Zdeněk Ertl: Málo pohybu – největší problém naší společnosti

Největší problém se jak u nás, tak i v dalších vyspělých státech ukazuje u dětí a mládeže. Epidemie koronaviru tento proces ještě urychlila. Celosvětově jsou přijímána různá opatření a doporučení. Za takové základní lze považovat „Doporučení Světové zdravotnické organizace (WHO) pro oblast fyzických aktivit člověka“.

Je pochopitelné, že se k problematice fyzické aktivity člověka v poslední době vyjadřuje stále více lidí, odborníků z různých oblastí společenského života. Obezitolog upozorňuje, že nedostatek pohybu je zásadní příčinou zvyšujícího se počtu obézních lidí, kardiolog nabádá k pohybu v zájmu zdravého vývoje srdečního svalu a oběhového systému, diabetolog nám vysvětlí, jak nedostatek pohybu zvyšuje riziko onemocněním cukrovkou 2. typu, ortoped si je jistý, že vyvážená fyzická aktivita je podmínkou potřebného vývoje podpůrného a pohybového aparátu, neurolog spojuje dostatek pohybu s optimálním rozvojem centrální nervové soustavy, psycholog se zamýšlí nad kauzalitou fyzické aktivity a kognitivních schopností člověka, psychiatr nemá pochyb o příznivém vlivu fyzické aktivity při léčbě některých duševních nemocí, sociolog hovoří o zhoršování prosociálního chování dětí v důsledku nedostatku jejich přirozených fyzických aktivit, pedagog ví, že s nedostatkem pohybu souvisí klesající úroveň soustředění a pozornosti, atd., atd.  

Většinou se ale všichni shodují v tom, že fyzická aktivita je nezbytná pro zdravý vývoj člověka a její nedostatek způsobuje mnoho, převážně zdravotních problémů.

Je smutnou skutečností, že všechna tato alarmující varování přicházejí jaksi opožděně a jen reagují na neutěšenou realitu, kterou je snižující se podíl fyzické aktivity v denním režimu člověka, a to zvláště v bohatších a ekonomicky vyspělejších zemích. Také mě zaujalo, že v některých částech světa se už začínají vážně zabývat nepříjemnou predikcí, že nedostatek fyzických aktivit bude mít za následek zkracující se délku života, a to i při stále efektivnější zdravotní péči.

Je nesporné, že podíl fyzických aktivit v životě člověka se snižuje nejen u nás, ale i na celé planetě, což negativně ovlivňuje životy a soužití několika miliard obyvatel zeměkoule. Pátral jsem po nějakém zobecňujícím pohledu na význam fyzických aktivit člověka a našel jsem ho právě u Světové zdravotnické organizace (WHO), v dnešním globalizovaném světě jistě vrcholné autority.

WHO definuje fyzickou aktivitu jako jakýkoli tělesný pohyb způsobený kosterním svalstvem, který vyžaduje vynaložení energie. Fyzickou aktivitou se rozumí veškerý pohyb včetně pohybu ve volném čase, pro dopravu z místa na místo nebo jako součást pracovní činnosti. Mírná i intenzivní fyzická aktivita zlepšuje zdraví. Mezi oblíbené způsoby, jak být aktivní, patří chůze, jízda na kole, sportování, aktivní odpočinek a hra. Tyto činnosti lze provozovat na jakékoliv úrovni.

K zásadním zobecněným faktům patří tato:

• celosvětově jeden ze čtyř dospělých nedodržuje doporučenou úroveň fyzické aktivity;

• až pěti milionům úmrtí ročně by se dalo zabránit, kdyby byla světová populace aktivnější;

• lidé, kteří nejsou dostatečně aktivní, mají o 20 – 30 % vyšší riziko úmrtí ve srovnání s lidmi, kteří dostatečně aktivní jsou;

• více jak 80 % světové populace dospívajících je nedostatečně fyzicky aktivních!

WHO poskytuje různým věkovým a specifickým skupinám lidí podrobná doporučení, kolik fyzické aktivity je potřeba pro dobré zdraví.

Postupně bych vás rád s těmito doporučeními stručně seznámil. Dnes se zaměřím na děti a dospívající mládež. 

Kojenci (do 1 roku) během jednoho dne (24 hodin)

• měli by být fyzicky aktivní několikrát denně různými způsoby, zejména prostřednictvím interaktivní hry na podlaze. Pro ty, kteří ještě nejsou mobilní, to zahrnuje nejméně 30 minut vleže na břiše (pasení koníčků) rozložených do celého dne, když jsou vzhůru;

• neměli by být připoutáni déle než jednu hodinu v kuse (např. kočárky, vysoké stoličky nebo připoutáni na záda pečovatelky/e v nosítku);

• neměli by trávit žádný čas u obrazovek či monitorů;

• když sedí, měli by být povzbuzeni čtením a vyprávěním příběhů s pečovatelkou/em;

• měli by mít 14 – 17 hodin (ve věku 0 – 3 měsíce) nebo 12 – 16 hodin (ve věku 4 – 11 měsíců) dobrého kvalitního spánku, včetně zdřímnutí.

Děti ve věku 1 – 2 roky během jednoho dne (24 hodin)

• měly by strávit alespoň 180 minut rozmanitými typy fyzické aktivity různé intenzity, včetně mírné až intenzivní fyzické aktivity, rozložené do celého dne;

• neměly by být připoutané déle než jednu hodinu v kuse (např. kočárky, vysoké stoličky nebo připoutané na záda pečovatelky/e v nosítku) nebo sedět delší dobu:

• pro jednoleté děti není doporučeno trávit čas u obrazovek (sledování televize nebo videí),

• pro dvouleté děti by čas strávený sezením u obrazovky neměl být delší než jedna hodina;

• když sedí, měly by být povzbuzené čtením a vyprávěním příběhů s pečovatelkou/em;

• měly by mít 11 – 14 hodin dobrého kvalitního spánku, včetně zdřímnutí, s pravidelným režimem usínání a buzení.

Děti ve věku 3 – 4 roky během jednoho dne (24 hodin)

• měly by strávit alespoň 180 minut různými typy fyzické aktivity různé intenzity, z nichž je nejméně 60 minut mírné až intenzivní fyzické aktivity, rozložené do celého dne;

• neměly by být připoutané déle než jednu hodinu v kuse (např. kočárky) nebo sedět delší dobu:

• čas strávený sezením u obrazovky by neměl být delší než jedna hodina; méně je lepší.

• když sedí, měly by být povzbuzené čtením a vyprávěním příběhů s pečovatelkou/em, a

• měly by mít 10 – 13 hodin dobrého kvalitního spánku, včetně zdřímnutí, s pravidelným režimem usínání a buzení.