Několik posledních let 19. století rozvoji zimních sportů nepřálo. Zimy byly natolik teplé, že po sněhu a ledu nebylo ani stopy. Zajímavý obrázek o tom, jak to se zimními sporty v té době vypadalo, dokumentuje článek v Národních listech dne 10.12.1988, ranní vydání, strana 15, který volně přepisuji.

Nejoblíbenější a nejrozšířenější zimní sport v Čechách byl sport bruslařský, který byl pěstován všemi vrstvami společnosti. Byl to už tehdy sport starý, který ale teprve v šedesátých letech 19.století se ve větší míře začal pěstovat. V počátcích se omezoval jen na přírodní zamrzlé řeky a rybníky. Koncem století začala vznikat kluziště umělá. V dobách, kdy Vltava hluboko zamrzla,stávala se rájem bruslařů i klouzačů. Hlavně v neděli tu panoval čilý ruch a snad i polovina Prahy se vydala na procházku na zamrzlou řeku. Přes jezy byly postaveny provizorní mosty, od Holešovic až do Podskalí bylo možné jet na bruslích. Ti méně šťastní, kteří brusle neměli, se klouzali „na boso“. Říkalo se jim „klouzači“. Nešlo jen o pouhé klouzání vestoje, ale i na jedné noze, ve dřepu, mnozí se točili kolem své osy a vymýšleli i jiné figury.

Vlahé zimy a velká spotřeba ledu, který se z Vltavy těžil, pak zapříčinily, že využití pro sport bylo omezené. Umělých kluzišť a hlavně těch dobrých bylo v Praze málo. Hlavním organizátorem bruslení byl „Bruslařský závodní klub“. Tento klub má také zásluhu na pořádání závodů včetně mezinárodních a na tom, že se čeští bruslaři již v těchto letech úspěšně účastnili závodů v cizině.


Pro Závodní bruslařský klub byla významná návštěva ruského bruslaře Alexandra Panšina, který předvedl na čem a jak se má závodit. Do té doby u nás speciální závodní brusle nebyly známé, jen Rösler měl již tehdy jakýsi typ holanských bruslí. Jaroslav Potůček ještě v tom roce, podle bruslí Panšina, nechal vyrobit pro sebe, bratra Bohumila, Reisnera a i Röslera závodní brusle. Byly však měkké a nedalo se s nimi dobře bruslit. Závodní brusle, které vyhověly požadavkům, byly nakonec objednány u švédské firmy „Heidl a Gustavson“. Tyto brusle byly dlouhé kolem 35 cm, s jedním rovným ocelovým nožem, silným nejčastěji 2 mm. S těmito bruslemi zejména Jaroslav Potůček, ale i ostatní jezdci, začali dosahovat výborných výsledků a mezinárodních úspěchů.

Mezi „krasojezdci“ na ledě byl dlouhá léta nejlepší český mistr Šťastný z Roudnice. Z mladších později vynikl D. Malý, ale brzo s bruslením skončil. „Ozdobná jízda“ se u nás obecně málo pěstovala.


Teprve v posledních letech na konci století se u nás začal pěstovat další zimní sport, běh na lyžích. Opět mírné zimy a nedostatek sněhu zabránily tomuto sportu v dřívějším rozvoji. Hlavní středisko lyžování byla Jilemnice. Jména lyžařů Bedrník a Mládek se jako první úspěšně zapsala do historie tohoto sportu. V Praze byli jedni z prvních lyžařů a propagátorů tohoto sportu bratři Röslerové.

Poslední ze zimních sportů, který se u nás začal postupně rozvíjet byl „hockey“. Podrobnosti o tomto sportu najdete ale v samostatném článku.