na podzim, v zimě i na jaře na zemi, a když umrzlo, zápasy se prostě přenesly na led. Nedůvěra ke kanadě nebyla ostatně z počátku jen u nás, také v jiných zemích ještě dlouho zůstávali věrni bandy hokeji (Dánsko, Švédsko a Německo). Stejně jako u nás se zde i v pozdějších letechhrálo oběma způsoby. Není proto divu, že se v našem sportovním tisku objevily články o tom, zda hrát míčem či pukem. A tak se rozvíjely kritické debaty o přednostech, výhodách i nevýhodách obou stylů.
Kdo ví, jak by to bylo s kanadou u nás dopadlo bez brzkých a opravdu překvapujících úspěchů našich hokejistů v nejbližších letech. Bez určitých předpokladů by ale tato nečekaná vítězství v mistrovstvích Evropy nebyla. Fotbalisté a tenisté si přinášeli do hokeje mnohé cenné vlastnosti z kopané i tenisu. Tradiční jejich talent pro míčové hry spojoval se v hokeji s jejich zkušenostmi z těchto sportů, s jejich smyslem pro kombinaci, spolupráci celku, s nadšením, obětavostí a patřičnou dávkou tvrdosti. Tyto vlastnosti nahrazovaly jim nedostatek průpravy na ledě a tréninku před těžkými zápasy. Je jisté, že u nás jejich úspěchy přispěly velmi mnoho k zakotvení gumového kotouče místo míčku a byly vzpruhou, aby přes nepříznivé podmínky pro rozvoj kanadského hokeje se mu věnovali další a další příslušníci mladé generace.
V prvém roce po Chamonix nebyla nákaza kanadským hokejem ještě tak silná, aby plně propukla v roce 1910, kdy bylo Mezinárodní ligou ledního hokeje uspořádáno právě ve shora uvedeném Les Avants prvé mistrovství Evropy. Tady se Češi ještě nezúčastnili, asi ani ne tak pro nedostatek odvahy, ale spíš peněz.
Zato už příští rok 1911 se stal počátkem naší hokejové slávy, ale o tom až příště.
(kp, sportovnilisty.cz,foto arch.)
