Ta neděle 11. února 1968 zůstane navždy zapsána zlatým písmem v historii našeho sportu. Čekali jsme na tu chvílí celých deset zimních olympiád - od Chamonix až do Grenoblu. Vyletěl ze stolu skokanského můstku jak šíp, prudce vymrštěný neviditelnou tětivou. Letěl jistě a klidně a nám se srdce tajila. Sklouzl po svahu tak samozřejmě, jak se kluci kloužou na klouzačkách. A v nás vybuchla tím nejprudším gejzírem nespoutaná radost, Jiří Raška se stal olympijským vítězem! Jako první sportovec získal pro československé barvy zlatou medailí na zimní olympiádě!

Určitě nebyl sentimentální. V tvrdém kraji kolem Radhoště nikdy nerostly žádné měkotiny. Ale určitě si vzpomněl na strýce i bratrance Bartoše - kdysi také skokanského reprezentanta, — i na rodiče, kteří ho vodili na závody, jako jinde vodí rodiče děti do parku. I na pocit, který se ho zmocnil, když ve třinácti letech prvně pohlédl do fascinující hlubiny pod můstkem. I na to, jak v osmapadesátém vzal na sebe prvně svetr se státním znakem. I na to, jak mu v Oslo v šestašedesátém dvakrát utekla bronzová medaile o desetiny bodu. Měl zlost, protože mohl udělat víc. Po Grenoblu ji už zcela určitě neměl. Cožpak to nezní krásně - olympijský vítěz?


Dnes je také neděle a také 11. února, uplynulo padesát let od této události, kdy náš reprezentant získal historicky první zlatou medaili na zimní olympiádě. Významné výročí a s ním i naše vzpomínka na Jiřího Rašku, na jeho výkon, na jeho život i na to, co se o něm psalo.