Vrchní soud rozhodl ve věci odvolání Českého olympijského výboru proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2021, který uložil Českému olympijskému výboru zdržet se konání voleb do orgánů spolku dne 26. února 2021 a nepotvrdit zvolení jakýchkoli osob před datem 26. února 2021.

Dnes nám bylo doručeno usnesení ze dne 24. 3. 2021, kterým se Vrchní soud v Praze, jako odvolací soud, vyjádřil k odvolání Českého olympijského výboru. Tímto usnesením nejsme překvapeni, konstatujeme, že Vrchní soud se takto usnesl především z formálních a nikoli faktických důvodů. Na věcné podstatě se pro nás nic nemění, dvě námi podané žaloby jsou platné a bude se o nich rozhodovat v soudních řízeních. I nadále jsme, ve shodě s nezávislými právními posudky, přesvědčeni, že žaloby jsou podložené fakty a že podle současných Stanov Českého olympijského výboru nemohou proběhnout řádné a právoplatné volby. Je nesporně důležité, aby volby v ČOV proběhly v jednoznačném souladu s legislativou České republiky, což je jistě v zájmu nejen celého českého sportovního prostředí, ale nepochybně také v zájmu Mezinárodního olympijského výboru. Nepodstatná není ani skutečnost, že současné Stanovy ČOV jsou v několika ustanoveních v rozporu i s Olympijskou chartou.

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 3. 2021 dále komentujeme takto:

V dané věci Vrchní soud v prvé řadě odmítl odvolání Českého olympijského výboru proto, že termín voleb už proběhl (měly se konat 26. února 2021, a protože už je duben 2021, je bezpředmětné se odvolávat, když se tím stejně nic nezmění).

Ohledně usnesení Městského soudu o předběžném opatření bylo nadto konstatováno, že je nezákonné. Občanský soudní řád totiž sice umožňuje soudu, aby usnesení o předběžném opatření vůbec neodůvodňoval (když podle § 169 odst. 2 občanského soudního řádu "usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na předběžné opatření... nemusí obsahovat odůvodnění"), což se v dané věci opravdu stalo a soud své usnesení nijak neodůvodnil (jen odkázal na § 169 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého ho odůvodňovat nemusí). Vrchní soud v Praze však dovodil, že s ohledem na závažnost věci usnesení přece jen mělo být odůvodněno, jinak řečeno, že závažnost souzeného případu vyžadovala, aby soud prvního stupně své rozhodnutí přece jen odůvodnil.



Soud přitom vyhoví návrhu na nařízení předběžného opatření, pokud dospěje k závěru, že návrh na zahájení celého řízení (tedy nejen na nařízení předběžného opatření, ale celého řízení vůbec) by mohl být úspěšný. I to by měl podle Vrchního soudu odůvodnit, ale neudělal to (protože své usnesení s odkazem na § 169 odst. 2 občanského soudního řádu neodůvodňoval vůbec, neodůvodňoval ho tím pádem ani v této části).

Usnesení o předběžném opatření tedy bylo zrušeno z procesních důvodů, protože mělo být podle názoru odvolacího soudu odůvodněno (a soud prvního stupně od jeho odůvodňování podle citovaného § 169 odst. 2 občanského soudního řádu upustil).

Pokud jde o to, že vnitřně rozporné rozhodnutí předsedy Českého olympijského výboru, jak uvádí přímo Vrchní soud v Praze, že budou znovu zvoleny osoby, které už byly zvoleny dříve, měl by být podle Vrchního soudu návrh na předběžné opatření upřesněn v tom, co je z takové rozpornosti vyvozováno. To se ale již stalo a Sdružení sportovních svazů České republiky v mezidobí upřesnilo, že právě z hlediska vnitřní rozpornosti rozhodnutí předsedy Českého olympijského výboru, zdůrazněné i Vrchním soudem, je toto rozhodnutí předsedy ČOV nicotné.