Alpské etapy jsou na Tour de France těžkou zkouškou pro všechny závodníky v pelotonu. Těžko si dnes dovedeme představit, že by se daly tyto horské etapy zdolat bez použití převodů na kole. Přesto tomu tak bylo a do historie Tour de France se rok 1933 zapsal tím, že měnitelné převody byly zakázány.
Počátky jízdního kola jako dopravního prostředku sahají do začátku 19. století. Základním materiálem bylo dřevo. Na dřevěném rámu byla umístěna dvě dřevěná kola a poduška, která měla představovat sedadlo. Jezdec tento stroj poháněl tak, že se nohama odrážel o zem. První takovéto kolo sestrojil v roce 1813 německý baron Karl Wilhelm Friedrich Christian Ludwig Drais von Sauerbronn a vynález byl pojmenován „draisina“.
Za 120 let, tedy do roku 1933, vývoj kola značně pokročil a zdokonalení tak významné, jako jsou měnitelné převody, už bylo používané a pronikalo i do závodnictví. Nejjednodušší formou měnitelného převodu, užívanou skoro jen v závodech, bylo zadní kolo, které mělo po pravé i levé straně převodové kolečko. Před kopcem závodník slezl, vyjmul kolo z vidlice a obrátil je tak, že větší převodní kolečko bylo v činnosti, čili mělo menší převod.
To nebyla ovšem pravá forma měnitelných převodů, jejímž podstatným rysem je, že můžeme během jízdy pouhým posunutím páčky na rámu kola změnit převod. Ale i tento druh měnitelných převodů již v té době vnikl do závodní praxe, měl úspěch a došel uznání u závodníků i kritiků.
Měnitelné převody byly použity v roce 1932 při mistrovství světa (silničním) v Itálii. V roce 1933 však byly při Tour de France zakázány. Pořadatelé usoudili, že skutečný atlet musí všude vystačit s jedním převodem. Vývoj se však zastavit nedá a měnitelné převody na kolech se staly samozřejmostí. Pro dokreslení tehdejších debat můžeme citovat jedno zdůvodnění pro používání měnitelných převodů.
„Analogie automobilu je přesvědčivá; jestliže pro automobil, který má nadbytek koňských sil, jest měna rychlosti nutná, aby motor pracoval vždy v optimálních obrátkách, je to tím nutnější u kola, neboť i cyklista se svými omezenými silami musí vždy pracovat v optimálních otáčkách pedálů.“
Počátky jízdního kola jako dopravního prostředku sahají do začátku 19. století. Základním materiálem bylo dřevo. Na dřevěném rámu byla umístěna dvě dřevěná kola a poduška, která měla představovat sedadlo. Jezdec tento stroj poháněl tak, že se nohama odrážel o zem. První takovéto kolo sestrojil v roce 1813 německý baron Karl Wilhelm Friedrich Christian Ludwig Drais von Sauerbronn a vynález byl pojmenován „draisina“.
Za 120 let, tedy do roku 1933, vývoj kola značně pokročil a zdokonalení tak významné, jako jsou měnitelné převody, už bylo používané a pronikalo i do závodnictví. Nejjednodušší formou měnitelného převodu, užívanou skoro jen v závodech, bylo zadní kolo, které mělo po pravé i levé straně převodové kolečko. Před kopcem závodník slezl, vyjmul kolo z vidlice a obrátil je tak, že větší převodní kolečko bylo v činnosti, čili mělo menší převod.
To nebyla ovšem pravá forma měnitelných převodů, jejímž podstatným rysem je, že můžeme během jízdy pouhým posunutím páčky na rámu kola změnit převod. Ale i tento druh měnitelných převodů již v té době vnikl do závodní praxe, měl úspěch a došel uznání u závodníků i kritiků.
Měnitelné převody byly použity v roce 1932 při mistrovství světa (silničním) v Itálii. V roce 1933 však byly při Tour de France zakázány. Pořadatelé usoudili, že skutečný atlet musí všude vystačit s jedním převodem. Vývoj se však zastavit nedá a měnitelné převody na kolech se staly samozřejmostí. Pro dokreslení tehdejších debat můžeme citovat jedno zdůvodnění pro používání měnitelných převodů.
„Analogie automobilu je přesvědčivá; jestliže pro automobil, který má nadbytek koňských sil, jest měna rychlosti nutná, aby motor pracoval vždy v optimálních obrátkách, je to tím nutnější u kola, neboť i cyklista se svými omezenými silami musí vždy pracovat v optimálních otáčkách pedálů.“
(kp, sportovnilisty.cz,foto: arch.)
Email
Tisk
